„Tábor Deštivý den“, Kamarád, leden 2025, 16–17.
Tábor Deštivý den
Proč Nebeský Otec neodpověděl na její modlitby?
Tento příběh se odehrál v USA.
„Zápas mám zítra, že?“ zeptala se Lucy, když ji maminka ukládala do postele.
Maminka přikývla. „Ano! Zítra večer v 18:00.“
Lucy se už nemohla dočkat. Na první softbalový zápas svého týmu se těšila už několik týdnů. A letos měl jejich tým růžové dresy! Tolik se těšila, že ani nemohla usnout.
Ale druhý den ráno vyhlédla Lucy z okna a zamračila se. Z oblohy visely škaredé šedivé mraky a všude byly kaluže. Pršelo celou noc.
Lucy poklekla k ranní modlitbě. „Drahý Nebeský Otče, pomoz prosím, aby se na můj večerní softbalový zápas vyčasilo.“
Lucy myslela na hru celé vyučování. Představovala si, jak se v růžovém triku natahuje a chytá vítězný míč. Venku však stále pršelo a bylo mokro.
Lucy se v duchu rychle pomodlila. Nebeský Otče, pomoz prosím, aby brzy vyšlo slunce, a večer se dalo hrát.
Když zazvonilo na konec vyučování, Lucy popadla batoh a vyběhla ven. Spatřila, jak zpoza mraků začíná vykukovat slunce!
Když pro ni ale přijela maminka, měla špatné zprávy. „Dnešní zápas se ruší,“ řekla. „Mrzí mě to.“
Lucy pohlédla na oblohu. „Vždyť vychází sluníčko. Možná pršet přestane.“
„Já vím,“ řekla maminka. „Ale softbalové hřiště je ze všeho toho deště celé pod vodou. Takže i když pršet přestane, je na hraní příliš podmáčené a rozblácené. Zápas přeloží na jindy.“
Lucy vyhrkly do očí horké slzy. Byla nesmírně zklamaná. Tolik, opravdu tolik si dnes večer chtěla zahrát. Proč Nebeský Otec na její modlitby neodpověděl?
Doma byla Lucy mrzutá a mračila se stejně jako dešťové mraky. Ani oblíbená knížka ji nelákala. A i když maminka udělala k večeři těstoviny, které měla nejraději, nechutnaly tak dobře.
Po večeři se Lucy vyšplhala na klín nejmladší sestra Ellie. „Půjdeš si se mnou hrát?“ zeptala se.
Lucy si povzdechla. „Tak jo,“ odpověděla. Pak dostala nápad. „Potřebujeme nějakou zábavu.“
Popadla koště, na konec uvázala šátek, a vytvořila tak vlajku. Potom svolala všechny své sestry. Zvedla vlajku a řekla: „Vítejte v táboře Deštivý den! Tady si to užijete, když si nemůžete hrát venku.“
Sestry jásaly.
„Na začátek,“ pokračovala Lucy, „si zazpíváme naši táborovou píseň.“
Dívky se hihňaly, když vymýšlely legrační písničku a slova, která se k ní hodila. Pak s vlajkou pochodovaly po místnosti a zpívaly, jak nejhlasitěji dovedly.
„A teď potřebujeme postavit stan!“ Lucy pomohla sestrám nanosit deky a polštáře, aby si mohly postavit úkryt. Několikrát jim spadl na hlavu. Ale když ho opravily, sesedly se všechny uvnitř a hrály hry.
Brzy nastal čas jít spát. „Doufám, že zítra bude zase pršet,“ řekla Lucyina sestra Liza. „Chci si zase hrát na tábor Deštivý den!“
„Děkuju, že sis se sestřičkami hrála,“ řekla maminka a objala Lucy na dobrou noc. „Ze zamračené situace sis vytvořila vlastní sluníčko. Jsem na tebe hrdá.“
Lucy si vlezla do postele a měla radost. Její modlitby nebyly zodpovězeny tak, jak si přála. Ale Nebeský Otec jí i přesto pomohl najít něco zábavného, co mohla dělat se svou rodinou, a užila si to úplně stejně, jako kdyby odehrála první softbalový zápas v růžovém dresu.
Ilustrace: Apryl Stott