„Hledání opic“, Kamarád, březen 2025, 4–5.

Hledání opic

Chelsea Mortensenová

„Je to stejné, jako slyšet Ducha Svatého, když naslouchám.“

Tento příběh se odehrál v Kostarice.

chlapec se slunečními brýlemi se mračí, zatímco dívka a chlapec za ním se usmívají a ukazují na něco mimo obrázek

„Páni!“ zvolal Ethan. „Viděla jsi ji?“

„Ano, má tak roztomilý ocásek!“ řekla Lily.

Boston vzhlédl, ale viděl jen stíny.

„Dneska už jsme viděli tři opice!“ zvolal Ethan.

Ale Boston neviděl ještě ani jednu! Jeli s rodinou do deštného pralesa, aby se podívali na divoké opice. Byly však příliš daleko a Boston je neviděl.

Byl totiž těžce slabozraký. Dokázal zrakem rozpoznat jen to, co bylo velmi blízko. Jeho zrakové postižení mu obvykle nevadilo. I tak mohl dělat spoustu zábavných věcí. Uměl si prsty přečíst Braillovo písmo a chodit se slepeckou holí ve tmě. A lidi dokázal najít po hlase.

Ale někdy se Bostonovi nelíbilo, že je slabozraký. Jako například dnes.

Boston se posadil na zem a povzdechl si. To není fér! pomyslel si.

O pár minut později ho něco napadlo. Nebeský Otče, dej prosím, aby nějaká opice přišla tak blízko, abych ji viděl, pomodlil se Boston v duchu.

Zatím Boston žádnou opici neviděl. Pak zdálky zaslechl nějaký zvuk.

chlapec se slunečními brýlemi se usmívá a dává si ruku k uchu

„Slyšeli jste to?“ zeptal se Boston. „Myslím, že to byla opice!“

„Já jsem nic neslyšel,“ řekl Ethan.

„Já taky ne,“ řekl tatínek. „Máš dobrý sluch!“

Boston zaslechl opici, která proběhla křovím u cesty. Ukázal tím směrem. „Támhle je!“

Pak uslyšel další opici a pak ještě jednu. Někdy jeho rodina opice uviděla, když na ně ukázal. Žádná z nich se ale nepřiblížila natolik, aby ji viděl i on.

chlapec se slunečními brýlemi a s bublinou se zvukovými vlnami

Brzy nastal čas jít domů.

„Mrzí mě, že jsi neviděl žádnou opici,“ řekla maminka, když šli k autu.

Boston pokrčil rameny. „To nic. Chtěl jsem vidět aspoň jednu, ale místo toho jsem jich hodně slyšel.“ Poté přemýšlel o své modlitbě. „Trochu mi to připomíná Ducha Svatého.“

„Jak to myslíš?“ zeptala se maminka.

„Když jsem se zaposlouchal, uvědomil jsem si, že ty opice jsou všude kolem mě. Slyšel jsem je, i když jsem je neviděl. Je to stejné, jako slyšet Ducha Svatého, když naslouchám.“

„To je moc dobré ponaučení,“ řekla maminka.

Boston zaslechl něco v křoví vedle sebe. A pak něco vyběhlo na cestu přímo před ním! Mělo to zrzavou srst a dlouhý ocas. Zastavilo se to a upřelo to zrak přímo na něj. Pak to znovu vběhlo mezi stromy.

Opice! Tak přeci jen jednu viděl!

Boston se usmál. Mít zrakové postižení je někdy těžké. Ale dnes mu to pomohlo lépe poznat Ducha Svatého. A to bylo skvělé!