„Ztracené brýle“, Kamarád, leden 2025, 44–45.
Ztracené brýle
Pravdivý příběh z Bolívie.
Byl první den školního roku. Andrés se moc těšil! Šel do první třídy. Byl už velký kluk!
Ale když přišel do školy, připadalo mu, že je dokonce i pro velkého kluka příliš velká a děsivá. Pevně se držel mami (maminky) za ruku.
„Všechno bude dobré.“ Mami se usmála. „Pozdrav paní učitelku. Chovej se hezky ke spolužákům. A nezapomeň si dávat pozor na brýle.“
Před týdnem dostal Andrés své první brýle. Rodiče mu vždy připomínali, aby si na ně dával pozor.
Mami mu na rozloučenou zamávala. „Tak hezký den!“
Andrés ale hezký den neměl. Stalo se něco hrozného!
Po škole běžel k mami. „Ztratil jsem brýle!“ zvolal. „Hledal jsem všude, ale nemůžu je najít!“
„To snad ne!“ Mami vypadala ustaraně. „Poprosíme Nebeského Otce o pomoc.“
„Myslíš, že to zafunguje?“ zeptal se.
„Zkusíme to a uvidíme. Nebeský Otec naše modlitby vždy slyší,“ řekla mami.
Andrés se s maminkou pomodlil. Požádali Nebeského Otce, aby Andrésovi pomohl brýle najít.
Druhý den byl Andrés ve škole pořád smutný. Pak k němu přišel nějaký chlapec.
„Myslím, že jsou tvoje.“ Chlapec mu podal brýle. „Našel jsem je u fotbalového hřiště.“
Andrés si brýle vzal. Byly jeho! Nemohl tomu uvěřit.
Po škole přiběhl k mami a pevně ji objal.
„Našel jsi brýle!“ řekla. „Určitě máš radost, že je máš zpátky.“
„To ano!“ řekl Andrés. „Ale ještě větší radost mám z toho, co jsem zjistil.“
„Co jsi zjistil?“
Andrés se široce usmál. „Že modlitba funguje!“
Ilustrace: Susanna Teodoro