Ta moc je v nich

Poselství bratra Webba bylo úžasné! V Seminářích a institutech se dějí skvělé věci. Máme nové lekce připravenosti na život. Máme program „Inovace institutu“. Počet studentů v semináři roste; a roste i v institutu. A jsem toho názoru, že toto všechno, co děláme, napomáhá tomu, aby naše třídy byly úžasné a aby studenti měli úžasné zážitky. Ale souhlasím s bratrem Webbem, že díky smlouvám přichází dodatečná posila. A když mladí lidé – mládež a mladí dospělí – uzavírají a obnovují své smlouvy, dodává to naší práci sílu, která umocňuje vše, co děláme.

Dnes bych rád mluvil o prohlubování toho, jak a čemu se studenti v našich třídách učí. Jakožto generální autorita se pravidelně účastním takzvaných misijních cest, při nichž hodnotíme pokrok určité misie, sledujeme misijní vedoucí a hodnotíme kulturu a ducha misionářů.

Při jedné takové návštěvě jsem zažil zajímavý moment, když jsem sledoval radu misijních vedoucích, kterou tvořili misionáři s vedoucím pověřením v rámci dané misie. Všichni tito mladí vedoucí byli věrní misionáři, ale zápolili s rozhodnutím, zda do zodpovědností, které president misie uložil celé misii, zapojit některé méně zkušené misionáře. Jeden z misionářů vyjádřil konkrétní obavu ohledně toho, že těmto misionářům zkrátka nelze takto důležité zodpovědnosti svěřit. Měl pocit, že ostatní nejsou dostatečně schopní na to, aby se tohoto úkolu zhostili, a že nejsou tak duchovně vyspělí, aby to dokázali efektivně zvládnout. Jiným připadalo zapojování méně zkušených misionářů jako příliš mnoho práce a přemýšleli, zda by nebylo efektivnější, kdyby jejich skupina vedoucích převzala tuto zodpovědnost sama.

Musel jsem se usmívat, když jsem se díval na tyto mladé misionáře, kteří z širšího pohledu zkušeností v Církvi nebyli na o mnoho vyšší úrovni než jejich vrstevníci, kteří jim dělali takové starosti. Pak jsem tuto skupinu vedoucích požádal, aby se zamysleli nad příležitostmi, které Nebeský Otec dává všem svým dětem, aby jednaly, rostly a přijímaly zodpovědnosti v evangeliu. Uznal jsem, že z jejich úhlu pohledu se jim pravděpodobně zdálo, že mezi jejich zkušenostmi a schopnostmi v porovnání s ostatními v misii existuje významný rozdíl. Pak jsem je požádal, aby se zamysleli nad tím, jak to asi vypadá z Božího úhlu pohledu, když Bůh na nás všechny shlíží shora.

Rozdíl mezi těmito misijními vedoucími a zbytkem misie se může zdát být nepostřehnutelný v porovnání s vyvýšeným stavem Boha, který na nás všechny shlíží shora. A přesto nám neustále deleguje značné zodpovědnosti a zapojuje do práce mnohé z nás jako biskupy, presidentky Pomocného sdružení, presidenty kvor starších a, ano, i jako vedoucí zón a školicí vedoucí sester.

V Nauce a smlouvách čteme: „Vpravdě pravím, lidé mají býti horlivě zaměstnáni v dobré věci a konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle a uskutečňovati mnoho spravedlivosti; neboť ta moc je v nich, čímž jednají sami za sebe. A nakolik lidé konají dobro, neztratí nikterak odměnu svou.“

Dnes bych rád mluvil o důvěře, která je vyžadována od učitelů, aby svým studentům umožnili používat svobodu jednání k prohlubování toho, čemu se učí, a osobního obrácení. Budu ve velké míře čerpat z příručky Učte tak, jak učil Spasitel, z oddílu nazvaného „Vyzývejte studenty k usilovnému studiu“.

