Cesta do chrámu

Ilustrace: Katelyn Budge

Měla jsem období, kdy jsem v chrámu nebyla asi šest let. Tyto roky byly nejtemnějšími okamžiky mého života, protože mi v této době také zemřela maminka. Do chrámu jsem jet chtěla, ale ten byl asi hodinu od našeho domova, a já jsem neměla peníze na cestu a ani jsem neznala nikoho, kdo by mě tam mohl dovézt.

Pak jsem byla minulý rok povolána presidentkou třídy Mladých žen. Když mě vedoucí Mladých žen požádala, abych jí pomohla naplánovat činnosti a akce na celý rok, řekla jsem jí, že nejprve bychom měly jet jako třída do chrámu. Když jsem to oznámila mladým ženám, byly nadšené! Pro většinu z nich by to byla první návštěva chrámu. Hodně jsem se modlila a postila, zatímco jsme se na cestu do chrámu připravovaly. Nechtěla jsem, aby se něco pokazilo.

V chrámu jsem pocítila, jak ze mě bylo sňato veškeré břímě. Slíbila jsem si, že budu chrám navštěvovat častěji. Byla to nádherná zkušenost a požehnání. Měla jsem velikou radost, že se spolu s dalšími mladými ženami podílíme na velikém díle našeho Nebeského Otce.

Vím, že chrám je svatý dům Páně, v němž se vykonávají posvátné obřady. Můžeme zde v modlitbě volat k Nebeskému Otci a On ve svém čase vše napraví, naplní nás láskou a poskytne nám věčný pokoj. Vím, že když budeme hledět ke Kristu, přijdou zázraky, které potřebujeme. Jsme milované děti našeho Nebeského Otce a On má pro nás veliké dílo, které máme vykonat – shromažďovat Izrael na obou stranách závoje.