„Na co pamatovat: Četba Starého zákona“, Pojď, následuj mne – pro domov a Církev: Starý zákon 2026 (2026)
„Četba Starého zákona“, Pojď, následuj mne: 2026
Na co pamatovat
Četba Starého zákona
Když chtěl Nefi inspirovat své bratry k tomu, aby důvěřovali Pánu, vyprávěl jim příběhy o Mojžíšovi a o tom, čemu učil Izaiáš. Když chtěl apoštol Pavel povzbudit první křesťany k tomu, aby měli víru v Boží zaslíbení, připomněl jim víru Noéma, Abrahama, Sáry, Raab a dalších. A když Ježíš Kristus řekl židovským vůdcům, aby bádali v písmech, a vysvětloval jim, že „svědectví vydávají o [Něm]“ (Jan 5:39), pak písma, o nichž mluvil, jsou spisy, které nazýváme Starým zákonem.
Jinými slovy, když čtete Starý zákon, čtete slova, která inspirují, utěšují a povzbuzují Boží lid již doslova tisíce let.
Může vám ale něco, co bylo napsáno před tak dlouhou dobou, opravdu pomoci najít řešení dnešních problémů? Ano, skutečně může! Zvláště pokud budete pamatovat na to, o kom Starý zákon skutečně je.
Svědectví o Ježíši Kristu
Ať již vy a vaše rodina čelíte jakýmkoli těžkostem, odpovědí je vždy Ježíš Kristus. Chcete-li tedy najít odpovědi ve Starém zákoně, hledejte právě Jeho. Nebude to vždy snadné. Možná bude potřeba, abyste trpělivě přemítali a usilovali o duchovní vedení. Někdy vám budou odkazy na Něj připadat velmi přímočaré – jako například v Izaiášových slovech: „Dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, … a nazváno bude jméno jeho… Kníže pokoje“ (Izaiáš 9:6). Na jiných místech je Spasitel popisován méně nápadně, prostřednictvím symbolů a podobností – například prostřednictvím popisů zvířecích obětí nebo příběhu o tom, jak Jozef odpustil svým bratrům a zachránil je před hladomorem.
Light of the World [Světlo světa], Scott Sumner
Budete-li při studiu Starého zákona usilovat o větší víru ve Spasitele, najdete ji. Toto by třeba mohlo být cílem vašeho letošního studia. Modlete se o to, aby vás Duch vedl, abyste dokázali nacházet pasáže, příběhy a proroctví, jež vás přivedou blíže k Ježíši Kristu, a abyste se na ně dokázali zaměřovat.
Božsky zachované písmo
Neočekávejte, že Starý zákon představuje stoprocentní a přesný popis historie lidstva. Toto se původní autoři a ti, kteří tyto spisy sestavili, nesnažili vytvořit. Jejich vyšším záměrem bylo učit něčemu o Bohu – o Jeho plánu pro Jeho děti, o tom, co to znamená být Jeho lidem smlouvy, a o tom, jak najít vykoupení, když neděláme to, co máme. Někdy toho dosahovali tím, že vyprávěli o historických událostech tak, jak jim rozuměli – včetně příběhů ze života významných proroků. Příkladem toho je Genesis i další knihy jako například Jozue, Soudců a 1. a 2. Královská. Avšak jiní starozákonní pisatelé neměli vůbec v úmyslu psát o historii. Místo toho učili druhé skrze literární díla, jako jsou poezie a beletrie. Do této kategorie spadají Žalmy a Přísloví. A pak jsou zde drahocenná slova proroků, například Izaiáše a Malachiáše, kteří promlouvali slovo Boží k dávnému Izraeli – a skrze zázrak v podobě Bible promlouvají dál v dnešní době i k nám.
Věděli všichni tito proroci, básníci a ti, kteří tyto spisy sestavovali, že jejich slova budou o tisíce let později číst lidé po celém světě? Nevíme. Žasneme ale nad tím, že přesně to se stalo. Národy vznikaly a zanikaly, města byla dobývána, králové žili a umírali, ale Starý zákon toto vše přečkal a žije dál – z jedné generace na další, z jednoho písaře na dalšího, z jednoho překladu na další. Něco se samozřejmě ztratilo nebo bylo upraveno, ale nějakým způsobem byla většina textu zázračně zachována.
Old Testament Prophet [Starozákonní prorok], Judith A. Mehr (detail obrazu)
To je jen několik málo myšlenek, které můžete mít na paměti, až budete letos číst Starý zákon. Bůh zachoval tyto starověké spisy proto, že vás zná a že ví, čím procházíte. Připravil pro vás v těchto slovech duchovní poselství, které vás k Němu přiblíží a posílí vaši víru v Jeho plán a v Jeho Milovaného Syna. Možná, že vás přivede k nějaké pasáži nebo k nějakému postřehu, který požehná někomu, koho znáte – k poselství, o něž se můžete podělit s přítelem, se členem rodiny nebo s jiným Svatým. Možností je spousta. Není snad úžasné jen na to pomyslet?
Nefi řekl: „Duše má se těší z písem.“ (2. Nefi 4:15.) Možná se budete cítit podobně, až budete číst mnohá stejná slova, která četl Nefi – to, čemu dnes říkáme Starý zákon.
Knihy ve Starém zákoně
Ve většině křesťanských verzí Starého zákona jsou knihy uspořádány jinak, než jak byly seřazeny, když byly poprvé sestaveny do jedné sbírky. Zatímco hebrejská Bible seskupuje knihy do tří kategorií – zákon, proroci a spisy – většina křesťanských Biblí uspořádává knihy do čtyř kategorií: zákon (Genesis–Deuteronomium), historie (Jozue–Ester), poetické knihy (Job–Píseň Šalomounova) a proroci (Izaiáš–Malachiáš).
Proč jsou tyto kategorie důležité? Protože když víte, jaký typ knihy studujete, pomůže vám to porozumět tomu, jak ji studovat.
Když začnete číst „zákon“ neboli prvních pět knih Starého zákona, je potřeba mít něco na paměti. Tyto knihy, jejichž autorství se podle tradice přisuzuje Mojžíšovi, pravděpodobně v průběhu času prošly rukama mnoha písařů a těch, kteří tyto spisy sestavovali. A víme, že v průběhu staletí byly z Bible vyňaty „mnohé části, jež jsou jasné a převelice cenné“ (viz 1. Nefi 13:23–26). Přesto jsou knihy Mojžíšovy inspirovaným slovem Božím, ačkoli i ony – podobně jako jakékoli jiné dílo Boží zprostředkované smrtelníky – jsou vystaveny lidským nedokonalostem (viz Mojžíš 1:41; Články víry 1:8). V tomto ohledu jsou přínosná slova, která pronesl Moroni ohledně posvátného záznamu Knihy Mormonovy, který pomáhal sestavovat: „Pokud jsou v ní chyby, jsou to chyby lidské; pročež nezavrhujte věci Boží.“ (Titulní strana Knihy Mormonovy.) Jinak řečeno, kniha písem nemusí být zcela bez lidských chyb, aby mohla být slovem Božím.