Dům Izraele

Kdesi v pustině Kanánu Jákob nervózně očekával setkání se svým bratrem Ezauem. Jákob viděl Ezaua naposledy před 20 lety, když ho chtěl Ezau zabít. Celou noc Jákob v pustině zápolil v modlitbě a usiloval o požehnání od Boha. Díky Jákobově víře, vytrvalosti a odhodlání Bůh jeho modlitby vyslyšel. Té noci bylo Jákobovo jméno změněno na Izrael, což mimo jiné znamená „setrvává s Bohem“.

To je poprvé, co se jméno Izrael objevuje v Bibli, a je to jméno, které pak přetrvává v celé zbývající části této knihy i v průběhu celé historie. Toto jméno začalo záhy znamenat mnohem více než jen jméno jednoho člověka. Izrael měl dvanáct synů a jejich potomci byli společně nazýváni „dům Izraele“, „kmeny Izraele“, „děti Izraele“, „synové Izraelští“ nebo „Izraelité“.

V průběhu historie potomci Izraele přikládali velký význam tomu, že pocházejí z jednoho z dvanácti kmenů Izraele. Jejich rodokmen byl důležitou součástí jejich smluvní identity. Apoštol Pavel prohlásil, že byl „z pokolení Beniaminova“ (Římanům 11:1). Jedním z důvodů, proč Lehi poslal své syny zpět do Jeruzaléma pro mosazné desky, byl ten, že tyto desky obsahovaly „rodokmen [jeho] otců“ (1. Nefi 5:14). Lehi zjistil, že je potomkem Jozefa, a to, že jeho potomstvo rozumělo svému spojení s domem Izraele, pro ně mělo v následných letech velký význam.

V dnešní době v Církvi možná o Izraeli slýcháte ve spojeních typu „shromažďování Izraele“. Zpíváme písně jako „Vykupitel Izraele“, „Naděje Izraele“ či „Ó, vy starší Izraele“. V těchto případech nemluvíme nebo nezpíváme o dávném království Izraele ani o novodobém státě Izrael. Spíše máme na mysli ty, kteří jsou shromažďováni z národů světa do Církve Ježíše Krista. Máme na mysli ty, kteří setrvávají s Bohem, kteří usilovně hledají Jeho požehnání a kteří se prostřednictvím křtu stávají Jeho lidem smlouvy. Slovy presidenta Russella M. Nelsona – být z Izraele znamená dovolit „Bohu, aby v našem životě převládl, … [dovolit] Bohu být tím nejmocnějším vlivem v našem životě“.

Vaše patriarchální požehnání zmiňuje vaše spojení s některým z kmenů domu Izraele. To je mnohem více než jen zajímavý údaj z rodinné historie. Souvisí to také s vaší přítomností a budoucností. Být součástí domu Izraele znamená, že máte s Nebeským Otcem a s Ježíšem Kristem smluvní vztah. Znamená to, že podobně jako Abraham jste i vy předurčeni k tomu, abyste byli „požehnáním“ pro Boží děti (viz Genesis 12:2; Abraham 2:9–11). Znamená to, slovy Petra, že „jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid [jedinečný], abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své“ (1. Petrova 2:9). Znamená to, že vy jste těmi, kdo dovolují Bohu převládnout – že jste těmi, kteří „setrvávají s Bohem“, zatímco ctíte smlouvy, jež jste s Ním uzavřeli.