Celoživotní učedníci Ježíše Krista

Jsem moc rád, že tu dnes mohu být s vámi. Děkuji Gaye (Strathearnové) za její citlivou úvodní modlitbu; sestře Amatangelové, která vždy tak krásně hraje na piano; a bratru Kevinu Oviattovi za to, že nám pomáhá s písněmi a tímto nádherným pěveckým sborem. Děkuji vám všem, že se této konference účastníte.

Slyšel jsem zmínku o tlumočnících a o tom, že toto setkání je tlumočeno do různých jazyků, a tak si nemohu odpustit humorný zážitek, který pak můžete klidně vystřihnout, těžko se překládá. Před lety jsem byl v Tempe v Arizoně a konference kůlu, která se tam konala, byla tlumočena do španělštiny tlumočníkem, který seděl v jiné místnosti a nejspíše používal sluchátka s mikrofonem. Na stupínku mi nechal lístek se vzkazem. A tak, když jsem se postavil, uviděl jsem toto: „Prosím mluvte pomalu, abyste mohl být přeložen.“ [Smích] Nikam mě nepřeložili. A tak mě tu máte i dnes.

Dovolte mi na začátku vyjádřit vám vděčnost Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů – a vlastně celé Církve – za práci, kterou odvádíte s našimi studenty po celém světě. Stojíte v přední linii při kladení a obraně základů této Církve, království Božího na zemi, pro budoucnost. Děkujeme vám za vaše zasvěcení. Jsem přesvědčen, že vaše úsilí významně mění svět k lepšímu.

Vedoucí Církve kladou důraz na to, jak je důležité rozvíjet celoživotní učedníky Ježíše Krista. A toto zdůrazňujeme například při školení vedoucích misií a místních vedoucích našich mladých mužů a mladých žen napříč Církví. Zdůrazňujeme to v tématech, která si přejeme, aby generální autority i generální úředníci a úřednice prezentovali během svých cest po celém světě.

Je zřejmé, že rozvíjení celoživotních učedníků Spasitele je pro nás základem i v církevním vzdělávání. V materiálu CVS nazvaném „Posilování náboženského vzdělávání“ se dozvídáme:

„Účelem náboženského vzdělávání je učit znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista z písem a ze slov novodobých proroků způsobem, který našim studentům pomůže:

1. rozvíjet víru v Nebeského Otce a v Jeho ‚veliký plán‘ a rozvíjet svědectví o nich, …

2. stát se celoživotními učedníky Ježíše Krista, kteří uzavírají a dodržují smlouvy, … [a]

3. posilovat jejich schopnost nacházet odpovědi, řešit pochybnosti, reagovat s vírou a dávat jim důvod k naději, která je v nich, ať již čelí jakýmkoli těžkostem.“¹

Podobně i v Cíli Seminářů a institutů náboženství stojí: „Naším účelem je pomáhat mládeži a mladým dospělým, aby prohloubili své obrácení k Ježíši Kristu a k Jeho znovuzřízenému evangeliu, stali se způsobilými obdržet požehnání chrámu a připravovali sebe, svou rodinu a druhé na věčný život s Otcem v nebi.“

Celoživotní učednictví je nezbytným aspektem nauky Kristovy. Nauka Kristova vysvětluje, jak můžeme přijít ke Kristu a obdržet dar Jeho smírné milosti. Uplatňujeme svou svobodu jednání v tom, že v Něj máme víru, dáme se pokřtít a přijmeme Ducha Svatého. Má-li však mít Kristovo Usmíření na nás svůj plný, proměňující vliv, je zapotřebí, abychom po této cestě smlouvy – po cestě učednictví – kráčeli až do konce svého smrtelného života. Slovy Nefiho: „A slyšel jsem Otcův hlas řkoucí: Ano, slova Milovaného mého jsou pravdivá a věrná. Ten, kdo vytrvá do konce, ten bude spasen. A nyní, milovaní bratří moji, proto vím, že nevytrvá-li člověk do konce v následování příkladu Syna živého Boha, nemůže býti spasen.“²

