Pojď, následuj mne
Skryté poklady
Ponořte se do písem. Stojí to za to.
Pán nám láskyplně připomíná přikázání, která přehlížíme.
V Nauce a smlouvách 95 je Pán ohledně Svatých poněkud zklamaný. Předtím jim přikázal postavit chrám (viz Nauka a smlouvy 88:119), ale ani po pěti měsících v tomto ohledu nic neudělali.
To se dnes zdá nemyslitelné. V budování chrámů jsme velmi aktivní! V roce 1833 toho však Pán o chrámech mnoho nezjevil. Svatí si plně neuvědomovali, jak důležité chrámy budou.
Co tedy Pán udělal? Zašel do detailů ohledně toho, proč si přeje, aby postavili chrám (viz Nauka a smlouvy 95:8–17). Rozvedl to, co řekl dříve, přinesl nové postřehy a zdůraznil důležitost těchto zásad.
Hřích přináší ukáznění, ale Pán nám přesto slibuje požehnání.
V roce 1834 si Svatí kladli otázku, proč Pán dovolil jejich nepřátelům, aby je sužovali a vyháněli z jejich vlastní země. Prostřednictvím Proroka Josepha Smitha nám Pán poskytl dvě odpovědi.
Zaprvé – Pán řekl, že někdy nechává zlovolné dělat špatné věci, „aby mohli naplňovati míru nepravostí svých“ (Nauka a smlouvy 103:3). Alma to popisuje takto: „Trpí, aby oni… činili [špatné věci], … aby soudy, jež na nich vykoná v hněvu svém, byly spravedlné.“ (Alma 14:11.)
Další vysvětlení problémů, které Pán Svatým sdělil, se zřejmě neposlouchalo moc snadno: „Aby ti, kteří se nazývají jménem mým, mohli býti po krátký čas ukázňováni…, protože naprosto neposlouchali předpisy a přikázání, jež jsem jim dal.“ (Nauka a smlouvy 103:4.)
To neznamená, že Bůh schvaloval zlovolné a nezákonné skutky jejich nepřátel. „Neinspiroval“ rozlícený dav, aby útočil na Svaté; nechal je, aby používali svou svobodu jednání, a nezakročil, aby je zastavil.
Pán však přesto slíbil, že pokud budou Svatí poslušní, „nikdy neustanou vítěziti“ (Nauka a smlouvy 103:7).
Proč je kněžství pojmenováno po Melchisedechovi?
Možná jste někdy přemýšleli, proč je vyšší kněžství pojmenováno po Melchisedechovi. Pán to vysvětlil prostřednictvím Proroka Josepha Smitha:
„Před jeho [Melchisedechovým] dnem se nazývalo Svatým kněžstvím podle řádu Syna Božího. Ale z ohledu neboli z úcty ke jménu Nejvyšší Bytosti, aby se vyhnuli příliš častému opakování jména jeho, oni, církev, nazvali v dávných dnech ono kněžství podle Melchisedecha neboli kněžstvím Melchisedechovým.“ (Nauka a smlouvy 107:3–4.)
Zamyslete se nad tím, jak často na církevních shromážděních a při neformálních diskusích zmiňujeme pojem „Melchisedechovo kněžství“. A teď si představte, že bychom pokaždé místo „Melchisedechovo“ říkali „Syna Božího“. Začalo by to znít neuctivě. Tomu chtěl Pán zabránit.