Hlasy Znovuzřízení

Mezi mnoha Svatými, kteří se shromáždili v Ohiu ve 30. letech 19. století, byla i Phebe Carterová. Do Církve vstoupila na severovýchodě Spojených států, když jí bylo přibližně 25 let. Její rodiče však do Církve nevstoupili. O svém rozhodnutí přestěhovat se do Ohia, aby byla se Svatými, později napsala:

„Přátelé se mému rozhodnutí podivovali a já také, ale něco v mém nitru mě k tomu ponoukalo. Zármutek mé matky kvůli mému odchodu z domu byl téměř větší, než jsem dokázala unést, a kdybych v nitru nepociťovala Ducha, ztratila bych nakonec odvahu. Matka mi řekla, že by mě raději viděla pohřbenou, než se dívat, jak odcházím sama do nelítostného světa.

,[Phebe],‘ řekla dojatě, ,vrátíš se zpět ke mně, když zjistíš, že je mormonismus falešný?‘

Odpověděla jsem: ,Ano, matko, vrátím.‘ … Má odpověď utěšila její trápení; avšak rozdělit se nás stálo mnoho zármutku. Když nastal čas mého odjezdu, neodvážila jsem se ani osobně rozloučit; a tak jsem slova rozloučení každému napsala a nechala je na svém stole, seběhla jsem dolů a naskočila do vozu. A tak jsem opustila milovaný domov svého dětství, abych svůj život spojila se Svatými Boha.“

V jednom z oněch dopisů na rozloučenou Phebe napsala:

„Milovaní rodiče – chystám se nyní na čas opustit rodinné hnízdo, … nevím na jak dlouho, avšak neodcházím bez pocitů vděčnosti za laskavost, jíž se mi zde dostávalo od mého dětství až do současnosti; zdá se však, že Prozřetelnost nyní nařizuje něco jiného, než co bylo doposud. Vložme toto vše do rukou Prozřetelnosti a buďme vděčni, že nám bylo umožněno žít spolu tak dlouho za tak příznivých okolností, a věřme, že všechny věci budou působit pro naše dobro, budeme-li Boha nekonečně milovat. Buďme si vědomi toho, že se můžeme modlit k jednomu Bohu, který vyslyší upřímné modlitby všech, které stvořil, a dá nám to, co je pro nás nejlepší. …

Matko, věřím, že je Boží vůlí, abych šla na Západ, a jsem přesvědčena o tom, že to je Boží vůlí již dlouhou dobu. Nyní se cesta otevřela…; věřím, že to je Duch Páně, který to způsobil, a to je dostačující pro všechno. Jen se nestrachuj o své dítě; Pán mne bude podporovat. Věřím, že Pán se o mne postará a dá mi to, co je pro mne nejlepší. … Jdu, protože mne můj Mistr volá – má povinnost je jasná.“