Má cesta k trpělivé vytrvalosti

Fotografii autorky: Shaun Sutton

Když jsem se v roce 2016 vrátila domů na jižní Filipíny poté, co jsem se ctí sloužila na misii na severních Filipínách, těšila jsem se na studium na univerzitě Brighama Younga na Havaji a na to, že zažiji všechna další dobrodružství, která na mladé dospělé čekají.

Najednou jsem ale začala hubnout. Moje lékařka mi diagnostikovala hypertyreózu. Vyděsila mě, když mi popsala, k jakým následkům tato nemoc povede, pokud by se neléčila.

Navzdory léčbě se mé tělo začalo měnit. Začala jsem mít vypouklé oči a velmi jsem zhubla. Kvůli svému vzhledu jsem se vyhýbala tomu, abych se s někým fotografovala, a dokonce i pohledu do zrcadla.

Léky pomalu začaly pomáhat. Ale o tři roky později mi lékaři diagnostikovali druhý neduh – depresivní poruchu. Tyto dvě nemoci mě připravily o sebedůvěru. Bylo pro mě těžké vstát z postele, abych mohla jít do školy, a měla jsem pocit, že nejsem schopna sloužit v Církvi.

Zlobila jsem se, že Bůh dopustil, aby se to stalo. Přemýšlela jsem, proč bych měla sloužit celým svým srdcem a duší, když mi to jen přinášelo zkoušky? Útěchu mi však poskytla tato slova presidenta Jeffreyho R. Hollanda, úřadujícího presidenta Kvora Dvanácti apoštolů: „Zlomenou duši lze uzdravit právě tak jako zlomené kosti nebo zlomené srdce.“ Když jsem ta slova slyšela, rozplakala jsem se. Měla jsem zlomenou mysl, která potřebovala uzdravit.

Vyrůstala jsem ve věřící rodině a má víra v Nebeského Otce a Ježíše Krista zůstala navzdory bolesti a nejistotě nedotčená. Postupně jsem své nové životní poměry přijala a přizpůsobila jsem se jim.

Nyní, o osm let později, mě mé neduhy již nebrzdí. Přijímám je jako součást života. Připadám si v pořádku. Mohu sloužit a žít naplno, i když mě zdravotní problémy mohou provázet po celý život. Naučila jsem se, že trpělivá vytrvalost je součástí smrtelnosti (viz Nauka a smlouvy 121:7–8). Učím se pít svůj hořký kalich a zůstat silná.

Nyní pracuji v personálním oddělení společnosti zabývající se umělou inteligencí a po večerech navštěvuji on-line kurzy programu Brigham Young University–Pathway Worldwide. Přestala jsem se ptát: „Proč já?“ a začala jsem se ptát: „Čemu se mohu naučit? Jak mi tato zkušenost může prospět?“

Když se ohlédnu, vidím, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus byli celou dobu se mnou. A při pohledu do budoucna vím, v koho mohu důvěřovat (viz Přísloví 3:5–6; 2. Nefi 4:34).