Ve 3. kapitole Etera bratr Jaredův naléhavě žádá Pána: „Dotkni se těchto kamenů prstem svým, ó Pane, a připrav je, aby mohly svítiti v temnotě; … abychom mohli míti světlo, až budeme přeplouvati moře.“ Dlouho jsem tento příběh a tento osobní zážitek četl jako projev iniciativy a svobody jednání ze strany bratra Jaredova, což také je. Ale až donedávna jsem si neuvědomoval, jakou roli hrál Pán v tom, že bratra Jaredova vyzval, aby se v prvé řadě sám ujal zodpovědnosti. Než tento prorok z Knihy Mormonovy zjistil, jaké kameny by mohly vydávat světlo, byl to právě Pán, kdo ho vyzval, aby převzal zodpovědnost nejen za stavbu člunů, ale také za možné řešení a za objevení řešení týkajícího se osvětlení člunů.

Než bratr Jaredův přišel s návrhem řešení, byl to právě Pán, kdo mu položil tuto otázku: „Co chceš, abych pro vás připravil, abyste mohli míti světlo, až budete pohlceni v hlubinách mořských?“ Toto tam stálo, přímo před mýma očima. Nikdy předtím jsem si to neuvědomil. Ale předtím, než bratr Jaredův podnikl kroky, které tak obdivujeme, byl vyzván, aby jednal, aby převzal zodpovědnost za řešení. Ano, bratr Jaredův vskutku převzal iniciativu, ale Mistr učitel zvýšil možnost a pravděpodobnost, že se toho bratr Jaredův chopí, tím, že ho vyzval, aby přemýšlel, jednal a našel řešení.

V příručce Učte tak, jak učil Spasitel čteme: „Pozorovat Spasitele, jak kráčí po vodě, bylo jistě působivé. Ale Petrovi to nestačilo. Přál si udělat to, co dělal Spasitel, nacházet se tam, kde byl On, a sám získat tutéž zkušenost.“ Jinými slovy, Spasitel vyzýval své učedníky k pilnému studiu, tak jako vyzývá každého z nás.

Dnes se zaměřím na tři způsoby, jak můžeme vybízet k usilovnému studiu, jak je to uvedeno v příručce Učte tak, jak učil Spasitel. Zaprvé – vybízejte studenty, „aby se na studium připravovali“. Zadruhé – „povzbuzujte studenty, aby se o pravdy, jimž se učí, dělili s druhými“. A zatřetí – „vybízejte studenty, aby žili podle toho, čemu se učí“.

Zatímco budu hovořit o každé z těchto výzev k usilovnému studiu, doufám, že se budeme moci zaměřit na dvě věci: zaprvé – doufám, že na své studenty budeme pohlížet tak jako Bůh, že si uvědomíme, že ta moc je v nich, a že z Božího úhlu pohledu jsme všichni schopni se učit, dostaneme-li rovnocenné příležitosti jednat a používat svobodu jednání. Zadruhé doufám, že se zamyslíte nad tím, jak byste mohli vybízet k usilovnému studiu, jako kdyby existovaly oblasti, ve kterých se můžete zlepšit. A modlím se o to, aby vám Duch pomohl objevit tyto příležitosti i ve vaší vlastní výuce.

V příručce Kažte evangelium mé čteme: „Učit se od dobrého učitele je důležité; je však také důležité, abyste měli přínosné studijní prožitky z osobního studia písem.“ Jedním ze způsobů, jak vybízet studenty, aby se připravovali na studium, je vyzývat je, aby studovali písma. Měli bychom pomáhat studentům být v osobním studiu méně závislí na vzdělávání ve třídě, aby se učili rozvíjet přímý a osobní vztah s Pánem prostřednictvím písem. Kromě toho, že vybízíme obecně všechny k účasti na semináři či institutu, vyzýváme také jednotlivé studenty, aby četli písma a další prorocká poselství. A nejefektivnější je, když k tomuto dochází před diskusemi ve třídě, protože tato příprava prohlubuje studium a povznáší diskusi ve třídě nebo on-line na vyšší úroveň.