President Nelson učil: „Opravdoví učedníci Ježíše Krista jsou ochotni vystoupit z řady, vyslovit svůj názor a být jiní než lidé světa. Jsou neohrožení, oddaní a odvážní.“³ Jak lze tohoto druhu učednictví dosáhnout? Co to znamená pro nás, učitele náboženství? A jak můžeme učit efektivněji, tak aby se naše mládež a mladí dospělí stali celoživotními učedníky Ježíše Krista?

Dnes večer začnu úvahou o tom, jak uplatňování osobní svobody jednání prohlubuje obrácení a vede k celoživotnímu učednictví. Dále nás vyzvu, abychom se zamysleli nad tím, jak by tyto náměty měly ovlivňovat způsob, kterým jako učitelé náboženství učíme, se zaměřením na to, jak své učedníky učil sám Spasitel. Poté zakončím několika slovy o tom, jak to, že studentům poskytneme více příležitostí k tomu, aby převzali zodpovědnost za své studium, pomůže studentům zareagovat na výzvu presidenta Nelsona, aby se ujali zodpovědnosti za své svědectví.

Takže zaprvé, role svobody jednání v učednictví. Jedním z nejdůležitějších darů, které dal Bůh svým dětem, je morální svoboda jednání. Tato moc a výsada – a zodpovědnost – jednat sami za sebe je nezbytná pro to, abychom dokázali plně využít svůj potenciál jakožto dětí Božích. Je ústředním bodem našeho pokroku na cestě smlouvy. Božím plánem, jak víte, nebylo udělat všechno za nás, ale poskytnout nám strukturu, která nám umožní činit vlastní rozhodnutí, a tím se osobně rozvíjet. Svoboda jednání byla klíčem k našemu pokroku, když jsme žili jako duchové v minulosti, a je klíčem i k tomu, čím se můžeme stát v rámci Božího plánu štěstí nyní i na věčnosti.

Protivník toto ví a snaží se naši svobodu jednání oslabit. V Mojžíšovi čteme:

„Protože se Satan proti mně vzbouřil a snažil se zničiti svobodu jednání člověka, kterou jsem mu já, Pán…, dal, a také, abych mu dal svou vlastní moc; skrze moc svého Jednorozeného jsem způsobil, že byl svržen;

A stal se Satanem, ano, a to ďáblem, otcem všech lží, aby klamal a zaslepoval lidi a odváděl je do zajetí podle vůle své, dokonce tolik, kolik jich nechce poslouchati hlasu mého.“⁴

Na válku na nebesích lze z velké části pohlížet jako na bitvu o zachování svobody jednání člověka. A tato bitva pokračuje i v této sféře smrtelnosti. Satan útočí na svobodu jednání přinejmenším na dvou frontách. Na jedné straně inspiruje politické doktríny a hnutí, jež snižují význam osobní zodpovědnosti nebo používají nátlak a donucování. Pán například uvádí, že hlavním důvodem, proč dal, aby byla ustanovena a hájena Ústava Spojených států, jsou, cituji, „[práva a ochrana] veškerého těla…, aby každý člověk mohl jednati ohledně nauky a zásady… podle mravní svobody jednání, kterou… mu dal, aby každý člověk mohl býti v den soudu zodpovědný za své vlastní hříchy“.⁵ Poté uvádí jeden obzvláště hrůzný příklad porušení svobody jednání, když prohlašuje: „Tudíž, není správné, aby byl kterýkoli člověk poroben druhým.“⁶ Luciferovým plánem vždy byla a je nějaká forma zotročení.

