„V těle Kristově je zapotřebí každého“, Liahona, leden 2025.
Ženy smlouvy
V těle Kristově je zapotřebí každého
Můžeme pomáhat budovat celosvětové společenství sester, které bude zdravější, odolnější a propojenější díky našemu smluvnímu vztahu s Bohem.
Každý z nás chce pociťovat, že má ve znovuzřízené Církvi Ježíše Krista své místo, že do ní patří a že je ho tam zapotřebí. Můžeme pomáhat každé sestře a každému bratrovi, bez ohledu na věk nebo okolnosti, aby pociťovali, že v Církvi mají své místo, že do ní patří a že je jich tam zapotřebí. Všichni jsme děti nebeských rodičů, a tudíž duchovní sestry a bratři. Tato vzájemná propojení jsou nesmírně důležitá.
Když vstoupíme do smluvního vztahu s Bohem, nejenže to prohloubí a posílí náš vztah s Ním, ale bude to mít také vliv na náš vztah s Jeho dalšími dětmi – s našimi duchovními sourozenci. Součástí smluv, které uzavíráme s Bohem, počínaje křtem, je naše zodpovědnost mít se navzájem rádi a vzájemně o sebe pečovat.
Problém osamělosti
Hlavní hygienik USA, nejvyšší odborník na zdravotnickou osvětu ve Spojených státech, zveřejnil toto prohlášení o důležitosti vztahů: „Epidemie osamělosti a izolace, kterou nyní zažíváme, je podceňovanou krizí veřejného zdraví, která poškozuje zdraví jednotlivců i společnosti. Naše vztahy jsou zdrojem, z nějž pramení uzdravení a pocit pohody a který je přehlížen, ačkoli je zjevný. … Vzhledem k závažným zdravotním důsledkům osamělosti a izolace musíme upřednostňovat budování sociálních vazeb stejným způsobem, jakým jsme upřednostňovali jiné klíčové otázky veřejného zdraví. … Společně můžeme vybudovat [společnost], která bude zdravější, odolnější, méně osamělá a propojenější.“
A my můžeme společně pomáhat budovat celosvětové společenství sester všech věkových skupin, které bude zdravější, odolnější, méně osamělé a propojenější díky našemu smluvnímu vztahu s Bohem a zodpovědnosti, kterou máme jakožto učednice Ježíše Krista k sobě navzájem.
Jak řekl náš Spasitel: „Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:35.)
Vzájemné propojení
Epidemii osamělosti můžeme pomoci zpomalit tím, že ve svých kongregacích, a zvláště v Pomocném sdružení, vytvoříme přívětivé a bezpečné prostředí, kde budou moci všichni pociťovat Pánovu lásku díky tomu, že budou obklopeni naší láskou.
Cílem je, aby se naše prožitky na shromáždění staly zdrojem oněch životně důležitých vztahů mezi námi a Pánem a mezi námi navzájem, které jsou tolik potřebné pro naše fyzické, emoční a duchovní blaho. V jednotě je velká síla a v rozmanitosti krása; v těle Kristově je zapotřebí každého (viz 1. Korintským 12:12–27). Stejně jako obrovské sekvoje proplétají své kořeny a jsou schopny odolávat silám přírody, protože stojí při sobě, musíme se i my chytit za ruce, stát při sobě a posilovat se navzájem během bouří života.
Když skutečně poznáme ty, o nichž se domníváme, že jsou jiní než my, uvědomíme si, že toho máme společného více, než jsme si mysleli. Každý člověk toho má tolik, čím může přispět, tolik krásných a rozmanitých životních zkušeností, které nám mohou v životě požehnat. Budeme-li naslouchat příběhům druhých a snažit jim porozumět, změní to naše srdce; a odsudky a obavy, které jsme možná vůči některým z nich pociťovali, budou moci být nahrazeny pocity vděčnosti za to, že jsou součástí našeho života.
Pán nám může pomáhat pohlížet na druhé tak, jak na ně pohlíží On, a může nám naplňovat srdce láskou a uschopňovat nás k tomu, abychom lidi kolem sebe pozvedali, utěšovali, smáli se s nimi, plakali s nimi a prohlubovali v nich pocit sounáležitosti. Pomůže nám poznat, co je zapotřebí a jak být požehnáním pro druhé na jejich cestě.
Samozřejmě, že existuje jen Jeden, který dokáže lidi plně pochopit a dokonale se vcítit do jejich situace. V rámci své smírné oběti vytrpěl „bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; … [a vzal] na sebe… bolesti a nemoci lidu svého“ (Alma 7:11), abychom si mohli být jisti, že nikdy nebudeme opravdu sami.
Každý z nás je povolán mít rád děti Nebeského Otce a sloužit jim tak, jak by to činil Spasitel. Spolupracujeme s Ním v žehnání druhým, aby i oni mohli spolu s námi v plnější míře pociťovat lásku našeho Spasitele. Vezměme se za ruce a doprovázejme s radostí jeden druhého na cestě domů. Svědčím o tom, že toto je posvátné dílo, k němuž jsme všichni povoláni.