Harveyova křestní košile

Harvey seděl namačkaný na zadním sedadle taxíku s ibu (maminkou) a bapakem (tatínkem). Byli na cestě do kaple na Harveyův křest.

„Jak ses cítil, když jsi měl křest ty?“ zeptal se Harvey bapaka. Bapak se dal pokřtít před několika měsíci. A Harveymu je teď už osm let, a tak se dá pokřtít taky!

Bapak chvíli přemýšlel. „Ta voda byla dost studená!“ řekl se smíchem. „Ale taky jsem cítil spoustu lásky. I když většina členů naší rodiny nejsou členy naší Církve, pociťoval jsem jejich lásku a lásku Boží.“

Když dorazili k církevní budově, několik dalších lidí z Církve jim pomohlo naplnit křtitelnici vodou a připravit se.

„Harvey, můžeš se převléknout do oblečení na křest,“ řekla ibu. Harvey přikývl a našel tašku, kde měl oblečení. Ale v tašce byly jen jeho bílé kalhoty. Nemohl najít svou bílou košili! Zkontroloval ostatní tašky a hledal i po církevní budově.

„Ibu, nemám tady košili,“ řekl Harvey.

Ibu se zamračila. I ona prohlédla několik tašek. „Museli jsme ji nechat v taxíku.“

„Nějaké náhradní oblečení na křest je ve skříni,“ řekla sestra Putriová. „Dojdu pro ně.“

Ale křestní oblečení ze skříně bylo Harveymu příliš velké. Ibu vypadala ustaraně. Křest už měl brzy začít. Byla tu už spousta lidí, a Harvey neměl košili.

„Možná se můžeme pomodlit, aby nám taxikář tu košili přivezl zpátky,“ navrhl Harvey. „Ale když ji nepřinese, můžu si vzít i tu velkou košili. Je mi jedno, co budu mít na sobě. Jen bych se chtěl dát pokřtít.“

Ibu a bapak přikývli. Společně odešli do kuchyně, kde bylo ticho. Pak si založili ruce a sklonili hlavu.

Harvey se pomodlil. „Drahý Nebeský Otče, děkuji Ti, že se dnes můžu dát pokřtít. Prosím, pomoz taxikáři, aby mi dokázal přinést moji košili. Ale když ji nepřinese, bude to taky v pořádku.“

Po modlitbě se Harvey šel převléknout do košile, která mu byla příliš velká. Sahala mu až ke kolenům.

„Harvey!“ zavolala sestra Putriová z chodby. „Taxikář je tady.“

Harvey a ibu uviděli taxikáře u vchodových dveří. V ruce držel Harveyovu košili!

„Otočil jsem se a uviděl jsem ji na sedadle,“ řekl. „Napadlo mě, že by mohla být tvoje.“

„Mockrát vám děkuji,“ řekla ibu.

Harvey si od muže košili vzal. „Děkuju.“

Muž se usmál a zamával mu na rozloučenou.

Za chvíli už měl křest začít. Harvey se převlékl do své košile. Seděla mu perfektně! A byla bílá a čistá.

Když Harvey vstoupil do křtitelnice, voda byla ledová! Bapak pronesl modlitbu a Harveyho pokřtil. Když se Harvey vynořil z vody, cítil se v nitru svěží a klidný.

Bapak pomohl Harveymu z křtitelnice a ovinul mu kolem ramen měkký ručník. Harvey myslel na všechny lidi, kteří mu pomáhali a podporovali ho. Ibu, bapak, taxikář a rodina. A taky Nebeský Otec a Ježíš Kristus.

Harvey bapaka objal. „Měl jsi pravdu. Ta voda byla opravdu studená!“ Oba se zasmáli. Pak se Harvey podíval bapakovi do očí. „Ale měl jsi pravdu i v něčem jiném. Cítím spoustu lásky.“

Otevřít PDF

Ilustrace: Bethany Stancliffe