To druhé, na co se protivníkův útok proti svobodě jednání zaměřuje, je obzvláště významné pro nás jakožto učitele. Jak se uvádí v již citovaném verši z písem, Satan, „[otec] všech lží“, působí tak, „aby klamal a zaslepoval lidi“.⁷ Svoboda jednání ztrácí smysl, pokud nevíme, co pravda je, a co není, a nemůžeme kvůli tomu činit informovaná a uvážená rozhodnutí. Protilékem na klam je pravda. Jak prohlásil Spasitel: „Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.“⁸ Domnívám se, že Kristus tím myslí vysvobození ze zajetí hříchu a chyb, ale také volnost k tomu, abychom svobodu jednání uplatňovali s porozuměním – abychom byli svobodní a schopní činit moudrá rozhodnutí. A právě zde přicházíme na řadu my, učitelé slova Božího. Satan může mít moc jen do té míry, do jaké člověk neposlouchá hlas Pána. Bůh poslal svého Syna, který je „ta cesta, i pravda, i život“.⁹ Dává nám proroky, aby nás učili pravdě a vedli nás k ní. Dal nám dar Ducha Svatého, který onu pravdu potvrzuje, a naší úlohou je pomáhat studentům slyšet pravdu a rozhodnout se ji přijmout.

Svoboda jednání však v kontextu náboženského vzdělávání vyžaduje ještě další krok překračující rámec prezentování pravd evangelia. Je nezbytné, aby naše výuka podněcovala studenty k tomu, aby ve vzdělávacím procesu uplatňovali svou svobodu jednání. Chceme jim pomoci stát se aktivními účastníky tohoto procesu a převzít zodpovědnost za své vlastní studium. Když aktivujeme svobodu jednání studentů, aby převzali osobní zodpovědnost za své studium, povede to k rozvoji jejich trvalé víry a trvalého svědectví. A díky tomu se budou moci stát aktivními a celoživotními učedníky Ježíše Krista. K tomuto se ještě vrátím, ale nyní mi dovolte říci zde ještě něco o smlouvách.

Rozhodování se sami za sebe je jedním z důvodů, proč se president Nelson tolik zaměřuje na smlouvy. Když se rozhodujeme uzavřít smlouvy a dodržovat je, činíme jedinečně osobní rozhodnutí následovat našeho Spasitele. President Nelson vysvětluje:

„Během tohoto života se rozhodujeme, kterých zákonů jsme ochotni být poslušni – zákonů celestiálního království, nebo terestriálního, nebo telestiálního – a tudíž, ve kterém království slávy budeme žít na věky. Každé spravedlivé rozhodnutí, které zde učiníte, vám bude již nyní přinášet velké dividendy. Ale spravedlivá rozhodnutí ve smrtelnosti přinesou nepředstavitelné dividendy z hlediska věčnosti. Pokud se rozhodnete uzavřít smlouvy s Bohem a budete těmto smlouvám věrni, je vám slíbeno, že budete mít ‚slávu přidanou na hlavu svou na věky věků‘.“¹⁰

Takže když přijímáme zodpovědnost za svá rozhodnutí, prohlubuje se naše osobní přesvědčení. Když nejednáme sami za sebe, můžeme bezděčně zjistit, že naše víra postrádá hloubku potřebnou k překonávání životních otázek a těžkostí a k tomu, abychom byli celoživotními učedníky Ježíše Krista. Slovy samotného Pána:

„Neboť ti, kteří jsou moudří a přijali pravdu a vzali si Svatého Ducha za průvodce svého a nebyli oklamáni – vpravdě pravím vám, ti nebudou poraženi a uvrženi do ohně, ale toho dne obstojí.“¹¹

Tato základní role, kterou hraje svoboda jednání v našem osobním rozvoji, má důsledky i pro to, jak jako učitelé náboženství učíme. Žádáme vedoucí misií, aby na toto pamatovali, když svým misionářům dávají příležitosti vést a řídit misionářskou práci. Žádáme vedoucí mládeže, aby mladým lidem umožňovali „nést jho“ vedení po boku svých dospělých mentorů. A žádáme vás, naše učitele náboženství, abyste učili způsobem, který studenty vybízí k osobní angažovanosti a k tomu, aby přijali zodpovědnost za své studium. V každé z těchto situací dochází ke skutečnému růstu nejefektivněji tehdy, když mladí lidé dostanou příležitost jednat, a ne když je na ně jen působeno.