Existuje mnoho způsobů, jak studentům pomáhat připravit se na studium. Já to dělám například tak, že každou lekci zakončím připomínkou četby na další hodinu. Při výuce ve třídě to často dělám tak, že do pravého horního rohu tabule napíšu zadanou četbu a na konci hodiny na to upozorním. Samozřejmě, že při on-line výuce to lze provést přímo v počítačovém programu v prostředí samotného kurzu. Mezi další způsoby, jak studenty vyzývat ke studiu písem před lekcí, může patřit zaslání připomínkového e-mailu nebo textové zprávy před plánovanou diskusí ve třídě. Studium písem v budoucnu můžete podpořit také tak, že poukážete na připravenost studentů tím, že někoho požádáte, aby se podělil o své poznatky z četby písem nebo o otázku, na kterou doufá, že dostane odpověď v průběhu oné lekce.

Kromě studia písem existují i další způsoby, jak vyzývat studenty, aby se na studium připravovali. Byl jsem svědkem toho, jak efektivní učitelé posílají studentům otázky k zamyšlení ještě před diskusí v dané lekci. Další účinnou přípravnou metodou je vybídnout vybrané studenty, aby se předem připravili na výuku jedné z myšlenek v lekci nebo na to, aby zmínili nějakou zkušenost, která by mohla prohloubit porozumění druhých. Toto úsilí zahrnuje větší investici ze strany vyučujícího a často vyžaduje, abyste toho věděli mnohem více o potřebách a zkušenostech svých studentů, ale má to obrovský vliv na prohloubení studijních prožitků celé třídy.

Vždy poznám, když učitelé vyzvou studenty, aby se připravili předem, protože tato výzva je opětována úsilím studentů; diskuse je hlubší a hodnotnější a obsahuje plnou míru Ducha. Zamyslete se prosím nad tím, jak byste mohli studenty vyzývat, aby se připravovali na studium ještě před plánovanou diskusí nebo činnostmi ve třídě.

Studium do hloubky vyžaduje něco více než jen pasivní naslouchání. Je zapotřebí, aby studenti věnovali lekci pozornost a aby byli aktivními žáky. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je umožnit jim podělit se o to, čemu se učí, s druhými. Když víte, že se od vás bude očekávat, že se podělíte o to, čemu se učíte, připravíte se jinak. Toto očekávání vám také pomáhá naslouchat jinak a být při naslouchání aktivnější. A samozřejmě samotná snaha formulovat vlastní poznatky tyto postřehy prohlubuje a objasňuje to, čemu se studenti učí a co prožívají.

V Nauce a smlouvách jsme nabádáni: „Určete si mezi sebou učitele, a nechť všichni nejsou mluvčími najednou; ale nechť jeden mluví v jednu chvíli a nechť všichni naslouchají slovům jeho, aby, až všichni promluví, všichni mohli býti vzděláváni ode všech a aby každý muž mohl míti stejnou výsadu.“

Samozřejmě, že pověřený instruktor bude mít obvykle více zkušeností a pravděpodobně studoval učební látku na hlubší úrovni než většina studentů. Vzpomínáte si ale na zážitek, který jsem vyprávěl na začátku, o misionářích, kteří nevěřili druhým, že dokáží převzít zodpovědnost za vlastní rozvoj? Když učitel vzdělávacímu procesu dominuje, může mít pocit, že je efektivním učitelem, protože jeho výuka působí přesvědčivě a rezonuje s jeho vlastními pocity. Pokud však do procesu nezapojuje studenty, pravděpodobně neví, jaký dopad jeho výuka ve skutečnosti na jejich studium má. Jediný zdroj výuky navíc často připravuje ostatní studenty o stejně významné příležitosti podělit se o to, čemu se učí.

Existuje mnoho způsobů, jak studentům umožnit, aby se podělili o to, čemu se učí. Jednou z nejjednodušších možností je poskytnout jim čas na zamyšlení. Toho lze dosáhnout tím, že využijí studijní deník nebo nějakou činnost k zamyšlení v rámci určité diskuse. Také to lze provést tím, že studentům představíte nějaké podobenství, životní situaci nebo osobní zážitek, a poté je necháte zamyslet se a své poznatky si zapsat, než se o ně následně podělí s druhými.

