Co jsem sama zjistila

Nedávno jsem sledovala, jak si moji starší sourozenci každý volí jinou cestu. Můj bratr se připravoval na službu na misii. Moje sestra se naopak Církvi úplně vzdalovala. Její rozhodnutí pro mě bylo matoucí a chvíli jsem nevěděla, jak ho zpracovat.

Uvědomila jsem si, že má víra není něco, co jsem si vybrala já, ale něco, v čem jsem vyrůstala. Potřebovala jsem sama zjistit, čemu skutečně věřím. Věřím v evangelium proto, že je pravdivé, nebo proto, že je tím jediným, čemu jsem kdy byla učena? A mohu být dobrou členkou Církve navzdory tomu, že mám určité otázky?

S novým odhodláním jsem se obrátila k písmům. Začala jsem číst s tím, že jsem měla na mysli určité otázky, na které jsem hledala odpovědi a kterým jsem chtěla porozumět. Uvědomila jsem si, že když si kladu otázky ohledně toho, čemu věřím, neznamená to, že ztrácím víru. Místo toho to znamená, že si mohu vybudovat hlubší a osobnější základy.

Budování svědectví není jednorázová záležitost; jedná se o celoživotní proces spočívající v kladení otázek, hledání odpovědí a opětovném ujišťování. Pociťuji, jak mi Duch dosvědčuje, že evangelium je pravdivé, ale zažívám i chvíle, kdy mívám pocit, že jsem od Boha vzdálená. Víra není statická; je to něco, co musíme denně vyživovat prostřednictvím modlitby, studia písem a služby.

Díky tomu, že jsem vyrůstala v Církvi, jsem získala určitý základ, ale je na mně, abych na něm stavěla. Když se budeme neustále obracet k Pánu, bude On posilovat naši víru a pomáhat nám překonávat nejistoty, které život přináší.