S radostí vzpomínám na dobu, kdy jsem byl učitelem ranního semináře. Z vlastní zkušenosti jsem došel k závěru, že jde o povolání, po kterém by měl člověk rozhodně toužit. Dva z těchto roků, kdy jsem učil seminář, byly v době, kdy jsem studoval na právnické fakultě. Chtěl jsem, aby moji studenti měli zkušenost s tím, jaké to je mít odvahu žít podle víry, a tak jsem požádal jednoho ze svých spolužáků, který nebyl členem Církve, ale byl mužem víry, aby přišel promluvit k mé třídě. Můj přítel Richard měl vážné problémy se zrakem, které vyžadovaly pravidelnou bolestivou léčbu zahrnující, pokud si to dokážete představit, vytahování očních bulv z důlků za účelem lékařských zákroků. Při studiu práv bylo třeba hodně číst, ale on neviděl tak dobře, aby číst mohl. Najal si tedy několik studentů z nižších ročníků, aby mu každý den mezi přednáškami četli. Navzdory těmto vážným těžkostem byl dobrosrdečný a jeho spolužáci ho měli rádi. Jeho příklad nás všechny inspiroval.

Richard o svém příběhu vyprávěl v mé třídě semináře, a také o své víře v Boha a o tom, jak pociťuje, že Bůh zodpovídá jeho modlitby. A studenti měli možnost vidět a slyšet ho zblízka, aby mu mohli položit otázky. Otevřelo jim to oči, aby si uvědomili skutečnou moc víry a to, co to může znamenat pro jejich život. Tento zážitek také obrazně otevřel oči Richardovi, takže mohl poznat dobrotivost mých drahých studentů semináře. (Jedna věc, která na něj udělala velký dojem, bylo to, že viděl dospívající ve třídě v 6 hodin ráno.)

Zamyslete se nad tím, jak učil Spasitel. Ježíš svým učedníkům jen neříkal, co mají dělat, ani za ně všechno nedělal. Učil tak, že museli přemýšlet, zapojovat se, diskutovat a uplatňovat Jeho učení. A díky tomu byli lépe připraveni přijmout Ducha Svatého a nechat se Jím vést, zatímco jednali sami za sebe, když již Spasitel s nimi nebyl osobně.¹² V příručce Učte tak, jak učil Spasitel čteme: „Pozorovat Spasitele, jak kráčí po vodě, bylo jistě působivé. Ale Petrovi to nestačilo. Přál si [a potřeboval] udělat to, co dělal Spasitel, nacházet se tam, kde byl On, a sám získat tutéž zkušenost.“¹³ To samozřejmě také znamenalo, že Petr dělal chyby, ale Spasitel mu opakovaně dával příležitosti – a dává je i nám všem – jednat a být posilován svou snahou, včetně svých selhání.¹⁴

Aby Spasitel připravil pro své učedníky takové studijní prožitky, nacházel způsoby, jak jim pomoci převzít za jejich studium zodpovědnost. Zamysleme se alespoň nad třemi způsoby, jak Spasitel své učedníky zapojoval: 1) používal podobenství, 2) kladl inspirované otázky a 3) předával osobní výzvy.

