Jednoduché způsoby, jak se při službě druhým stát více takovými, jako je Kristus

Francisco Lázaro Campos de Sousa, Brazílie

Během schůzky předsednictva kvora starších jsem pocítil touhu seznámit se s jedním členem kvora, který není aktivní a kterého jsem ještě neznal. Jednou po nákupu jsem pocítil nutkání zajít k němu domů. Váhal jsem, ale touha seznámit se s ním sílila. Představil jsem se a řekl mu, co mi přišlo na mysl. Řekl jsem mu, že Pán ho potřebuje a že on potřebuje Pána.

Vyprávěl mi, jak ho trápí samota a další těžkosti. „Určitě si v kvoru najdete přátele, kteří vám budou poskytovat pomoc a podporu,“ řekl jsem mu. Bez váhání mé pozvání přijal a začal chodit na sabatní shromáždění.

Já jsem toho muže předtím neznal, ale Pán ano a věděl, co se skrývá v jeho srdci. Mé přesvědčení se utvrdilo. Když sloužíme dětem našeho Otce a modlíme se, abychom poznali jejich potřeby, Pán nás k nim vede. Stáváme se součástí radostné zkušenosti spočívající v pozdvihování rukou, které jsou skleslé, a posilování kolen zemdlených (viz Nauka a smlouvy 81:5).

Ana Rodriguez Ramirezová, Španělsko

Jednoho dne na misii jsme se společnicí pocítily nabádání, že máme navštívit jednu sestru ze sboru. Vystřihly jsme z papíru srdíčka a napsaly na ně láskyplné vzkazy, abychom jí připomněly její hodnotu.

Přijely jsme k ní a myslely jsme si, že nebude doma. Když jsme rozmísťovaly papírová srdíčka, její auto zastavilo přímo u domu. Se společnicí jsme se pokusily schovat, aby tato sestra nepřišla o přátelské překvapení, ale marně. Uviděla nás.

Sestra vystoupila z auta se slzami na tváři. Objala nás a řekla: „Vy dvě jste moji andělé. Vždycky, když vás nejvíc potřebuji, jste nablízku. Děkuji vám.“

Pozvala nás dál a vyprávěla nám o náročném dni, který prožila, když se potýkala s vážnou rodinnou situací. Jen jsme jí naslouchaly. Řekly jsme jí, jak moc ji Bůh miluje a že nezapomíná na to, čím ona právě prochází. Četly jsme s ní písma, a když jsme odjížděly, její domov byl naplněn Duchem Svatým.

Učedníci Ježíše Krista jsou „ochotni… utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí“ (Mosiáš 18:9). Dává nám důvěru, abychom mohli být součástí Jeho velikého díla – ušlechtilejší a svatější služby. Když si uděláme čas na to, abychom druhé poznali a naslouchali jim, budeme lépe vybaveni pro to, abychom byli Božími pozemskými anděly.

Talia Rodríguezová, Švýcarsko

Nedílnou součástí služby po vzoru Spasitele je modlitba. Modlitba může stát na počátku našeho hledání toho, komu požehnat. Může nám pomoci porozumět vůli nebe ohledně toho, jak žehnat druhým. Modlitba je také klíčovým krokem k tomu, abychom se naučili vykonávat své povinnosti.

Můj manžel Mario prodělal covid na počátku pandemie ještě předtím, než bylo k dispozici očkování. Biskup požádal Moroniho, jednoho staršího z našeho sboru, aby mu dal kněžské požehnání.

Moroni se nechtěl virem nakazit a zavléct ho do své rodiny, a proto potřeboval předtím, než k tomu přikročí, potvrzení z nebe. Společně s manželkou poklekli k modlitbě a očekávali pokojné ujištění. Když pocítili pokoj, manželka mu řekla: „Vezmi na sebe své odění a jdi, Moroni.“

Když Moroni vstoupil do našeho domu, uviděli jsme válečníka Páně. Manžel ronil slzy radosti, když viděl, jak tento bratr statečně přichází, aby mu dal požehnání, které si přál. Byl to nepopsatelný zážitek.

Spasitel přišel prostřednictvím svého služebníka, našeho drahého bratra Moroniho, který vložil ruce na Mariovu hlavu a požehnal mu tak, jak by to udělal Kristus.

Geiziane Morais Freitas Duarteová, Brazílie

Jednou jsem byla pověřena pastýřskou službou u jedné sestry, která přestala chodit na shromáždění. Když jsem ji navštěvovala, říkala jsem jí, jak moc ji má Spasitel rád, spolu s celou její rodinou. Vždy jsem ji i ostatní členy rodiny vybídla, aby následující neděli přišli na shromáždění. Tento postup jsem uplatňovala dlouho, ale oni nikdy nepřišli. Byl jsem z toho rozladěná. Pokušení vzdát to bylo silné. Ale pokaždé, když jsme je s mou společnicí u nich doma navštívily, měly jsme možnost na okamžik spatřit nebe. Vždy jsme si je představovaly v chrámu, oblečené v bílém. Věděly jsme, že to musíme zkoušet dál.

Po mnohých modlitbách a návštěvách ten den konečně nastal – tato rodina přišla na shromáždění! A přicházeli každý týden. Vynaložili velké úsilí, aby posílili svou víru a vstoupili na cestu smlouvy. Bylo zjevné, že je evangelium posiluje.

Nakonec jsem obdržela pozvánku na jejich chrámové pečetění. Když jsem sledovala onen posvátný obřad, nemohla jsem se ubránit slzám radosti. Byl to zázrak.

Chvílemi jsem to chtěla vzdát. Ale pokaždé, když jsem je navštívila, jsem spatřila chrám. Bůh mi umožnil letmo zahlédnout Jeho plán pro tuto rodinu. Použil mě jako svůj nástroj, aby s nimi zůstal v kontaktu. Jsem Mu vděčná za to, že mi ukázal pravou vizi pastýřské služby.

Radost a moc pramenící ze služby nacházíme tehdy, když se pro někoho v životě staneme požehnáním a sloužíme mu tak, jak by mu sloužil Spasitel. Generální presidentka Pomocného sdružení Camille N. Johnsonová učila, že „kdykoli uděláte něco, abyste přinesli druhým úlevu – ať již časnou, nebo duchovní – … přinášíte jim lásku Ježíše Krista. Svědčím o tom, že když tak budete činit, budete požehnáni tím, že v Něm naleznete úlevu pro sebe samotné.“

Když se při svém úsilí budeme obracet k Pánu s žádostí o pomoc, staneme se ve své službě druhým více takovými, jako je Spasitel. Budeme se řídit nabádáními, poznávat ty, kterým sloužíme, modlit se za ně, pomáhat jim uzavírat a dodržovat smlouvy a vytrvávat v našem úsilí.

Spasitelova služba – jednomu po druhém – je dobrým vzorem i pro tu naši (viz 3. Nefi 11:15). Jak učil starší Juan Pablo Villar ze Sedmdesáti: „Budeme-li následovat Ježíše Krista – Mistra služebníka – a sloužit druhým tak, jak by jim sloužil On, bude nás posilovat a uschopňovat. Prostřednictvím služby můžeme žehnat životu druhých a nacházet pokoj a radost pro sebe sama.“