Ne tak dokonalý
Adelinin dokonalý den byl oficiálně u konce!
Tento příběh se odehrál ve Francii.
Adeline si na papír nakreslila poslední zaškrtávací políčko. Vedle něj napsala: Ráno i večer se pomodlit.
„Co je to?“ zeptala se maman [francouzsky maminka].
„Dělám si kontrolní seznam na zítřek,“ řekla Adeline. „Budu mít dokonalý den!“
Maman zvedla obočí. „Vážně?“
Adeline přikývla. „V Primárkách jsme se učili, jak být zdokonalováni v Kristu. Chci být extra dobrá, abych mohla prožívat dokonalé dny.“
„Jsem ráda, že se chceš správně rozhodovat,“ řekla maman. „Ale víš, na zemi byl jen jeden člověk, který byl dokonalý – Ježíš Kristus.“
Adeline si povzdychla. „Já vím. Ale opravdu to chci zkusit! Myslím, že to zvládnu.“
Když přišlo ráno, Adeline byla připravená. Ustlala si postel a pronesla ranní modlitbu.
Při snídani pomohla nakrmit svou sestřičku Sylvii. Když Sylvia rozsypala broskve po celé židli, Adeline se zhluboka nadechla. Napočítala do čtyř a pomohla to uklidit.
Ve škole Adeline vyhledávala lidi, kteří potřebovali pomoc. Lucas měl vymknutý kotník, a tak mu přinesla podnos s obědem.
Při odchodu ze školy se Adeline široce usmála na paní, která držela školní bránu otevřenou. Paní se obvykle tvářila nevrle. Ale dnes se usmála také!
Po škole dala Adeline Sylvii na hraní svého oblíbeného plyšáka. A než šla spát, pomodlila se. Odškrtla si položky na seznamu a zachumlala se do přikrývek. Byla na sebe velmi hrdá a také velmi unavená. Byla připravená na další dokonalý den, který bude zítra!
Když se Adeline druhý den probudila, všechny její panenky byly rozházené po podlaze. Sylvia jednu držela a cucala ji. Určitě je vytáhla všechny!
„Sylvie!“ zakřičela Adeline. „Říkala jsem ti, aby sis nebrala mé panenky!“ Popadla tu, kterou Sylvia držela v ruce. Sylvia se rozplakala a utekla.
Adeline se podívala na svůj kontrolní seznam na dveřích. Pocítila zklamání.
Maman vešla dovnitř právě ve chvíli, kdy Adeline ucítila na tváři slzu.
„Co se stalo?“ zeptala se maman.
„Zapomněla jsem se pomodlit. Neustlala jsem si postel.“ Adelin hlas se zachvěl. „A byla jsem zlá na Sylvii. Můj dokonalý den oficiálně skončil!“
Maman Adeline objala. „Je velmi těžké být neustále dokonalá. Vlastně je to nemožné.“
Adeline se zamračila. „Ale jak potom mohu být dokonalá v Kristu?“
„O to právě jde! Bez Ježíše Krista zdokonaleni být nemůžeme,“ řekla maman. „Položil za nás svůj život, protože Nebeský Otec věděl, že budeme dělat chyby a že budeme potřebovat pomoc. Ježíš přijímá naše nedokonalé pokusy a činí je lepšími.“
Adeline se zamyslela. „Takže nemůžu každý den prožít dokonalý den?“ zeptala se.
Maman zavrtěla hlavou. „Ne. Budeš mít i těžké dny. Ale budeš mít také dobré dny.“ Maman zastrčila Adelině vlasy za ucho. „Záleží jen na tom, aby ses snažila ze všech sil. I když některý den začne špatným rozhodnutím, vždy se můžeme pomodlit, abychom mohli činit pokání, a pak to zkusit znovu. S pomocí Ježíše Krista na to stačíš.“
Adeline zalil hřejivý pocit.
„A teď k tvému seznamu.“ Maman ukázala na seznam. „Co se zaměřit jen na jednu věc?“
Adeline se podívala na svůj seznam. Odtrhla část papíru a to, co zbylo, přilepila na dveře. Jediné, co tam zůstalo, bylo: Ráno i večer se pomodlit.
Adeline se usmála. „Můj den možná nezačal dokonale, ale přesto se teď můžu pomodlit. A s pomocí Ježíše Krista to bude stačit!“
Ilustrace: Giovanni Abeille