Používání podobenství. Vyjádřím se ke každému z nich. Za prvé – podobenství. Zamyslete se nad tím, jak Kristus používal podobenství. Než aby Spasitel pokaždé přišel přímo s vysvětlením či jednoznačným tvrzením, často své následovníky vyzýval, aby hledali hlubší význam toho, čemu učil. To vyžadovalo z jejich strany určité úsilí. Mé pochopení poslušnosti bylo například v několika ohledech posíleno díky studiu podobenství o rozsévači.¹⁵ Odpuštění jsem lépe porozuměl, když jsem studoval marnotratného syna.¹⁶ Mou touhu pociťovat pravou lásku ke všem lidem a projevovat jim ji ještě více prohloubilo podobenství o milosrdném Samaritánovi.¹⁷

Podobně jsem se stal lepším učedníkem a vedoucím, když jsem přemýšlel o správcovství, jak o něm pojednává podobenství o hřivnách.¹⁸ Když jsem o tomto podobenství přemítal, napadlo mě mimo jiné to, že první dva služebníci – ten, který dostal pět hřiven, a druhý, který dostal dvě, tj. ti, kteří své hřivny rozmnožili – obdrželi stejnou pochvalu a odměnu, přestože se počet jejich hřiven lišil. Vzpomeňte si, že ten první s pěti hřivnami zdvojnásobil svůj celkový počet na deset a druhý, který začínal se dvěma, vrátil čtyři. Oba ale slyšeli od svého pána stejnou odpověď: „To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.“¹⁹ Rozumím tomu tak, že všichni nemusíme dosahovat stejných výsledků a dělat pokroky stejně rychle, abychom díky tomu mohli obdržet Pánova požehnání a nakonec i dar věčného života. Je jen zapotřebí pilně využívat dary, schopnosti a příležitosti, které máme. Věřím, že i onen služebník s jednou hřivnou, pokud by pracoval a sloužil s cílem získat druhou, místo aby svou hřivnu skrýval, by také obdržel stejnou odměnu, jaké se dostalo jeho dvěma bratřím. Často učím vedoucí i ostatní, že pokud budou jen dělat to, co je v jejich silách, Pán jejich úsilí znásobí a odmění a oni v příhodném čase obdrží plnost Jeho požehnání.

Kladení inspirovaných otázek. Pokud jde o kladení inspirovaných otázek, Spasitel také učil tímto způsobem. Když se například zeptal svých učedníků: „Vy pak kým mne býti pravíte?“, zjevně znal odpověď jasněji a hlouběji než Jeho učedníci, ale dal Petrovi příležitost, aby se nad otázkou zamyslel a následně na ni sám odpověděl. Věřím, že Petrova slova prohloubila jeho vlastní svědectví, když prohlásil: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého.“²⁰ Spasitel po svém Vzkříšení položil Petrovi třikrát odlišně formulovanou otázku: „Šimone Jonášův, miluješ-li mne?“ A Petr pokaždé odpověděl: „Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji.“ A tentokrát tato otázka umožnila Spasiteli, aby Petra učil tím, že pokaždé odpověděl: „Pasiž ovce mé.“²¹

Předávání výzev. A nakonec předávání výzev. Při některých jiných příležitostech Spasitel na otázku, kterou položil, odpověděl, ale způsobem, který posloužil jako výzva. Když Spasitel promlouval ke svým učedníkům na západní polokouli, zeptal se: „Jakými lidmi máte býti?“ A poté sám odpověděl: „Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“²² Můžeme si vzpomenout i na další důležité Spasitelovy výzvy. Zamyslete se například nad Jeho výzvou: „Poď, následuj mne.“ A někdy Jeho výzvy přicházely i s doprovodnými zaslíbeními – a stále se zaslíbeními přicházejí. Například v Nauce a smlouvách nás Pán vyzývá: „Přibližte se mi, a já se přiblížím vám; hledejte mne pilně, a naleznete mne; proste, a obdržíte; klepejte, a bude vám otevřeno.“²³ Ve všech svých výzvách dává Spasitel svým učedníkům příležitost jednat, přemýšlet a přijmout zodpovědnost za vlastní studium a růst.