Dalším způsobem, jak zajistit, aby všichni měli během studia rovnocenné příležitosti, je vést diskusi s otázkami, které vybízejí studenty k přemýšlení a ke sdílení vlastních postřehů. V minulosti jsem říkával, že kdybych měl jen tři působivé otázky, mohl bych učit lekci celou hodinu. V rámci přípravy na výuku si nejprve připravím otázky tím, že se zaměřím na dané téma a studijní cíle lekce. Stanovím si, které pasáže z písem, citáty proroků nebo osobní zkušenosti by k těmto studijním cílům mohly nejlépe směřovat, a pak si napíšu, a několikrát přepíšu, desítku různých verzí otázek, které by podle mě studentům mohly pomoci odhalit pravdy související s těmito studijními cíli. Některé tyto otázky jsou lepší než jiné, ale některé lze účinně použít pro prohloubení otázek týkajících se mého hlavního tématu.

Existují také způsoby, jak můžete své otázky a diskusní prostředí zefektivnit. Když diskusi dominují jeden nebo dva studenti, nijak se to neliší od toho, jako když výuku zcela ovládne učitel. Když pokládám otázky ve skupině, často po položení otázky poskytnu studentům trochu času, než je vybídnu k odpovědi. To může být nepříjemné pro učitele, který často požaduje okamžitou odpověď, ale když dovolíte studentům se na chvilku zastavit, pomůže to v přinejmenším dvou ohledech. Zaprvé – umožní to studentům se na chvíli zamyslet. Zadruhé – učitel získá více času na to, aby rozšířil okruh těch, kteří budou v rámci diskuse odpovídat. Pamatujte na to, že nemusíte hned vyvolat toho, kdo se hlásí jako první. Také jsem zjistil, že když studentům předem řeknete, na co se jich při hodině nejspíše zeptáte, pomůže jim to připravit se a může to být obzvláště účinné pro studenty, kteří jsou ostýchaví nebo mají pocit, že jejich postřehy druzí neocení. Pamatujte také na to, že vybízet studenty k účasti vyžaduje, aby studijní prostředí působilo ve všech směrech bezpečně. Když budete vycházet z postřehů studentů nebo jim následně pošlete nějakou zprávu, posílíte tím jejich snahu se zapojit a pomůžete jim pocítit, že si jejich účasti ceníte.

A konečně, ani ta nejlepší skupinová diskuse nemusí v omezeném čase umožnit všem, a dokonce ani většině studentů, aby se do diskuse zapojili. Často vezmu jednu ze svých hlavních otázek a požádám studenty, aby na ni odpověděli ve dvojicích nebo ve skupinkách, aby tak všichni studenti měli alespoň jednu příležitost podělit se o pravdy, kterým se učí, s ostatními. Když povzbuzujeme studenty, aby se dělili o pravdy, kterým se učí, vyzýváme je tím, aby za své studium převzali osobní odpovědnost.

Nefi učí, že moc svobody jednání spočívá v tom, že nám umožňuje jednat sami za sebe, aniž by bylo jednáno za nás. Je prostředí v našich třídách takové, že studentům umožňuje jednat a převzít odpovědnost za své studium, nebo je to prostředí pasivní, kde je na studenty zkrátka jen působeno a oni jen v tichosti poslouchají? Kdyby někdo tento týden navštívil vaši třídu, byl by svědkem toho, že studenti dostávají příležitosti se do vzdělávacího procesu zapojit? Je obtížné vyzývat studenty k usilovnému studiu, pokud jim neumožníme podělit se o vlastní postřehy a inspiraci a všímat si daných pravd. Povzbuzujte prosím studenty, aby se o pravdy, které poznávají, dělili s druhými, a začleňte to do způsobu své výuky ve třídě.

Starší David A. Bednar učil: „Výzva k činu je důležitá, protože víra ve Spasitele je zásadou činu a moci. Mou úlohou jakožto služebníka Páně není jen předávat informace. Mají-li lidé prohlubovat víru v Ježíše Krista, musí jednat v souladu s učením Spasitele.“

Účelem náboženského vzdělávání v Církevním vzdělávacím systému je „učit znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista takovým způsobem, který každému studentovi pomůže stát se celoživotním učedníkem Ježíše Krista, který uzavírá a dodržuje smlouvy, který miluje Boha a druhé a který je schopen, ochoten a odhodlán shromažďovat Izrael na obou stranách závoje“. Takovéto učednictví si druzí neosvojí, pokud naše výuka nebude zahrnovat výzvu stát se něčím více a žít podle toho, čemu se učíme.

