Hlasy Znovuzřízení

Když bylo Abigail Calkins Leonardové něco přes třicet let, přála si, aby jí byly odpuštěny hříchy. Příležitostně četla Bibli a navštěvovali ji lidé z křesťanských církví, ale byla zmatená tím, jak se od sebe jednotlivé církve lišily. Řekla: „Jednoho rána jsem vzala Bibli a šla jsem do lesa, kde jsem padla na kolena.“ Vroucně se modlila k Pánu. „Hned nato jsem měla vidění,“ řekla, „před očima se mi objevovala jedna církev za druhou a zavolal na mne hlas a řekl: ‚Ty jsou vytvořeny kvůli zisku.‘ Poté jsem uviděla veliké světlo a hlas shůry zvolal: ,Vzbudím lid, který budu se zalíbením vlastnit a kterému budu žehnat.‘“ Zanedlouho se Abigail doslechla o Knize Mormonově. Ačkoli ji ještě neměla, snažila se „poznat pravdivost této knihy darem a mocí Ducha Svatého“ a „okamžitě pocítila jeho přítomnost“. Když si konečně mohla Knihu Mormonovu přečíst, byla „připravena ji přijmout“. Roku 1831 byli Abigail a její manžel Lyman pokřtěni.

Thomas B. Marsh jako mladý dospělý muž studoval Bibli a vstoupil do jedné křesťanské církve. Nebyl však spokojen, a tak nakonec přestal církve navštěvovat. Uvedl: „Měl jsem částečně ducha proroctví… a řekl jsem [jednomu náboženskému představiteli], že očekávám, že vznikne nová církev, která bude mít pravdu v její čistotě.“ Zanedlouho nato obdržel Thomas duchovní nabádání opustit svůj domov v Bostonu ve státě Massachusetts a odcestovat na západ. Poté, co strávil tři měsíce v západní části státu New York, aniž by našel, co hledal, se vydal domů. Cestou se ho jedna žena zeptala, zda slyšel o „zlaté knize, kterou našel mladík jménem Joseph Smith“. Thomas, kterého tato myšlenka uchvátila, okamžitě odcestoval do Palmyry a v tiskárně se setkal s Martinem Harrisem, zrovna když z tiskařského lisu vycházelo prvních šestnáct stran Knihy Mormonovy. Thomas získal svolení si jeden výtisk těchto šestnácti stran nechat a vzít ho domů své manželce Elizabeth. Z té knihy „byla velmi nadšená“, vzpomínal Thomas, a „věřila, že je to dílo Boží“. Později se Thomas a Elizabeth společně se svými dětmi přestěhovali do státu New York, kde byli pokřtěni. (Další informace o Thomasi B. Marshovi naleznete v Nauce a smlouvách 31.)

Parley a Thankful Prattovi, stejně jako Thomas Marsh, zareagovali na duchovní nutkání opustit svou prosperující farmu ve státě Ohio, aby mohli kázat evangelium, jak ho chápali z Bible. Parley řekl svému bratrovi: „Duch těchto záležitostí zasáhl mou mysl v poslední době tak mohutně, že jsem neměl klidu.“ Když dorazili do východní části státu New York, Parley pocítil nabádání nějakou dobu v této oblasti zůstat. Rozhodli se, že Thankful bude cestovat dál bez něj. „Mám v této části země práci, kterou musím vykonat,“ řekl jí Parley, „a nevím, co to je ani jak dlouho mi to bude trvat; přijdu však, až ji vykonám.“ Právě tam Parley poprvé uslyšel o Knize Mormonově. „Pociťoval jsem o tu knihu zvláštní zájem,“ uvedl. Požádal o její výtisk a četl ji celou noc. Ráno už věděl, že tato kniha je pravdivá, a cenil si jí „více než veškerého bohatství světa“. Během několika dní se dal Parley pokřtít. Poté se vrátil k Thankful, která se dala pokřtít také. (Další informace o Parleym P. Prattovi naleznete v Nauce a smlouvách 32.)

Parley Pratt a jeho spolupracovníci se cestou ze státu New York na misii ve státě Missouri zastavili v ohijském městě Mentor u Sidneyho a Phebe Rigdonových – starých přátel, které Parley znal z dob, kdy v Ohiu žil. Sidney byl křesťanským duchovním a Parley byl kdysi členem jeho kongregace a považoval ho za duchovního rádce. Parley svým přátelům dychtivě vyprávěl o Knize Mormonově a Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista. Sidney sám se již znovuzřízenou pravou církev, jejíž popis nalezl v Novém zákoně, pokoušel najít, avšak ohledně Knihy Mormonovy byl zpočátku skeptický. „Tvou knihu si však přečtu,“ řekl svému příteli Parleymu, „a pokusím se zjistit, zda je, či není zjevením od Boha.“ Po dvou týdnech studia a modliteb byli Sidney i Phebe přesvědčeni, že kniha pravdivá je. Sidney však také věděl, že vstup do Církve bude pro jeho rodinu znamenat velkou oběť. Jistě ztratí svou práci duchovního společně se svým společenským postavením v obci. Když o této možnosti s manželkou diskutovali, Phebe prohlásila: „Zvážila jsem všechny důsledky a… mým přáním je konat vůli Boží, ať už mi to přinese život, či smrt.“