Jamesi a nová církev
Jamesi se tu cítil jinak než v jejich církvi.
Tento příběh se odehrál na Fidži.
Jamesi vyšel ven na malý oplocený pozemek, kde jeho rodina chovala prasata. „Tady máte, prasátka.“ Hodil jim trochu jídla a prasata spokojeně zachrochtala.
Potom odnesl umyté lahve k venkovnímu kohoutku. Když otočil kohoutkem, do lahve vytryskla studená voda. Každý den pomáhal své rodině tím, že krmil prasata a chodil pro vodu.
„Jamesi!“ zavolala maminka. „Jsi připravený jít do církve?“
Jamesi zavřel kohoutek a odnesl dovnitř poslední těžkou lahev. „Teď už ano!“
Jamesiho rodina chodila každou neděli do křesťanské církve ve městě. Rád se učil o Ježíši Kristu.
Zanedlouho už šli Jamesi a jeho mladší sestry Unaisi a Marama se zbytkem rodiny na bohoslužbu. Na ulici bylo slyšet kdákání zatoulaných slepic.
Ale když tam přišli, bylo zavřeno. „Zapomněl jsem, že církev je tento a příští týden zavřená, protože pastor je pryč,“ řekl tatínek.
„Je tady nějaká jiná církev, kam bychom mohli jít?“ zeptal se Jamesi. Bylo by mu líto, kdyby tento týden nemohl jít na bohoslužbu.
Tatínek se na okamžik zamyslel. „Ano,“ odpověděl. „Myslím, že o jedné vím.“
Jamesi a jeho rodina šli s tatínkem zpátky domů. Všichni nastoupili do malé dřevěné loďky na břehu řeky. Tatínek seděl vzadu, aby ovládal motor.
Loďka plula po řece a tiše hučela. Jamesi hledal ptáky ukryté v korunách vysokých zelených stromů. Asi za čtvrt hodiny uviděli malou církevní budovu. Byl na ní nápis „Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů“.
„Tohle je ta církev, kterou jsem měl na mysli,“ řekl tatínek. Najel s loďkou ke břehu a všichni vystoupili. Z kaple bylo slyšet hudbu.
Vevnitř se Jamesi posadil ke svým rodičům a sourozencům. Vyslechli si řečníky i písně. Jamesi pocítil příjemný hřejivý pocit.
Když shromáždění skončilo, přišla za nimi jedna milá paní. „Máme třídu speciálně pro děti,“ řekla. „Říká se jí Primárky. Nechcete přijít?“
Jamesi se podíval na své sestry. Byl trochu nervózní z toho, že by šel do třídy, kde nikoho nezná. Aspoň že tam mohli jít i jeho sestry. Třeba to bude zábava.
„Tak jo,“ řekl Jamesi.
„Pojďme!“ Marama vypadala nadšeně.
Jamesi a jeho sestřičky šli s paní do třídy. Na židličkách seděla spousta dětí, povídaly si a smály se. Když se Jamesi posadil, usmály se na něj. Všichni byli moc milí!
Zpívali písně a ostatní děti pomohly Jamesimu a jeho sestrám naučit se nová slova. Potom měli lekci o Ježíši Kristu. Jamesi se tu cítil jinak než v jejich církvi. Jinak v dobrém slova smyslu.
Když shromáždění skončilo, Jamesi s rodinou nasedli zpět do loďky a odpluli domů. Jamesi se znovu podíval na nápis na fasádě kaple. Bylo na něm jméno Ježíše Krista. Takže to musí být Církev Ježíše Krista! Jamesi chtěl následovat Ježíše.
„Můžeme sem jet příští týden znovu?“ zeptal se Jamesi.
Maminka a tatínek se usmáli. „Napadlo nás totéž,“ řekla maminka.
„Jupí!“ zajásala Unaisi.
Jamesi se usmál. Věděl, že našli něco výjimečného. A nemohl se dočkat, až se dozví víc.
Ilustrace: Bethany Stancliffe