„Útěcha v modlitbě“, Kamarád, listopad 2025, 30–31.
Pionýři v každé zemi
Útěcha v modlitbě
Nebeský Otec je povede i nadále.
Tento příběh se odehrál v USA v roce 1844.
„Výš, tatínku!“ zavýskla Mary.
Tatínek se zasmál a znovu pořádně strčil do houpačky. Houpačka visela na velkém stromě, který se nakláněl nad řeku Mississippi. Mary měla ráda vánek ve tváři a pocit šimrání v žaludku, když se houpala nad vodou sem a tam.
„Já jsem další na řadě!“ volala Elizabeth.
Mary seskočila z houpačky, aby se mohla pohoupat i její sestřička.
Maryina rodina žila v Nauvoo. Její rodiče vstoupili před několika lety do Církve a prodali vše, co měli, aby se tam mohli přestěhovat a připojit se k dalším Svatým.
Nauvoo bylo velmi rušné místo. Každý den přicházeli noví lidé. Stavba nového města vyžadovala tvrdou práci, a pomáhaly dokonce i děti. Mary se díky své pomoci cítila dospělá a důležitá. Někdy pomáhala tím, že tatínkovi nosila oběd, když pracoval na novém chrámu.
V neděli si Mary oblékala své nejlepší šaty a pomáhala svým bratříčkům a sestřičkám připravit se na shromáždění. Všichni se shromažďovali pod stromy, aby naslouchali Proroku Josephu Smithovi, který učil o Ježíši Kristu. Mary se ráda učila o tom, jak jednou budou moci opět žít s Nebeským Otcem. Prorok viděl a slyšel mnoho úžasných věcí.
Jiní lidé však Proroka neměli rádi. Mary slyšela příběhy o lidech, kteří mu chtěli ublížit.
Jednoho letního večera Mary pomáhala mamince uklidit po večeři. Pak se vrátil domů tatínek. V očích měl slzy.
„Copak se stalo?“ zeptala se maminka.
„Zabili Proroka Josepha,“ řekl tatínek.
Maminka se také rozplakala. „Jak může Církev pokračovat bez něj?“ zeptala se.
Mary byla velmi smutná a vyděšená. Věděla, že Prorok je Boží vyvolený služebník. Jak to mohl Nebeský Otec dopustit?
Mary začala plakat a vyběhla z domu na zahradu. U jakéhosi křoví padla na kolena a pak se začala modlit. „Ach, Nebeský Otče, co budeme dělat? Zabili nám proroka.“ Po tváři se jí kutálely slzy.
Pak v Maryině mysli zazněl jemný hlas. Vzbudím jiného proroka, aby vedl můj lid.
Srdce jí naplnil radostný pocit pokoje. Otřela si oči a běžela co nejrychleji zpátky do domu.
„Maminko! Tatínku!“ zvolala Mary. „Pomodlila jsem se a Nebeský Otec mi odpověděl!“ Vyprávěla jim o tom hlasu a o pocitu pokoje, který přinášel.
Maminka s tatínkem Mary objali a ona věděla, že všechno dobře dopadne. Přesto byla smutná a věděla, že nastanou těžké časy. Ale Nebeský Otec je bude i nadále vést a pomáhat jim.
Ilustrace: Kristin Sorra