Začátkem tohoto roku vyzval starší Clark Gilbert naše učitele semináře a institutu, aby vědomě hledali způsoby, jak dávat studentům příležitosti jednat a převzít zodpovědnost za své studium. Čerpal přímo z oddílu v příručce Učte tak, jak učil Spasitel s názvem „Vyzývejte studenty k usilovnému studiu“.²⁴ Považuji za významné, že název tohoto oddílu se zaměřuje na studium místo na výuku. Pro mě je to připomínka toho, že efektivní učitelé vyzývají studenty, aby převzali zodpovědnost za své studium. A když učíme způsobem, který pouze vybízí k naslouchání a ignoruje aktivní zapojení ze strany studenta, riskujeme, že studentům dáme najevo, že si více ceníme své výuky než jejich studia.

Příručka Učte tak, jak učil Spasitel nám připomíná, že vyzývání k usilovnému studiu vyžaduje, abychom studentům pomáhali aktivně se zapojovat do jejich vlastního vzdělávacího procesu. Existuje několik možností, jak k tomu může dojít, ale dovolte mi zdůraznit z oné příručky alespoň tři.

• Zaprvé – můžeme vytvářet studijní prožitky, kdy budeme studenty vybízet, „aby se na studium připravovali“. Toho lze dosáhnout prostřednictvím úkolů souvisejících se zadanou četbou, studijních otázek a osobních výzev.

• Zadruhé – máme studenty povzbuzovat, „aby se o pravdy, jimž se učí, dělili s druhými“. Existuje mnoho způsobů, jak to můžeme dělat, a každý z vás si najde vlastní přístupy, které budou vyhovovat vám i vašim studentům. Když jsem studoval na právnické fakultě, často jsem se učil pomocí takzvané sokratovské metody, kdy učitelé pomáhali studentům prozkoumat právní případ tím, že je požádali, aby danou věc rozebrali pomocí řady promyšlených otázek. Měli jsme za úkol přijít do třídy připraveni vyjádřit své vlastní postřehy a naslouchat druhým. Znám učitele institutu, kteří dávají studentům příležitosti podělit se o to, čemu se učí, prostřednictvím dobře strukturovaných diskusí ve třídě, a to vyžaduje dobře připravené učitele, kteří zapojují dobře připravené studenty v duchu zkoumání a dialogu. Vím, že to tak při výuce vždy děláte. Všichni studenti jsou dobře připravení. Všichni učitelé jsou dobře připravení. Ale to je ta výzva.

• A zatřetí – máme vybízet studenty, „aby žili podle toho, čemu se učí“ (kurzíva přidána).²⁵ Vždy máme hledat způsoby, jak studenty vybízet, aby to, čemu se učí, uplatňovali ve vlastním životě. To můžeme dělat prostřednictvím osobních výzev, cvičení vedoucích k zamyšlení a mnoha dalších způsobů, jak studentům pomoci se změnit a růst v Kristu.

Toto úsilí spočívající v přípravě a sdílení a uplatňování si žádá přemýšlení a někdy může vyžadovat i větší úsilí ze strany učitele. To může platit obzvláště v případech, kdy se snažíte studentům pomoci podělit se o své postřehy a navzájem se učit. To neznamená, že neexistují cílené situace, kdy mluvíme přímo a jednostranně, zejména když zdůrazňujeme klíčové poselství nebo představujeme základní zásadu. Dnešní shromáždění je jedním z příkladů toho, jak vytvořit základní poselství. K tomuto poselství je však třeba se vracet při pravidelnějších příležitostech, abychom se všichni zapojili do vzdělávacího procesu tím, že se podělíme o to, čemu se učíme, a že tyto poznatky budeme uplatňovat při své výuce.

Doufám, že máte na paměti přípravu, o kterou jsme vás požádali před dnešním večerem prostřednictvím studijních otázek a materiálů ke čtení, které jsme vám předem předali. Vybídneme vás, abyste zítra a v nadcházejících týdnech se svými kolegy a vrstevníky diskutovali o tom, co se dozvídáte ohledně toho, jak učit způsobem, jakým učil Spasitel. Také vás požádáme, abyste si určili oblasti, ve kterých byste mohli posílit svou vlastní výuku na základě dnešního poselství a dalších výukových materiálů, které dostanete zítra.

