Moje zápolení s vnímáním sebe sama

Na střední škole jsem hodně zápolila s vnímáním sebe sama a snahou zapadnout. Snažila jsem se cvičit, abych vypadala určitým způsobem, ale pohled do zrcadla mě prostě netěšil.

Pak moje starší sestra obdržela patriarchální požehnání a já jsem začala uvažovat o tom, že bych ho mohla získat také. Bylo mi dvanáct let a zpočátku jsem si myslela, že jsem na to možná příliš mladá. Ale modlila jsem se a promluvila si se svým biskupem a měla jsem pocit, že je to správné.

Patriarchální požehnání mi připomnělo, že Nebeský Otec o mně ví a že ví o těžkostech, kterými procházím. Zná mě osobně jménem. Je připraven mi pomoci, pokud jen budu ochotna Ho o to požádat.

Někdy se na sebe možná díváte a myslíte si, že nejste podle měřítek světa dost hezcí. Ale zjistila jsem, že to, jak na mě pohlíží Bůh, je důležitější než to, jak mě vnímá kdokoli jiný. A pokud vím, že Bůh na mě pohlíží jako na svou dceru, pak je to vše, co potřebuji.