Zpěv zahání stíny

„Je čas jít spát,“ řekla mamá s úsměvem.

Logan odešel do svého pokoje. Pomodlil se a zalezl do postýlky. Pak mu mamá přečetla pohádku. Pomalu se mu zavíraly oči. A za chvíli už spal.

Ale zdál se mu strašidelný sen. Byl sám někde ve tmě. Pak uviděl obrovskou, ježatou příšeru s ostrými velkými zuby. Vrčela na něj. A najednou se rozběhla směrem k němu!

Logan se snažil utéct, ale uklouzl a upadl. Příšera se přibližovala a zvětšovala se, až –

Logan procitl a posadil se na posteli. Otřel si slzy z očí a uviděl, že venku je ještě tma.

Chtěl o svém snu říct rodičům. Ale nechtělo se mu ven z postele. Měl v té tmě pocit, že se tam někde skrývá ta příšera. Každý stín působil děsivě. Štěkot psa venku zněl jako řev příšery.

Logan si přitáhl peřinu až k bradě. Bál se i jenom pohnout.

Chtěl znovu usnout. Ale pokaždé když zavřel oči, uviděl zase tu rozzuřenou tlamu příšery s ostrými zuby. Nemohl z těch děsivých stínů odtrhnout oči.

Pak si všiml obrázku na nočním stolku. Byl na něm on, jeho papá, mamá a dva bráškové před chrámem v Monterrey v Mexiku. Vypadali velmi šťastně.

Najednou se mu vybavila slova jeho oblíbené písně z Primárek. „Tak rád se dívám na chrám,“ začal si Logan potichu zpívat, „já půjdu tam jednou, bych Ducha Páně cítil, naslouchal s modlitbou.“*

Logan si zpíval a vzpomínal na onen den, kdy byl s rodinou u chrámu. Tehdy pociťoval velký pokoj. Díky chrámu může být se svou rodinou na věky.

Přes zvuk svého hlasu Logan neslyšel štěkání psa. Zavřel oči a zpíval dál: „Svatým obřadem nás zpečetí, a rodina je věčná.“ V srdci pociťoval pokoj, který mu na tváři vykouzlil úsměv. Věděl, že tu žádná příšera není.

Předtím byl Loganův pokojíček ponořen do tmy a působil strašidelně. Ale teď už mu připadal klidný a bezpečný. Položil hlavu na polštář a pokojně usnul.

Když se probudil, venku svítilo sluníčko. Vstal a podíval se na fotku chrámu, od níž se odrážely sluneční paprsky. Chystal se na shromáždění a přitom si broukal svou oblíbenou písničku.

Cestou na shromáždění Logan vyprávěl ostatním členům rodiny o své noční můře a o tom, jak si zpíval. V kapli poslouchal proslovy a zpíval náboženské písně. Pak přišel čas jít do Primárek.

Logan moc rád poslouchal klavír. A nyní věděl, že některé písně mají dokonce takovou moc, že dokáží odehnat i strašidla.

„Vítejte na společném zpívání,“ řekla vedoucí Primárek. „Kterou píseň si zazpíváme jako první?“

„Já vím!“ řekl Logan a zvedl ruku. „Můžeme si zazpívat ‚Tak rád se dívám na chrám.‘“

Ilustrace: Carolina Farías