Dopis těm, kteří mají potíže odpustit

Vážení přátelé,

zdá se, že se běžně setkáváme s tím, že nám někdo ublíží nebo se nás dotkne. Lidé kolem nás často řeknou nebo udělají něco, co nás rozhněvá či urazí nebo kvůli čemu se budeme cítit přehlížení, znevažovaní či nedocenění.

Před mnoha lety mě na shromáždění někdo urazil. Rozhněvalo mě to a rozrušilo a chtěla jsem, aby se mi dotyčný omluvil, ale on to nikdy neudělal. Snažila jsem se na to, co se stalo, zapomenout, v domnění, že bolest a hněv, které jsem pociťovala, prostě zmizí.

Ale ony hněvivé pocity jsem v sobě nosila ještě několik let. Roztrpčenost, kterou jsem k onomu člověku pociťovala, odmítala zmizet.

Jednoho dne jsem si o této situaci povídala s kamarádkou. Do srdce mi vstoupila myšlenka:

Odpusť mu.

Duch mě nabádal, abych tomuto člověku, na kterého jsem se stále tolik hněvala, odpustila. Ohromilo mě to.

Jak jsem měla tomu člověku odpustit? Byla jsem to já, komu bylo ublíženo, a tak bych si zasloužila, aby mě o odpuštění dotyčný přišel požádat, nebo ne?

Se zmíněným nabádáním jsem dlouho zápolila. Přemítala jsem však o Spasitelově příkladu a o Jeho učení o odpuštění:

„Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš.

Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich.“ (Matouš 6:14–15.)

Spasitel prosil svého Otce dokonce i na kříži, aby odpustil vojákům, kteří Ho ukřižovali (viz Lukáš 23:34).

Také jsem si vybavila výzvu presidenta Russella M. Nelsona: „Použijte pokoru, odvahu a sílu, jež jsou nutné k tomu, abyste odpustili a zároveň sami usilovali o odpuštění. …

Pokud se odpuštění zdá být v současné době nemožné, proste o to, aby vám pomohla moc pramenící ze smírné krve Ježíše Krista.“

S tímto vším na mysli jsem se hodně modlila. Modlila jsem se k Nebeskému Otci se slovy: „Pokud je to Tvá vůle, abych tomu člověku odpustila, umožni mi to uskutečnit a pomoz mi s tím, protože sama na to nemám sílu.“

Druhý den na shromáždění jsem náhle stála tváří v tvář tomu, kdo mi ublížil. Díky vedení Ducha jsem pocítila, že ho mám požádat o odpuštění. Omluvila jsem se mu, že jsem se občas nechovala příliš přátelsky, a zeptala jsem se ho, zda by mi dokázal odpustit. Učinil tak a na oplátku mě žádal o odpuštění za to, co udělal. A já mu odpustila.

Tato zkušenost mi přinesla úlevu. Pocity ukřivděnosti nezmizely dočista ze dne na den, ale cítila jsem se lépe. Osvobodila jsem se od bolesti a trápení, které mě tak dlouho sužovaly. Mohla jsem pokojně jít dál.

Někdy se může zdát, že odpustit není možné. Pokud však hněv držíme v sobě, jen si tím ještě více ubližujeme. Nebeský Otec si nepřeje, abychom nadále trpěli bolestí, zármutkem a hněvem, za něž Ježíš tak draze zaplatil, abychom se jich my mohli zbavit. Vzhledem k tomu, že nás miluje, přeje si, abychom pociťovali radost.

Přátelé, buďte prosím ochotni vzdát se břemen, kterých se držíte. Předejte je Spasiteli a vpusťte do svého života Jeho lásku. Nerozhodujte se, že budete nadále pociťovat ukřivděnost. Namísto toho se rozhodněte pro Něj.

Sestra Kristin M. Yeeová, druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Pomocného sdružení, svědčila: „Pán požaduje, abychom odpouštěli, pro naše dobro. Nežádá však, abychom tak činili bez Jeho pomoci, Jeho lásky a Jeho pochopení. Prostřednictvím našich smluv s Pánem můžeme získat posilující moc, vedení a pomoc, jež potřebujeme k tomu, abychom odpustili a sami získali odpuštění.“

Drazí přátelé, jste velmi milováni. Vaše cesta k odpuštění pravděpodobně nebude vypadat tak jako ta moje. Ale protože jsme všichni děti Boží a jsme tak milováni, Bůh se postará o každého z nás, v souladu s našimi osobními potřebami. Ukáže nám, jak se uzdravit, i když to zabere čas.

Doufám, že usilujete o odpuštění, které vaše duše tak zoufale potřebuje. Doufám, že vám má slova pomohla, ale především doufám, že vám Duch dosvědčil pravdu, že Spasitel nám může přinášet pokoj, úlevu a uzdravení.

Se srdečným pozdravem

Vaše přítelkyně