Smlouva

Abraham si přál „býti větším následovníkem spravedlivosti“ (Abraham 1:2), a tak ho Bůh přizval do smluvního vztahu. Abraham nebyl prvním, kdo měl tuto touhu, a nebyl ani prvním, kdo tuto smlouvu přijal. Byla to koneckonců věčná smlouva. Abraham usiloval o „požehnání otců“ (Abraham 1:2) – o požehnání, která byla prostřednictvím smlouvy nabídnuta Adamovi a Evě a poté i těm, kteří o tato požehnání pilně usilovali.

Smlouva, kterou Bůh s Abrahamem uzavřel, slibovala úžasná požehnání: dědictví v podobě určitého území, početné potomstvo, přístup ke kněžským obřadům a jméno, které bude zachováváno v úctě v průběhu budoucích generací. Tato smlouva se však nezaměřovala jen na požehnání, která Abraham a jeho rodina obdrží, ale i na to, jakým požehnáním budou oni sami pro ostatní Boží děti. „Budeš požehnání,“ prohlásil Bůh, a „požehnány budou v tobě všecky [rodiny] země.“ (Genesis 12:2–3.)

Udělila tato smlouva Abrahamovi, Sáře a jejich potomkům nějaké výsadní postavení mezi Božími dětmi? Jedině v tom smyslu, že výsadou je žehnat druhým. Abrahamova rodina měla nést „tuto službu a Kněžství ke všem národům“ a měla se dělit o požehnání „evangelia, která jsou požehnáními spasení, a to života věčného“ (Abraham 2:9, 11). To, že lidé byli Božím lidem smlouvy, neznamenalo, že byli lepší než druzí; znamenalo to, že mají povinnost pomáhat druhým být lepšími.

Tato smlouva byla oním požehnáním, po kterém Abraham toužil. Abraham si poté, co tuto smlouvu přijal, v srdci řekl: „Služebník tvůj hledal tebe horlivě; nyní jsem tě našel.“ (Abraham 2:12.)

To se stalo před několika tisíci lety, avšak tato smlouva byla v dnešní době znovuzřízena. A v současnosti se naplňuje v životě Božího lidu. Naplňování této smlouvy v těchto posledních dnech nabývá na síle, tak jak Boží dílo postupuje kupředu, přičemž žehná rodinám po celém světě. A kdokoli, kdo si podobně jako Abraham přeje být větším následovníkem spravedlivosti – kdokoli, kdo horlivě hledá Pána – toho může být součástí.

Jste dítě smlouvy. Smlouvu s Bohem uzavíráte při křtu a když přijímáte svátost. A plnost smlouvy získáváte díky posvátným obřadům chrámu.

Prostřednictvím těchto smluv a obřadů se stáváme Božím lidem. Jsme s Bohem spojeni „věčnými vazbami“. „Jakmile uzavřeme smlouvu s Bohem,“ učil president Russell M. Nelson, „navždy opustíme neutrální půdu. Bůh nezanedbá svůj vztah s těmi, kteří si s Ním vytvořili takové pouto. Všichni ti, kdo uzavřeli smlouvu s Bohem, mají dokonce přístup k výjimečnému druhu lásky a milosrdenství. … Bůh díky smlouvě, kterou s Ním uzavřeme, nebude nikdy znaven svým úsilím nám pomáhat a my nikdy nevyčerpáme Jeho milosrdnou trpělivost, kterou s námi má.“ Toto uvidíte v historii Božího lidu smlouvy ve Starém zákoně a uvidíte to i ve svém životě jakožto jedno z Jeho dětí smlouvy.

Toto je drahocenné poznání, které nám je dáno díky znovuzřízení Abrahamovy smlouvy prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. Až tedy budete ve Starém zákoně číst o smlouvách, nemyslete jen na vztah mezi Bohem a Abrahamem, Izákem a Jákobem. Myslete také na vztah Boha s vámi. Až budete číst o zaslíbení nesčetného potomstva, nemyslete jen na miliony lidí, kteří dnes nazývají Abrahama svým otcem. Myslete také na Boží zaslíbení určené vám, týkající se věčných rodin a věčného rozrůstání. Až budete číst o zaslíbení země dědictví, nemyslete jen na zemi, která byla slíbena Abrahamovi. Myslete také na celestiální osud samotné zeměkoule – která je dědictvím slíbeným těm, kteří jsou mírní a čekají na Pána (viz Matouš 5:5; Žalm 37:9, 11). A až budete číst o zaslíbení, že Boží lid smlouvy bude požehnáním pro „všechny rodiny země“ (Abraham 2:11), nemyslete jen na službu Abrahama či proroků, kteří byli jeho potomky. Myslete také na to, co můžete dělat vy – jakožto následovníci Ježíše Krista, kteří uzavřeli smlouvu – abyste byli požehnáním pro rodiny kolem vás.