Naším cílem je celoživotní učednictví
Vliv dobré výuky evangelia
Zasvěcující shromáždění na konferenci učitelů náboženství, 12. června 2025
Jsem z Tennessee, z prostředku oblasti USA zvané Biblický pás, a na střední škole jsem byl členem organizace nazývané Spolek křesťanských sportovců. Když se na mě podíváte dnes, asi byste to neřekli, ale kdysi jsem byl celkem dobrý sportovec a docela fit. Před několika lety moje maminka poslala mé manželce mou fotku ze střední školy, když jsem měl na hlavě plno vlasů a byl jsem trochu svalnatý. S fotografií poslala maminka manželce i utěšující vzkaz, na němž stálo: „Na toto se můžeš těšit při vzkříšení.“
Spolek křesťanských sportovců byl a je organizací se vznešeným posláním. Bylo to společenství sportovců z různých denominací, kteří sdíleli víru v Krista. Na konci třetího ročníku jsem byl zvolen předsedou středoškolské pobočky tohoto spolku na následující rok, což měl být můj poslední ročník.
Mé jméno společně s tím, k jaké církvi patřím, bylo předloženo státnímu ústředí jakožto návrh na nového předsedu pobočky. Zanedlouho poté přišla našemu studijnímu poradci zpráva, že je potřeba předložit nové jméno. Poradce mi sdělil, že mu bylo řečeno, že předsedou být nemohu, protože členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nepovažují za křesťany. Má víra dosud nebyla takto zkoušena.
Byl vybrán nový předseda, ale po několika měsících mi kdosi řekl, že se Spolkem křesťanských sportovců mluvilo několik představitelů naší Církve a že problém byl vyřešen. Zůstal jsem v oné skupině aktivní, protože v ní byli opravdu dobří lidé.
Na konci každého školního roku volí pobočky na každé střední škole sportovce roku a na konci mého posledního ročníku jsem byl svými vrstevníky zvolen „Sportovcem roku Spolku křesťanských sportovců“. Mám-li být upřímný, cítil jsem jisté zadostiučinění. Rok předtím mě ani nepovažovali za křesťana, a teď jsem přebíral jejich ocenění.
Mé jméno společně s informací o tom, k jaké církvi patřím, bylo předloženo státnímu ústředí jakožto návrh na sportovce roku mé střední školy. Ale studijnímu poradci opět poslali zprávu, že je potřeba předložit nové jméno. Onen problém očividně vyřešen nebyl.
Poradce, který byl mým fotbalovým a wrestlingovým trenérem, mi řekl, že si vyžádal, aby za mnou někdo ze státního úřadu přišel do školy a toto rozhodnutí, s nímž on nesouhlasil, vysvětlil.
Přijel za mnou jistý velmi milý muž s dobrými úmysly. Setkali jsme se ve třídě mého trenéra během jedné jeho volné hodiny. Onen muž mi vysvětlil, že chce, abych porozuměl tomu, proč členové naší Církve nejsou považováni za křesťany.
Vytáhl z aktovky list papíru. Na něm bylo deset bodů naší nauky, které byly podle něj v rozporu s jejich definicí křesťanství. Tyto body jistě znáte: naše víra v to, že Božstvo jsou oddělené bytosti, že kromě Bible existují další písma a tak dále.
Když tyto body zmiňoval, postupoval velmi laskavě – dokonce bych řekl křesťansky. Byl to dobrý člověk, pouze se mýlil. Otevřel aktovku, papír do ní uložil a upřímně se mě zeptal, zda mám nějaké otázky.
A já řekl: „Ano, mám. Je to, co jsem viděl ve vaší aktovce, Bible?“
On odvětil: „Ano.“
Zeptal jsem se: „Můžeme se do ní podívat na pár veršů?“
Měl bych dodat, že jsem měl opravdu dobré učitele semináře. A byli jsme opravdu dobří ve hře zvané honba za verši. V té době jsme měli každý rok 40 veršů z mistrovství v písmu a každý pátek jsme měli v naší třídě semináře koblihy a hráli jsme honbu za verši – byl jsem soutěživější, než bylo asi vhodné. Nejen že jsem si verše z mistrovství v písmu označil červeně, ale také jsem zjistil – a stydím se to říci – že když stránky s verši z mistrovství v písmu trochu pomačkám, je snazší je pak nalistovat. A pak, těsně před kůlovým turnajem v honbě za písmy, jsem ty stránky poprášil dětským pudrem. Když jsem měl písma dostatečně blízko na dosah, luskl jsem jen prsty a otevřel je na stránce s příslušným veršem z mistrovství v písmu.
