Zasadíme stromy a vytvoříme stín
„Co kdybychom zasadili nějaké stromy?“ zeptala se Cristal.
Tento příběh se odehrál v Argentině.
„Můžeme jít na náměstí?“ zeptala se Ivanova sestra Cristal.
Ivan se podíval ven. „Rád bych,“ řekl. „Ale možná bychom měli počkat, až zapadne slunce. Je hrozně vedro.“
Náměstí tvořila velká travnatá plocha, která se nacházela nedaleko jejich domova. Rádi si tam s kamarády hráli na honěnou nebo na schovávanou. Na náměstí však nebyl stín, kde by se mohli schovat před horkem. A tohle léto to bylo obzvlášť nepříjemné.
Cristal chvíli mlčela. Pak řekla: „Co kdybychom zasadili nějaké stromy? Na náměstí tak vznikne stín. Pak bychom si mohli hrát, i když je horko!“
Ivan se usmál. „To je skvělý nápad!“
Ivan a Cristal pověděli o svém plánu papá (tatínkovi). „Požádám město o povolení,“ řekl.
O několik týdnů později už měli potřebné povolení a mohli začít! Papá vzal Ivana a Cristal k velkému stromu, který rostl za jejich domem. Pod ním vyrůstalo mnoho malých stromků.
„Když velký strom rozkvete, shodí na zem semínka,“ vysvětlil jim papá. „Z nich pak rostou malé stromky. Jsou to takové malé zázraky přírody!“
Papá jim ukázal, jak stromky opatrně vykopat. Ivan a Cristal je opatrně zasadili do květináčů.
Jednoho sobotního odpoledne, když se slunce schovalo za mraky, Ivan s Cristal naložili stromky na vozík. Pomalu ho dotlačili na náměstí. Ivanovi mladší bratři a sestry pomáhali nést kbelíky s vodou. Mamá (maminka) s papá přinesli několik lopat.
Společně pro každý strom vybrali vhodné místo. Vykopali jámy a všechny stromy s láskou zasadili. Mamá jim ukázala, jak kolem stromů vykopat brázdy, aby se daly zalévat. „Stromy potřebují slunce, vodu a spoustu živin, aby mohly růst,“ řekla. „Stejně jako děti!“
Ivan přemýšlel o stromu za domem a představoval si, jak budou jednou vypadat stromky, které zasadili. „Věřila bys tomu?“ zeptal se. „Jednoho dne budou tyhle stromky vyšší než my!“
Na jaře stromy každého oslní krásnými jasně růžovými květy. V létě budou poskytovat stín celému náměstí. A na podzim listí pokryje zem žlutým kobercem.
Ivan a Cristal každý den chodili na náměstí, aby stromy kontrolovali. Dbali na to, aby měl každý strom dostatek vody. A byli velmi hrdí pokaždé, když vyrašil nový list nebo větvička. Jejich usilovná práce přinášela ovoce!
Ivan měl radost, když pomyslel na všechny ty lidi, kteří se kdy budou těšit ze stínu na náměstí. Pomohl tomu, aby byla země pro všechny děti Nebeského Otce krásnější.
Ilustrace: Colleen McKeown