Výjimečná konference

„Amino, to je moje!“ vykřikla Indira. A sestřičce panenku sebrala.

„Holky, odcházím,“ zavolala maminka. „Prosím, buďte na tatínka hodné.“

Indira vzhlédla. „Kam jdeš?“

„Na trh. Jdu nakoupit, abych zítra uvařila něco výjimečného.“ Maminka jim zamávala na rozloučenou.

Výjimečné jídlo? Ale proč? Indira šla najít tátu. „Čím je zítřek výjimečný?“ zeptala se.

Tatínek se usmál. „Zítra budeme sledovat generální konferenci! Je to výjimečné, protože máme možnost slyšet proroka a další vedoucí Církve. Řeknou nám, co si Nebeský Otec přeje, abychom slyšeli.“

Po návratu domů dala maminka potraviny na své místo. Tatínek zametl podlahu.

„Indiro, můžeš pomoct Amině připravit si oblečení na zítřek?“ požádala maminka.

Indira se zamračila. „Proč jí musím pomáhat?“

„Prosím, udělej, o co tě žádám,“ řekla maminka.

Indira zamručela. Neochotně se vydala Amině na pomoc.

Když se Indira druhý den ráno probudila, ucítila lahodnou vůni. Vyskočila z postele a běžela do kuchyně. Maminka udělala na později k obědu hovězí rendang a satay! Bude to moc dobré.

Generální konference brzy začala. Indira seděla s rodinou a dívala se na televizi. Poslouchala, jak zpívá pěvecký sbor. Slyšela, jak lidé mluví o chrámech, písmech a Ježíši Kristu.

Posledním řečníkem byl prorok, president Russell M. Nelson. Mluvil o tom, jak Církev pomáhá lidem po celém světě.

„Naše největší radost plyne z toho, když pomáháme svým bratrům a sestrám,“ řekl.

Indira nad tím přemýšlela. Má radost, když pomáhá druhým? Poslouchala dál. President Nelson řekl, že dodržování druhého velikého přikázání nám může pomoci být takovými, jako je Ježíš Kristus.

Když konference skončila, snědli oběd, který maminka uvařila. Indira dál přemýšlela o proslovu proroka.

„Co je to druhé veliké přikázání?“ zeptala se.

„Miluj bližního svého jako sebe samého,“ odpověděl tatínek.

Indira přemýšlela o lidech, kterým Církev pomáhá po celém světě. „Jak mohu pomáhat, když moji bližní žijí daleko?“

„Tví bližní jsou všichni kolem tebe,“ odpověděla maminka. „Například členové tvé rodiny.“

Indira sklopila oči. Ke své rodině se někdy nechovala moc hezky.

Ale když jim bude pomáhat, možná by jí to mohlo přinášet radost, jak řekl president Nelson. Tímto způsobem může následovat Ježíše. Chtěla to zkusit!

Po zbytek týdne se Indira snažila být na svou rodinu obzvlášť hodná. Hrála si s Aminou. Půjčovala jí hračky. Dělala to, o co ji maminka a tatínek požádali, a nestěžovala si. Kdykoli Indira pomohla členům své rodiny, měli radost. A to dělalo radost i jí.

Prorok měl pravdu. Pomoc druhým jí přinášela radost!

Ilustrace: Judi Abbot