Způsoby božské komunikace

Abychom rozpoznali, kdy k nám Bůh promlouvá, potřebujeme víru a důvěru. Víra je vždy ukotvena v Ježíši Kristu. Také Mu musíme důvěřovat. Pán řekl:

„Viz, budu mluviti k tobě v mysli tvé a v srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe a jenž bude dlíti v srdci tvém.

Nyní, viz, toto je duch zjevení.“ (Nauka a smlouvy 8:2–3.)

Zjevení a božské vedení však nepřicházejí v důsledku pouhého čekání na duchovní projev. Musíme jednat. Stejně tak, jak mi to manželka poradila s proslovem na konferenci, musíme občas prostě začít.

Když jsme s Isabelle sloužili jako vedoucí misie ve Francouzské misii Lyon, bylo třeba, abych určoval, kde mají jednotliví misionáři v rámci misie sloužit a kdy jim toto pověření předat. Zjistil jsem, že když se pomodlím o pomoc a pak použiji svůj nejlepší úsudek, Duch mě povede. Potvrzení pak přijde, jakmile si všechno rozmyslím a naplánuji.

Ve svém současném povolání mě posílají do různých kůlů Církve, abych reorganizoval tamní předsednictva kůlu. Když se svým společníkem vedu pohovory s jednotlivci, napadají nás různé myšlenky a získáváme pocity a vnuknutí. Poté se společně radíme a modlíme. Nakonec přichází zjevení a Pán nám potvrzuje, koho povolal ke službě.

Je to proces, při němž rozpoznáváme, kdy k nám Bůh promlouvá, a zjišťujeme Jeho vůli. Musíme ukázat, že jsme ochotni jednat s vírou a důvěrou.

Jedním z důležitých způsobů, jak Bůh promlouvá ke svým dětem, je prostřednictvím proroků. To, že máme v dnešní době na zemi proroka, je skvělá zpráva! Získává zjevení od Boha, aby mohl vést a řídit Církev (viz Amos 3:7). Když se řídíme jeho učením, můžeme také získávat vedení a ochranu. To není vždy snadné, ale Pán nás nabádá, abychom následovali proroka „ve vší trpělivosti a víře“ (Nauka a smlouvy 21:5).

Například dokument „Rodina – prohlášení světu“ se od svého zveřejnění před 30 lety osvědčil jako prorocký. Zabývá se mnoha otázkami, o kterých jsme ani nevěděli, že si je budeme klást, a poskytuje vodítka, o nichž jsme nutně ani nevěděli, že je budeme potřebovat – ale nyní tomu tak je. Vedení proroka nemusí vždy odpovídat tomu, co chceme slyšet. Nemusí být v souladu se současnými hodnotami ve společnosti. Přesto když budeme následovat proroka, budeme vedeni a ochraňováni.

Ptejte se a hledejte odpovědi

V počátcích Znovuzřízení Bůh často odpovídal na upřímné otázky, které měli Prorok Joseph Smith a další. Zatímco Joseph a Oliver Cowdery pracovali na překladu Knihy Mormonovy, narazili na Spasitelovo učení ohledně nauky křtu (viz 3. Nefi 11:23–33). Přáli si dozvědět se více, a tak odešli do lesa, aby se modlili. Brzy poté se zjevil Jan Křtitel a znovuzřídil pravomoc křtít ponořením na odpuštění hříchů.

Jindy vyjádřila Josephova manželka Emma znepokojení ohledně nepořádku, který po sobě zanechali muži, kteří během shromáždění kouřili dýmky a žvýkali tabák. Joseph se s touto záležitostí obrátil na Pána a obdržel zjevení – „Slovo moudrosti“ (Nauka a smlouvy 89:1) – ohledně zdravých návyků pro fyzické a duchovní blaho Božích dětí.

Tyto a mnohé další události nám připomínají, že je v pořádku mít otázky, pokud hledáme odpovědi správným způsobem. Pokud předložíme své otázky Pánu, nalezneme odpovědi. Někdy odpovědi přicházejí najednou. Častěji ale odpovědi přicházejí „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“ (2. Nefi 28:30). Možná si budeme muset na odpovědi, které nám pomohou učit se a růst, počkat, ale Bůh nám odpoví podle své vlastní vůle, svým vlastním způsobem a podle svého vlastního načasování.

Když musíme čekat na to, než k nám Bůh promluví, je důležité, abychom se drželi toho, co víme, a zkušeností, které jsme již získali. Jinak o ně můžeme přijít. Neměli bychom pochybovat o minulých zkušenostech s Duchem jen kvůli současným těžkostem. V takových chvílích se máme v mysli vrátit a vzpomenout si, jaký to byl pocit, když jsme byli nablízku Bohu.

Alma jednou položil lidem v Zarahemle tyto sebezpytující otázky:

„Jste duchovně zrozeni z Boha? Přijali jste obraz jeho do své tváře? Prožili jste tuto mocnou změnu v srdci svém? …

A nyní vizte, pravím vám, … jestliže jste zakusili proměnu srdce a jestliže se vám chtělo zpívati píseň vykupitelské lásky, chtěl bych se zeptati, cítíte se tak nyní?“ (Alma 5:14, 26.)

Máme dbát na to, abychom si duchovní zážitky pamatovali a neodsouvali je stranou. Máme se pravidelně ptát sami sebe: „Cítím se tak nyní?“ To nás posílí ve chvílích, kdy se bude zdát, že Bůh mlčí. Budeme také schopni lépe rozpoznat okamžiky, kdy k nám bude promlouvat.

Komunikace s naším Nebeským Otcem je něco živoucího. Abychom ji udržovali na živu, odvádíme svůj díl práce, a tedy aktivně vyhledáváme a vytváříme příležitosti k božské komunikaci. Můžeme se pravidelně a vroucně modlit k Bohu o pokoj, útěchu a vedení. Můžeme studovat Jeho slovo v písmech a pociťovat vliv Ducha. Můžeme se také řídit prorockým vedením.

Budeme-li zůstávat ve spojení s naším milujícím Otcem v nebi, budeme moci být nástrojem v Jeho rukou a pomáhat Mu v Jeho podivuhodném díle. Budeme-li dbát na postřehy a nabádání, které obdržíme, budeme moci druhým pomoci pocítit, že je Bůh zná, miluje a přeje si k nim promlouvat.

Jistota, že Bůh slyší své děti a promlouvá k nim, je nesmírným požehnáním. Pravidelná božská komunikace s Ním nám dává vedení, kterým se potřebujeme na cestě životem řídit.