Četba poezie ve Starém zákoně

Nejprve by vám mohlo pomoci vědět, že hebrejská poezie ve Starém zákoně není založena na rýmu tak jako některé jiné druhy poezie. A přestože běžnými znaky starodávné hebrejské poezie jsou rytmus, hra se slovy a opakování zvuků, obvykle se tyto znaky během překladu ztrácejí. Jedním stylem, kterého si však všimnete, je opakování námětů nebo myšlenek, někdy nazývané „paralelismus“. Zde je jednoduchý příklad z Izaiáše:

Žalm 29 obsahuje mnoho paralelních řádků – například:

A zde je příklad toho, kdy nám znalost toho, že druhý řádek je paralelou k prvnímu řádku, usnadňuje pochopení daného verše:

V těchto příkladech básník zopakoval myšlenku s nepatrnými obměnami. Tato technika může opakovanou myšlenku zdůraznit, a přitom ji pomocí obměn plněji popsat nebo rozvinout.

V dalších případech využívají dvě paralelní věty podobný jazyk, aby vyjádřily protikladné myšlenky, jako například:

Tento paralelismus nevznikal náhodou. Pisatelé jej používali záměrně. Pomáhalo jim to vyjádřit duchovní pocity nebo pravdy působivým a zároveň krásným způsobem. Když si tedy paralelismu ve spisech Starého zákona povšimnete, položte si otázku, jak vám pomáhá porozumět pisatelovu poselství. Co se například Izaiáš mohl snažit říci tím, že přirovnal sílu k okrase roucha a Sion k Jeruzalému? (Izaiáš 52:1.) Co můžeme odvodit ze slov „odpověď měkká“, víme-li, že protikladem je „řeč zpurná“? (Přísloví 15:1.)

Někteří lidé přirovnávají četbu poezie k setkání s novým člověkem. Četba starozákonní poezie tedy může být jako setkání s někým ze vzdálené země s odlišnou kulturou, kdo mluví jiným jazykem než my – a komu je shodou okolností více než dva tisíce let. Tento člověk bude pravděpodobně říkat něco, čemu zprvu nebudeme rozumět, to ale neznamená, že pro nás nemá hodnotné sdělení. Je jen potřeba strávit s ním nějaký čas a snažit se dívat na svět z jeho úhlu pohledu. Možná dokonce zjistíme, že si hluboko uvnitř ve skutečnosti docela dobře rozumíme. A pokud projevíme trpělivost a soucit, náš nový známý se nakonec může stát drahým přítelem.

Až tedy budete číst například nějakou pasáž z Izaiáše, považujte ji za úvodní seznámení s nějakým novým známým. Položte si otázku: „Jaký mám z toho celkový dojem?“ Jaké pocity ve vás tato pasáž vyvolává – přestože nevíte, co všechna slova znamenají? Poté si ji přečtěte znovu, několikrát, je-li to možné. Zvažte možnost přečíst ji nahlas; někteří lidé takto v dané pasáži nacházejí dodatečný význam. Povšimněte si specifických slov, která Izaiáš zvolil, zejména těch, jež ve vaší mysli utvářejí jakýsi obraz. Co ve vás tyto obrazy vyvolávají? Co naznačují o Izaiášových pocitech či myšlenkách? Čím více budete slova těchto starozákonních pisatelů studovat, tím více budete zjišťovat, že svá slova a styly k vyjádření hlubokých duchovních poselství vybírali záměrně.

Básně se mohou stát úžasnými přáteli, neboť nám pomáhají porozumět našim pocitům a zážitkům. Starozákonní básně jsou drahocenné obzvláště proto, že nám pomáhají pochopit ty nejdůležitější pocity, prožitky a zážitky – ty, které se týkají našeho vztahu s Bohem.

Při studiu poezie Starého zákona mějte na paměti, že studium písem má největší hodnotu tehdy, vede-li nás k Ježíši Kristu. Vyhledávejte symboly, představy a pravdy, jež prohlubují vaši víru v Něj. Naslouchejte během studia inspiraci od Ducha Svatého.