Vše se zlepší, když budete důvěřovat Bohu

Během této doby jsem začala pochybovat o pravdivosti evangelia, o svém svědectví i o tom, kdo je Ježíš Kristus. V jednu chvíli jsem dokonce pochybovala o Jeho existenci a začala jsem si myslet, že jsem ateistka. Mé srdce bylo zatvrzelé a chladné jako kus ledu.

Tato etapa mého života byla neuvěřitelně obtížná a složitá. Myslím, že je to proto, že když přestaneme věřit v Ježíše Krista a v Jeho moc, náš život ztratí smysl a začneme být nešťastní.

Nakonec mě tatínek přiměl, abych znovu začala chodit na shromáždění. Začala jsem, i když jsem byla stále zmatená a potýkala jsem se s mnoha otázkami.

Jednou jsem na shromáždění uviděla plakát ohledně semináře. To ve mně vzbudilo zájem. Zašla jsem za biskupem, abych se ho na to zeptala. Okamžitě mě přidal do skupinového chatu semináře a řekl mi, že začíná v 5:30 ráno.

A tak jsem začala chodit na seminář. To mi pomohlo najít nové přátele a v konečném důsledku získat svědectví o Církvi a o písmech. Měla jsem učitele, který mou třídu opravdu povzbuzoval a pomáhal nám vydávat ze sebe to nejlepší. Zjistila jsem, že studium písem nám skutečně umožňuje poznávat Spasitele. Je rozdíl mezi tím, když nasloucháme něčímu svědectví, a tím, když prostřednictvím studia a víry usilujeme o získání svého vlastního.

Zpočátku jsem se o Nebeském Otci a Ježíši Kristu dozvídala prostřednictvím toho, co mi říkali druzí. Nemůžeme se ale vždy spoléhat jen na svědectví druhých. Musíme usilovat o to, abychom Spasitele poznávali my sami.

Abychom se mohli stát Spasitelovými učedníky, musíme si na Spasitele a božské věci dělat čas. Zjistila jsem, že Pána poznáváte, když:

1. Jej vědomě vyhledáváte;

2. čtete písma;

3. usilujete o to, abyste se duchovně zdokonalovali;

4. se modlíte;

5. navštěvujte chrám;

6. sloužíte druhým;

7. se postíte;

8. následujete Jeho příklad;

9. máte dobré srdce;

10. nemluvíte o druhých špatně ani je nepomlouváte.

Toto mi pomohlo poznat Spasitele a stát se jednou z Jeho učednic. Být učedníkem Ježíše Krista je velmi důležité, protože Jeho světlo můžeme používat k tomu, abychom pomáhali druhým. Díky našemu dobrému příkladu mohou druzí vidět, jak velkým požehnáním evangelium je.

Když jsem se vracela do Církve, byla jsem úplně na dně – plná pochybností, bez přátel, bez naděje, nevěděla jsem, kdo skutečně jsem ani co je mým cílem.

Evangelium je tím „plamenem“, který osvěcuje můj život a pomáhá mi dělat to, co je správné, a stávat se lepším člověkem. Nevím, kde bych bez evangelia byla.

Když budete důvěřovat Bohu, všechno se v životě zlepší. Ve chvíli, kdy Ho začnete hledat, se odrazíte ode dna a vaše situace se začne zlepšovat. S protivenstvími se budete samozřejmě setkávat i nadále, ale tato důvěra a touha věřit vás bude postupně pozvedat. Možná to bude chvíli trvat, ale vaše situace se zlepší!

Budete-li důvěřovat Nebeskému Otci, budete schopni čelit čemukoli, čím budete procházet – ať už se budete potýkat s těžkostmi, pochybnostmi, zdravotními problémy, nebo osamělostí. Můžete například dosáhnout dobrých známek z testu či lepšího zdravotního stavu nebo obdržet odpovědi – někdy i takové, o které usilujete od svých deseti let, jako tomu bylo v mém případě – pokud budete vyhledávat Boha a důvěřovat Mu.

Tím jsem si jistá. Díky evangeliu mohu říci, že jsem se změnila. Změnilo se vlastně všechno – mé srdce, myšlenky, chování i zásady. Nyní už znám pravdu, a to má na můj život obrovský vliv. Díky evangeliu Ježíše Krista se vše zlepšilo.