Onen muž mi laskavě podal Bibli, v níž mimochodem nic pro honbu za verši označené nebylo. Nalistovali jsme Matouše 3, Skutky 7, 1. Paralipomenon 29 a další. Budiž mu ke cti, že mi vlídně naslouchal. Rozhodnutí se nezměnilo, ale já ano.
Když jsem tyto verše procházel, pocítil jsem jejich pravdivost hlouběji než dříve. Někdy se svědectví dostaví až po určité zkoušce.1 Mé svědectví, mé obrácení nepřišlo na základě tohoto zážitku; ojedinělé události jen zřídkakdy vytvářejí trvalou víru. Ale byl to jeden z mnoha zážitků, který přinesl svědectví, které se časem prohlubovalo.
Jsem velmi vděčný za učitele ranního semináře, kteří mi pomohli položit základy, na nichž lze stavět. Ačkoli si přáli, aby náš sbor vyhrál kůlový turnaj v honbě za verši, mnohem více jim záleželo na tom, aby nám pomohli stát se celoživotními učedníky Krista. A změnili mi v mnohém život. Doufám, že si v poklidných momentech zamyšlení se nad svou výukou uvědomíte, jak významný vliv máte na život těch, které učíte.
Tato dorůstající generace je úžasná. President Russell M. Nelson na poslední generální konferenci řekl: „Tito mladí z dorůstající generace vyrůstají v oddané následovníky Ježíše Krista.“2 Při jiné příležitosti jim řekl: „Máte schopnost být chytřejší a moudřejší a mít na svět větší vliv než jakákoli předchozí generace!“3 Aby této schopnosti dosáhli, potřebují kromě jiného dobré učitele evangelia.
Jsou naplněni vírou, ale víra přichází ze „slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží“.4 „A kterak uslyší bez kazatele?“5 Rozumějí evangeliu tak jako žádná jiná generace před nimi, ale jak mohou rozumět tomu, co čtou, ledaže by je vedl nějaký učitel?6
Pavel napsal Korintským: „Některé… postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom [zázraky].“7 A tak vidíte, že jste vklíněni přímo mezi apoštoly a proroky a zázraky a že zastáváte ve velkoleposti tohoto okamžiku a při urychlování Pánova díla zásadní roli.8
Cílem je celoživotní učednictví
Starší D. Todd Christofferson ve svém včerejším poselství začal i zakončil svůj proslov tím, že zopakoval účely náboženského vzdělávání v Církvi. Velmi na mě zapůsobilo, jak často opakoval a zdůrazňoval, že máme studentům pomáhat stát se celoživotními učedníky Ježíše Krista. Podle mě se nám snažil připomenout, čeho si přejeme prostřednictvím své výuky dosáhnout.
Tehdy starší Russell M. Nelson pouhých šest měsíců po svém povolání do Kvora Dvanácti apoštolů mluvil na tomto kampusu na nedělním zasvěcujícím shromáždění. Jeho poselství bylo inspirující a plné postřehů, ale chtěl bych zdůraznit název jeho proslovu. Uvedl ho takto: „Svůj proslov jsem nazval: ‚Začněte tím, že si představíte cíl‘.“ Pak vysvětlil: „Předpokládám, že to částečně vyplývá z mé profese chirurga. Zvolený řez se nikdy neprovádí, aniž byste naplánovali, jak ho zašijete. Tutéž zásadu lze však obecně použít ve všech oblastech. Vynikající běžci nezačínají závod, aniž by věděli, kde se nachází cílová čára.“9
Myslet na konečný cíl – vědět, kde je cílová čára, a rozumět konečnému cíli – je vždy důležité, ale při výuce evangelia je to obzvláště zásadní. Zůstaneme-li zaměřeni na onen božský cíl, je mnohem pravděpodobnější, že ho dosáhneme.
President Thomas S. Monson zdůraznil: „Cílem výuky evangelia… není ‚nasypat informace‘ do mysli členů třídy. … Cílem je inspirovat jednotlivce, aby přemýšleli o zásadách evangelia, aby je vnímali a pak se snažili podle nich žít.“10
Jak uvádí Všeobecná příručka: „Evangeliu vyučujeme z toho důvodu, abychom lidem pomohli posilovat víru v Nebeského Otce a v Ježíše Krista. Snažíme se pomáhat lidem stát se více takovými, jako je Spasitel, přijímat v jejich životě Jeho moc a nakonec obdržet věčný život.“11
Vy toto již děláte úžasným způsobem. Vidíme, jaký máte vliv na život dorůstající generace. Více těchto mladých lidí se účastní semináře a institutu, více jich odchází na misii, více jich slouží v chrámu, více se jich stává celoživotními učedníky Ježíše Krista.