Zde bych se rád zastavil a představil ještě jeden výukový materiál, který stojí za to si prostudovat, i když byl napsán pro někoho jiného. Mám na mysli kapitolu 10 v misionářské příručce Kažte evangelium mé. Název této kapitoly zní „Učte tak, abyste budovali víru v Ježíše Krista“. Misionářská výuka je samozřejmě tím nejlepším způsobem, jak lidem pomoci poznat evangelium a změnit svůj život, zatímco budou uplatňovat morální svobodu jednání. Cílem je obrácení prostřednictvím vlivu Ducha Svatého a milosti Kristovy, které vede k celoživotnímu učednictví. O totéž nám jde samozřejmě i v Církevním vzdělávacím systému. A proto říkám, že můžete získat další postřehy z tohoto zdroje, stejně jako z příručky Učte tak, jak učil Spasitel. Přirozeně se obě příručky do značné míry překrývají, ale když si přečtete něco, co možná vyjadřuje určitou zásadu nebo myšlenku trochu jinak, může to někdy přinést na věc nový pohled nebo hlubší porozumění. V 10. kapitole příručky Kažte evangelium mé jsou uvedeny například tyto otázky: „Jak mohu učit Duchem?“ „Jak mohu učit z písem?“ „Jak mám při výuce vydávat svědectví?“ „Jak mohu plánovat a přizpůsobovat výuku tak, aby vyhovovala potřebám těch, které učím?“ a „Jak mohu klást lepší otázky a lépe druhým naslouchat?“ Rád bych vás ujistil, že za tuto propagaci nedostávám zaplaceno.

Nakonec něco ohledně pomáhání studentům ujmout se zodpovědnosti za své svědectví. Vyzývání k usilovnému studiu je zcela zásadní pro rozvoj celoživotních učedníků Ježíše Krista, protože to studentům pomáhá převzít zodpovědnost za své studium, jak jsme si to již řekli. Jedním ze způsobů, jak nás president Nelson povzbuzuje k tomu, abychom přijali zodpovědnost za svůj osobní růst, je jeho výzva mladým dospělým, aby se ujali zodpovědnosti za své svědectví. President Nelson ve svém celosvětovém zasvěcujícím shromáždění pro mladé dospělé v roce 2022 řekl:

„Naléhavě vás žádám, abyste se ujali zodpovědnosti za své svědectví. Pracujte na něm. Přijměte ho za své. Pečujte o ně. Vyživujte ho, aby rostlo. Syťte ho pravdou. Neznečišťujte ho falešnými filosofiemi nevěřících mužů a žen, abyste se pak divili, že vaše svědectví slábne. Věnujte čas každodenní, upřímné a pokorné modlitbě. Vyživujte se slovy dávných i novodobých proroků. Proste Pána, aby vás učil, jak Jej můžete lépe slyšet. Věnujte více času chrámové práci a práci na rodinné historii. A zatímco budete své svědectví považovat za svou nejvyšší prioritu, vyhledávejte ve svém životě zázraky.“²⁶

President Nelson zopakoval tuto prosbu celé Církvi ve svém proslovu „Přemáhejte svět a nacházejte odpočinutí“ na generální konferenci v říjnu 2022.²⁷

Když president Nelson hovořil k mladým dospělým, položil několik otázek: „Chcete ohledně starostí, které vás v současnosti trápí, pociťovat pokoj? Chcete lépe poznat Ježíše Krista? Chcete zjistit, jak může Jeho božská moc uzdravit vaše rány a slabosti? Chcete v osobním životě zakusit působení oné láskyplné a uklidňující moci plynoucí z Usmíření Ježíše Krista? Hledání odpovědí na tyto otázky bude vyžadovat úsilí – velké úsilí.“²⁸ President Nelson uznává obavy studentů, když říká: „Máte-li otázky – a já doufám, že máte – hledejte odpovědi s dychtivou touhou věřit. Zjistěte o evangeliu vše, co dokážete, a nezapomeňte se při hledání vedení obracet ke zdrojům a materiálům naplněným pravdou.“