Následující pasáž pochází přímo z příručky Učte tak, jak učil Spasitel: „‚Tak svěť světlo vaše před lidmi.‘ ‚Milujte nepřátely své.‘ ‚Proste, a dánoť bude vám.‘ ‚Vcházejte těsnou branou.‘ [Matouš 5:16, 44; 7:7, 13.] Některé z nejjasnějších a nejpamátnějších výzev celé Spasitelovy pozemské služby zazněly, zatímco učil své učedníky na úbočí hory s výhledem na Galilejské moře. Spasitelovým záměrem bylo, jak jasně vyjádřil ve své závěrečné výzvě, změnit lidem život: ‚Každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále.‘ [Matouš 7:24; zvýraznění přidáno.]“ Vybízejte prosím studenty ve vaší třídě, aby žili podle toho, čemu se učí.

Při přípravě na své poselství jsem každého z vás požádal, abyste se připravili tím, že si prostudujete oddíl „Vyzývejte studenty k usilovnému studiu“ v příručce Učte tak, jak učil Spasitel. Vzhledem k tomu, že se nesetkáváme osobně a někteří z vás možná toto vysílání sledujete sami, povzbuzuji vás, abyste se podělili o postřehy ohledně následujících otázek v rámci průběžného školení nebo on-line setkání, o jejichž uspořádání požádáme vaše vedoucí. Mezi tyto otázky patří:

• Proč je studium evangelia efektivnější, když zahrnuje konkrétní osobní jednání, přípravu, sdílení a odpovídání na předané osobní výzvy?

• Které pasáže z písem nebo která slova proroků potvrzují vaše postřehy týkající se předcházející otázky?

• Se kterými těmito pasážemi nebo slovy vy osobně souzníte?

A nakonec, zamyslete se prosím nad každou z následujících zásad, které jsme si prošli, a nad tím, jak mohou vaše studenty povzbudit k usilovnému studiu: zaprvé – vyzývejte studenty, aby se na studium připravovali; zadruhé – povzbuzujte studenty, aby se o pravdy, jimž se učí, dělili s druhými; a zatřetí – vyzývejte studenty, aby žili podle toho, čemu se učí.

Na závěr vás vyzývám, abyste se zamysleli nad tím, jak byste mohli posílit svou vlastní výuku v každé z těchto tří oblastí:

• Jak mohu důsledněji a efektivněji vyzývat své studenty, aby se na studijní prožitek připravili?

• Jak mohu povzbuzovat své studenty, aby se s druhými dělili o to, čemu se učí, a aby se do mé výuky aktivně zapojovali?

• A nakonec, které výzvy mé studenty posílí a pomohou jim žít podle toho, čemu se učí?

Bratři a sestry, máme vás moc rádi a máme možnost řídit se Spasitelovým vzorem a vyzývat k usilovnému studiu. Důvěřujte prosím svým studentům. Jedině tak se budou moci stát takovými, jakými Pán potřebuje, aby se stali. Nepředáváme jen informace ani neinspirujeme naše studenty naší dynamickou osobností a poutavými lekcemi. Připravujeme studenty, aby duchovně přežili ve stále náročnějším období. Duchovní přežití bude záviset na schopnosti rozpoznávat vedení Ducha Svatého.

President Russell M. Nelson učil: „V nadcházejících dnech nebude možné duchovně přežít bez stálého vlivu Ducha Svatého, který nás bude vést, řídit a utěšovat.“

Když své studenty učíme pilně studovat tím, že se aktivně zapojují, učíme je také tomu, jak vyhledávat a přijímat vedení Ducha Svatého. Právě tyto dovednosti pro ně budou požehnáním ještě dlouho poté, co opustí naši třídu. Slibuji vám, že když se budete snažit povzbuzovat své studenty k tomuto pilnému studiu, budete v jejich životě svědky zázraků. Ta moc je v nich, o čemž svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.