Má dnešní výzva je prostá: učte se záměrem podporovat jakožto cíl celoživotní učednictví. Dívejte se na vše, co děláte, touto optikou. Pravidelně se zamýšlejte nad tím, čemu učíte, jak učíte, a dokonce i nad tím, z čeho studenty zkoušíte. Zamýšlejte se nejen nad tím, co jim pomáháte poznat, ale také nad tím, k čemu je inspirujete, aby dělali a čím se stali. Učte je se záměrem pomoci jim stát se novým stvořením12 v Kristu.
Několik otázek ke zvážení: Jak to, čemu učím a jak učím, ovlivňuje to, jaký postoj budou moji studenti mít k otázkám kladeným při pohovoru pro chrámové doporučení? Buduje má výuka víru v Nebeského Otce, Ježíše Krista a Ducha Svatého? Posiluje svědectví o Znovuzřízení evangelia Ježíše Krista a o žijících prorocích a apoštolech? Posiluje odhodlání studentů dodržovat přikázání a každý den činit pokání?
Vyzývejte k usilovnému studiu
Je-li naším cílem celoživotní učednictví, musíme se – jak nás k tomu vyzval starší Christofferson – „zamyslet nad tím, jak učil Spasitel“. Na tom, jak učíme, skutečně záleží.
Možná si vybavíte, jak president Boyd K. Packer, když byl presidentem misie, učil na konferencích zóny tomu, „jak učit“. Sestra Packerová upekla třípatrový dort, nádherně ozdobený barevnými vrstvami polevy. Na horní část napsala slovo „evangelium“.
Když se misionáři shromáždili, byl jim tak trochu obřadně tento dort přinesen. President Packer poukázal na to, že dort představuje evangelium. Pak se zeptal: „Kdo by chtěl ochutnat?“
Není těžké najít misionáře, který má chuť na dort. Nic netušící dobrovolník byl vyzván, aby přišel dopředu. President Packer zabořil ruku do vrchní části dortu a vyjmul z něj velký kus. Sevřel ruku v pěst, až mu poleva protékala mezi prsty. Pak tento kus dortu hodil na užaslého staršího, kterému se poleva rozstříkla po obleku.
President Packer se pro zvýšení působivosti situace odmlčel a pak se obrátil k ostatním misionářům a zeptal se, zda by si dal kousek dortu ještě někdo další. A říkával: „Z nějakého důvodu nebyli žádní zájemci.“
Pak vytáhl křišťálový talířek, stříbrnou vidličku, lněný ubrousek a krásný stříbrný servírovací nůž. Přistoupil k dortu. Pak velmi důstojně a pečlivě ukrojil kousek z druhé strany, opatrně ho položil na křišťálový talířek a zeptal se: „Dal by si někdo kousek dortu?“
President Packer vysvětlil: „Ponaučení bylo zřejmé. V obou případech se jednalo o stejný dort, stejnou příchuť, stejnou výživovou hodnotu. Způsob servírování z toho učinil buď lákavou, ba přitažlivou nabídku, nebo nabídku nelákavou, ba odpornou.“ Připomněl misionářům, že dort představuje evangelium, a zeptal se jich, jak ho servírují druhým.13
To, jak evangelium servírujeme druhým, může představovat rozdíl mezi tím, zda budeme do mysli studentů jen pumpovat informace, nebo zda je budeme inspirovat, aby byli pilnými studenty, kteří mění své srdce, názory, skutky i samotnou svou podstatu, aby se stali celoživotními učedníky Ježíše Krista.14
Abychom učili tak, jak učil Spasitel, máme rádi ty, které učíme, učíme Duchem a učíme nauce.15 To je to, co jako učitelé děláme.
Co však studenti? Co je jejich úlohou? Jejich úlohou je pilně se učit, přebírat zodpovědnost za své studium, jednat a uplatňovat zásady evangelia v každodenním životě.
Starší Christofferson nás včera večer požádal, abychom vybízeli k usilovnému studiu. Učil nás, jak k usilovnému studiu vybízel Spasitel. Řekl: „Učil tak, že [Jeho učedníci] museli přemýšlet, zapojovat se, diskutovat a uplatňovat Jeho učení.“ Kéž tak činíme i my.
Závěr
Na závěr vám děkuji za to, co děláte pro ty, které učíte, a za to, co děláte pro království Boží. Cílem naší výuky je vychovat celoživotní učedníky Ježíše Krista. Kéž jste vedeni, zatímco budete „servírovat evangelium“, a kéž tak činíte způsobem, který bude vybízet k usilovnému studiu.
Svědčím o Mistru Učiteli, a to Ježíši Kristu, našem Přímluvci, Původci a Dokonavateli naší víry16 a Nejvyšším knězi budoucího dobrého.17
Ve jménu Ježíše Krista, amen.