Proroci a proroctví

Proroci a proroctví hrají v celém Starém zákoně významnou roli. Abraham, Izák i Jákob měli vidění a rozmlouvali s nebeskými posly. Mojžíš mluvil s Bohem tváří v tvář a sděloval Jeho vůli dětem Izraele. Knihy 1. a 2. Královská vyprávějí o pozoruhodných skutcích a poselstvích proroků Eliáše a Elizea. Starý zákon také zmiňuje prorokyně, jako byly Maria a Debora, a další ženy, které byly požehnány duchem proroctví, jako například Rebeka a Anna. A i když Žalmy nebyly napsány oficiálními proroky, jsou také naplněny duchem proroctví – zejména v tom smyslu, že poukazují na příchod Mesiáše.

Nic z toho není pro členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů překvapením. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista nás ve skutečnosti učí tomu, že proroci nejsou jen zajímavými historickými postavami, ale základní součástí Božího plánu. Ačkoli někteří mohou považovat proroky za něco, co se týká jen starozákonní doby, my je považujeme za něco, co máme se starozákonní dobou společné.

Když ale čtete kapitolu z Izaiáše nebo Ezechiela, může to znít jinak, než když čtete poselství z generální konference od současného presidenta Církve. Někdy může být těžké porozumět tomu, že nám dávní proroci mají co říci. Konec konců svět, ve kterém dnes žijeme my, se velmi liší od toho, ve kterém kázali a prorokovali oni. A skutečnost, že žijícího proroka opravdu máme, by mohla vyvolat otázku: Proč věnovat úsilí – a úsilí je skutečně zapotřebí – tomu, abychom četli slova dávných proroků?

Hlavními adresáty, k nimž starozákonní proroci promlouvali, nejsou do značné míry dnešní lidé. Tito proroci se zaměřovali na bezprostřední otázky či starosti ve svém čase a místě – právě tak jako se proroci posledních dnů zaměřují na naše problémy v dnešní době.

Zároveň však proroci dokáží hledět za hranice bezprostředních otázek či starostí. Učí věčným pravdám, které jsou platné v jakékoli době a na jakémkoli místě. A protože jsou požehnáni zjevením, mají širší vizi Božího díla. Například Izaiáš varoval lidi ve své době před jejich hříchy. Psal také o vysvobození Izraelitů, kteří měli žít až za 200 let. Zároveň učil o vysvobození, o které usiluje všechen Boží lid. A zapsal proroctví, která dodnes čekají na naplnění – například zaslíbení o nové zemi (viz Izaiáš 65:17), která bude „naplněna… známostí Hospodina“ (Izaiáš 11:9), kde ztracené kmeny Izraele budou shromážděny a kde se „národy… nebudou… více učiti boji“ (Izaiáš 2:4). Radost a inspirace plynoucí z četby slov starozákonních proroků, jako je Izaiáš, do určité míry pocházejí z vědomí, že právě my hrajeme určitou roli v oné slavné době, kterou předvídali.

Když tedy čtete dávná proroctví, může vám pomoci to, když se seznámíte s kontextem, ve kterém byla napsána – ale měli byste v nich vidět i sami sebe neboli vztahovat je na sebe (viz 1. Nefi 19:24; viz také verš 23). Někdy to znamená rozpoznat v Babylonu symbol hříchu a pýchy, nikoli jen dávné město. Může to znamenat chápat Izrael jako Boží lid v jakékoli době a kdekoli. Nebo to může znamenat vnímat Sion jako dílo posledních dnů, které Boží lid přijímá za své, namísto toho považovat ho jen za jiné slovo označující Jeruzalém.

Tyto verše z písem můžeme vztahovat na svůj život, protože chápeme, že určité proroctví se může naplnit několikerými způsoby. Dobrým příkladem je proroctví v Izaiášovi 40:3: „Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu.“ Pro Židy zajaté v Babyloně mohla tato slova znamenat, že Pán zajistí východisko ze zajetí a návrat do Jeruzaléma. Pro Matouše, Marka a Lukáše toto proroctví poukazovalo na Jana Křtitele, který připravoval cestu pro Spasitelovu službu ve smrtelnosti. A Joseph Smith obdržel zjevení, že toto proroctví se dál naplňuje v posledních dnech, v rámci přípravy na Kristovo mileniální působení. V určitém smyslu, k jehož pochopení teprve dospíváme, dávní proroci skutečně promlouvali k nám. A učili mnohým drahocenným a věčným pravdám, které se právě tak týkají nás, jako se týkaly dávného Izraele.

Možná ještě důležitější, než vidět ve starozákonních proroctvích sami sebe, je vidět v nich Ježíše Krista. Pokud Ho budete chtít vyhledat, najdete Ho, i když nebude zmíněn jménem. Může být užitečné mít na paměti, že Bůh Starého zákona, Pán Jehova (Hospodin) je Ježíš Kristus. Vždy když proroci popisují, co dělá nebo co udělá Pán (Hospodin), mají na mysli Spasitele.

Najdete zde také zmínky o Pomazaném, o Vykupiteli a o budoucím Králi z Davidovy rodové linie. To vše jsou proroctví týkající se Ježíše Krista. Běžněji budete číst o vysvobození, odpuštění, vykoupení a znovuzřízení. Když přitom budete mít na mysli a v srdci Spasitele, budou vás tato proroctví přirozeně vést k Synu Božímu. Konec konců tím nejlepším způsobem, jak porozumět proroctví, je mít ducha proroctví, o němž Jan říká, že je svědectvím o Ježíšovi (viz Zjevení 19:10).