Pionýři v každé zemi
Skoro jako v nebi
„Nechtěla bys jít na bohoslužbu?“ zeptal se strýček Reza.
Tento příběh se odehrál v Indii a Kanadě.
Tahira poskládala poslední košili a dala si ji do kufru. Balila se na cestu, aby strávila léto s tetou a strýčkem v Kanadě. Byla nadšená, ale také trochu nervózní. Kanada byla daleko od jejího domova v Indii.
„Máš všechno?“ zeptala se maminka.
„Myslím, že ano.“ Tahira zavřela kufr.
„Budeš se mít skvěle. Nezapomeň za mě strýčka Rezu a tetu Misu pořádně obejmout,“ řekla maminka.
Když Tahira vystoupila v Kanadě z letadla, pevně strýčka Rezu a tetu Misu objala. „Tohle je od mojí maminky,“ řekla.
Několik následujících dní strávili prohlídkou města a okolních míst. Poprvé v životě navštívila zábavní park a viděla Niagarské vodopády. Byla to spousta legrace!
V sobotu odpoledne pomohla Tahira připravit k večeři kuřecí makhani. Když se najedli, strýček Reza jí položil otázku.
„Nechtěla bys jít s námi zítra na bohoslužbu?“ zeptal se. „Chodíme do křesťanské církve. Učíme se tam o Ježíši Kristu a Jeho evangeliu.“
„Určitě,“ řekla Tahira. Maminka a tatínek vyznávali jiné náboženství, ale Tahira chodila v Indii do křesťanské internátní školy. Jít do nové církve by nemělo být zas tak jiné.
Druhý den si Tahira oblékla šaty, které jí dala teta. Když přišli ke kapli a vešli dovnitř, všichni zpívali. Tahira se zastavila a zadívala se na všechny ty lidi. Byli tam maminky a tatínkové a s nimi seděly jejich děti. Všichni vypadali šťastně. Zpěv byl nádherný.
To je jako v nebi, pomyslela si Tahira.
Sedla si s tetou Misu a strýčkem Rezou na jednu z lavic. Sledovala, jak se roznášejí podnosy s chlebem a vodou. Poslouchala, jak řečníci mluví o Ježíši Kristu. A slyšela další zpěv. Poslední píseň byla o rodinách, které spolu zůstanou navždy. Moc se jí líbilo, jak se při těch slovech cítila.
Po poslední modlitbě se Tahira obrátila ke strýčkovi Rezovi. „Co to znamená být spolu navždy?“
Strýček Reza se usmál. „Věříme, že když budeme následovat Ježíše Krista, uzavírat s Bohem sliby a dodržovat je, budeme moci jednoho dne žít se svou rodinou v nebi – všichni společně.“
Tahiru zalil od hlavy až k patě hřejivý pocit. Líbila se jí představa být se svou rodinou navždy.
Po shromáždění Tahira nepřestávala myslet na tu nádhernou hudbu. Chtěla se dozvědět o Ježíši Kristu a věčných rodinách více. Rozhodla se, že se bude setkávat s misionáři. Jak týdny plynuly, čím dál tím víc si uvědomovala, že evangelium je pravdivé.
Tahira zavolala rodičům, aby jim řekla o tom, čemu se učí. Pak jim položila důležitou otázku. „Můžu se nechat pokřtít?“ Řekli ano!
V den jejího křtu zazpívali Tahira, strýček Reza a teta Misu píseň „Já Boží dítě jsem“. Strýček Reza ji přeložil, aby ji mohli zpívat v hindštině. Hindština byla jazykem, kterým mluvila doma v Indii.
Když Tahira zpívala, cítila v srdci hřejivý pocit. Měla pocit, jako by byla v nebi. A Tahira věděla, že pokud dodrží sliby, které Nebeskému Otci dala, bude díky Ježíši Kristu s Nimi moci jednoho dne opět žít.
Ilustrace Ekata Mandal