Peníze na trhu
Tentokrát udělám přesně to, o co mě maminka požádala, pomyslel si Anane.
Tento příběh se odehrál v Ghaně.
Anane procházel ulicí a usmíval se. Tržiště bylo naplněné vůní smažených ryb a útržky hovorů lidí. Anane byl na cestě ke strýčkovi. Maminka mu dala nějaké peníze, které měl strýčkovi dát.
Anane se rozhlížel po všech těch stáncích, kde se prodávaly všelijaké plodiny, potraviny a další věci. Pak cosi upoutalo jeho pozornost.
Byl tam stánek s jídlem, kde byly dvě z jeho nejoblíbenějších pochoutek, karamelky a sušenky. Podíval se na peníze, které mu maminka dala. Sto cedi je hodně, pomyslel si. Jeho oblíbené pochoutky byly jen za 10 cedi. Strýček by si nejspíš ani nevšiml, kdyby nějaké peníze chyběly.
Anane si sladkosti koupil. Strčil si do pusy karamelku a pokračoval v chůzi ke strýcovu domu.
Když se Anane blížil k domu, strýček už stál venku.
„To musí být malý Anane! Pojď sem,“ řekl strýček. „Co pro tebe mohu udělat?“
„Přinesl jsem ti od maminky nějaké peníze.“ Anane peníze strýčkovi podal a pak si dal ruce zpět do kapes. Všimne si strýček, že část peněz chybí? Díval se, jak je počítá.
„Děkuji, že jsi je přinesl,“ řekl strýček.
Anane byl rád, že si strýček chybějících peněz nevšiml. Rozloučil se a vydal se na dlouhou cestu domů. Cestou dojedl karamelky i sušenky.
„Jaká byla cesta ke strýčkovi?“ zeptala se maminka, když se Anane vrátil domů.
Pokrčil rameny. „Byla fajn.“
„Děkuji, že jsi mu donesl ty peníze,“ řekla maminka.
Anane sklopil zrak. Začal se cítit provinile. Co kdyby se rodiče dozvěděli, že část peněz utratil? Nechtěl ztratit jejich důvěru.
Druhý den ráno maminka Ananeho požádala, aby nakoupil nějaké věci v nedalekém obchodě. „Až nakoupíš, přijď hned domů, ano?“
„Dobře.“ Anane procházel tržištěm, ale nezastavil se, aby si něco koupil. Svraštil obočí a pomyslel si: Tentokrát udělám přesně to, o co mě maminka požádala.
Jakmile byl hotov, šel rovnou domů. Všechny peníze, které zbyly, dal mamince.
Tu neděli šel Anane do své třídy Primárek. „Dobré ráno!“ řekla paní učitelka. „Dnes budeme mluvit o poslušnosti. Je důležité, abychom poslouchali své rodiče a činili správná rozhodnutí.“
Anane se zamyslel nad penězi, které utratil za karamelky a sušenky. Cítil, jak se mu sevřel žaludek. Věděl, že to bylo špatné rozhodnutí.
Po shromáždění si chtěl Anane promluvit s rodiči. Bušilo mu srdce.
„Mami, tati? Vzpomínáte si na ty peníze, které jste mi dali, abych je odnesl strýčkovi?“ zeptal se Anane. „No, koupil jsem si za část z nich nějaké pamlsky.“ Zadíval se do země. „Mrzí mě to.“
„Děkuji, že jsi čestný,“ řekl tatínek. „Jsem na tebe hrdý.“
Anane se usmál. Byl tak rád, že řekl pravdu. A měl dobrý pocit, že o tom rodičům řekl. Vlastně už teď se začal lépe rozhodovat.
Ilustrace: Aleksandar Zolotić