Příliš velká na Primárky?

„Vítejte v Primárkách!“ Sestra Agborová, vedoucí Giftiných Primárek, stála vpředu místnosti. „Dnes se naučíme píseň ‚Já miloval vás‘.“

Začala hrát hudba a mladší děti se připravily na zpěv. Ale Gift už tuto píseň znala. Zpívala ji už stokrát! Dneska se jí zpívat nechtělo.

Gift už Primárky nebavily. Byla starší, vyšší a větší než všechny ostatní děti. Její kamarádky v Církvi už byly všechny v Mladých ženách. Ale jí zbýval ještě skoro celý rok, než s nimi bude moct navštěvovat třídu a akce Mladých žen.

Zatímco všichni ostatní zpívali, Gift byla potichu. Zamumlala několik slov písní, ale věnovala se spíš přemýšlení.

Pak dostala nápad. Možná, že kdyby si promluvila s biskupem, dovolil by jí přejít do Mladých žen dříve, aby mohla být se svými kamarádkami.

Po shromáždění Gift zašla za biskupem Achombim. „Dobrý den, biskupe,“ pozdravila. „Mám pocit, že už nepatřím do Primárek. Jsem větší a starší než všechny ostatní děti. Můžu místo toho začít chodit do Mladých žen?“

Biskup Achombi se usmál. „Vím, že se na přechod do Mladých žen moc těšíš,“ odpověděl. „Ale můžeš tam začít chodit až v roce, kdy ti bude 12 let. Promiň.“

Gift sklopila hlavu a zírala na své boty. „Dobře.“

„Primárky mají štěstí, že tě mají,“ řekl biskup. „Myslím, že mladší děti tě hodně obdivují. Můžeš mít na ně velký vliv.“

Gift byla po zbytek dne smutná. Nechtěla se v Primárkách cítit celý rok osaměle.

Pak se ale Gift nad tím, co řekl biskup Achombi, hlouběji zamyslela. Opravdu ji ostatní děti obdivují? Toho si nikdy předtím nevšimla.

Další týden Gift zamávala kamarádkám na rozloučenou, když vcházely do místnosti Mladých žen. Povzdechla si a zamířila do třídy Primárek.

„Gift,“ řekla sestra Agborová, „byla bys ochotná mi pomoci učit píseň na tento týden?“

„Ale jistě,“ odpověděla Gift. „Jakou písničku se budeme učit?“

„‚Já Boží dítě jsem,‘“ řekla sestra Agborová. „Děkuji ti za pomoc! Myslím, že děti budou mít radost, že je budeš učit ty.“

Gift se na začátku společného zpívání postavila před ostatní. „Dnes vás naučím jednu ze svých oblíbených písniček,“ řekla. Pomohla dětem naučit se slova písně. Pak si s nimi píseň zazpívala. Během zpěvu měla Gift dobrý pocit. Věděla, že pociťuje Ducha Svatého.

Netrvalo dlouho a výuka Primárek byla skoro u konce! Po závěrečné modlitbě se Gift vydala na chodbu. Chtěla jít za kamarádkami, aby se s nimi po jejich hodině Mladých žen mohla pozdravit.

Ale jedna holčička ji zastavila. „Díky, že jsi s námi zpívala!“ A Gift objala. „Až vyrostu, chci být jako ty.“

Gift se usmála. Stále se nemohla dočkat, až půjde do Mladých žen, a doufala, že jí příští rok rychle uteče. Ale věděla, že v Primárkách se může dál učit a dělat to, co je správné.

A biskup Achombi měl možná pravdu. Může mít na druhé velký vliv.

Ilustrace: Simini Blocker