Pro mě toto znamená vyzývat k usilovnému studiu; a právě toto od nás bude vyžadovat, abychom vyzývali své studenty, aby se ujali zodpovědnosti za své svědectví. Je třeba, aby tato zodpovědnost za studium byla podporována tím, jak strukturujeme svou výuku, aby tak studenti měli příležitosti zapojovat se důkladně a důsledně, což je nutné k rozvoji pravého učednictví. Znovu se zamysleme nad výzvou našeho proroka: „Pracujte na něm. Přijměte ho za své. Pečujte o ně. Vyživujte ho, aby rostlo.“ Podněcují naše třídy tento typ osobní angažovanosti k prohloubení svědectví a učednictví? Může se každý z nás v nějakém ohledu zlepšit ve svém úsilí vyzývat k usilovnému studiu?

Dnes večer jsem začal tím, že jsem zopakoval účely náboženského vzdělávání v Církvi, včetně potřeby pomáhat našim studentům:

1. „rozvíjet víru v Nebeského Otce a v Jeho ‚veliký plán‘ a rozvíjet svědectví o nich, …

2. stát se celoživotními učedníky Ježíše Krista, kteří uzavírají a dodržují smlouvy, … [a]

3. posilovat jejich schopnost nacházet odpovědi, řešit pochybnosti, reagovat s vírou a dávat jim důvod k naději, která je v nich, ať již čelí jakýmkoli těžkostem.“²⁹

Když studentům pomůžeme uplatňovat osobní svobodu jednání, jejich obrácení se prohloubí způsobem, který povede k celoživotnímu učednictví. Vloni v říjnu president Nelson prohlásil: „Nyní nastal čas, aby se naše učednictví stalo naší nejvyšší prioritou.“³⁰ A dodal: „Není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na to, abyste se stali oddanými učedníky Ježíše Krista.“³¹ Jednejme usilovně již nyní, než bude příliš pozdě. Nyní je ten správný čas, jak řekl. Čím dál více na mě působí varování mého bratra Pavla adresované starším v Efezu:

„Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.

Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.

A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.“³²

Studenti, pro které jsme, řečeno Pavlovými slovy, „biskupy“, jsou nesmírně drahocenní a jsou vykoupeni Spasitelovou vlastní krví. Naším úkolem je být jim věrným příkladem, živit je a posilovat je před hltavými vlky, se kterými se mohou setkat mimo Církev, a dokonce i v Církvi – jak o tom mluvil Pavel, mezi námi samými – a kteří říkají lži a snaží se ze studentů učinit vlastní učedníky namísto učedníků Mistra. Musíme jim pomáhat učit se pravdě, moudře uplatňovat svobodu jednání, a především pociťovat hlubokou a trvalou lásku Otce a Syna.

Vydávám svědectví o našem milujícím a milovaném Nebeském Otci a o Jeho plánu vykoupení. Svědčím o tom, že Jeho Jednorozený Syn, Ježíš, vzkříšený Vykupitel, skutečně žije – ten, který sedí po pravici Otce, kde uplatňuje nárok na svá práva milosrdenství k dětem lidským.³³ Spolu s Mormonem vyznávám, že jsem učedníkem Ježíše Krista,³⁴ a usiluji o to, abych byl Kristovým učedníkem, dokud budu živ. Kéž je každý z nás posílen ve svém učednictví a ve snaze pomoci co největšímu počtu lidí stát se oddanými celoživotními učedníky Ježíše Krista.

Bůh vám žehnej. Ve jménu Ježíše Krista, amen.