Církevní pravidla a pokyny

Na shromážděních svátosti, dalších nedělních shromážděních a společenských akcích Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů jsou vítáni všichni lidé. Předsedající úředník má zodpovědnost zajistit, aby všichni účastníci projevovali k posvátnému prostředí úctu a respekt.

Účastníci se mají vyvarovat narušování shromáždění či vyrušování, které je v rozporu s uctíváním Boha či s dalšími účely daného shromáždění. Mají respektovat veškeré požadavky týkající se věkového omezení a chování na různých církevních shromážděních a akcích. To vyžaduje, aby se lidé vyhýbali příliš otevřeným projevům zamilovanosti a rovněž oblečení či úpravám zevnějšku, které působí rušivě. Také to vylučuje, aby činili politická prohlášení nebo mluvili o sexuální orientaci či jiných osobních charakteristických rysech způsobem, který odvádí pozornost od shromáždění zaměřených na Spasitele.

Dojde-li k nevhodnému chování, biskup nebo president kůlu toto s dotyčnými řeší v soukromí a v duchu lásky. Vybízí ty, jejichž chování je vzhledem k daným okolnostem nevhodné, aby pomáhali zachovávat posvátné prostředí pro všechny přítomné, se zvláštním důrazem na uctívání Nebeského Otce a Spasitele.

Církevní sborové domy zůstávají soukromou nemovitostí podléhající církevním pravidlům. Ti, kteří nejsou ochotni se těmito pokyny řídit, mají být uctivě požádáni, aby se církevních shromáždění či akcí neúčastnili.

Umožňují-li to místní zákony, mohou obřad občanského sňatku vykonávat tito v současné době sloužící církevní úředníci:

• president misie,

• president kůlu,

• president okrsku,

• biskup,

• president odbočky.

Tito úředníci smí vykonávat pouze občanské sňatky mezi mužem a ženou. Zároveň musí platit všechny tyto podmínky:

• Nevěsta nebo ženich je členem Církve nebo má stanoveno datum křtu.

• Záznam o členství nevěsty, nebo ženicha je nebo po křtu bude v církevní jednotce, které dotyčný úředník předsedá.

• Církevní úředník je ze zákona oprávněn vykonávat občanské sňatky v právním systému platném tam, kde se bude sňatek uzavírat.

Svatební obřad se může konat v církevní budově, pokud nenaruší harmonogram pravidelných církevních činností. Svatby se nemají konat během sabatu ani v pondělí večer. Svatby konající se v církevních budovách mají být jednoduché a důstojné. Hudba má být posvátná, uctivá a radostná.

Sňatky lze vykonávat v kapli, v kulturním sále nebo v jiné vhodné místnosti. Sňatky se mají řídit pokyny pro řádné užívání sborového domu.

Při vykonávání občanského sňatku osloví církevní úředník snoubence a řekne: „Uchopte prosím jeden druhého za pravou ruku.“ Poté řekne: „[Celé jméno ženicha] a [celé jméno nevěsty], uchopili jste jeden druhého za pravou ruku na znamení slibu, který nyní učiníte v přítomnosti Boha a těchto svědků.“ (Snoubenci si mohou tyto svědky v předstihu vybrat nebo navrhnout.)

Úředník poté osloví ženicha a táže se: „[Celé jméno ženicha], přijímáte [celé jméno nevěsty] jako svou zákonně oddanou manželku a ze své svobodné vůle a volby slavnostně slibujete jako její společník a zákonně oddaný manžel, že budete lnout k ní a k nikomu jinému; že budete zachovávat všechny zákony, zodpovědnosti a závazky přináležející ke svatému stavu manželství; a že ji budete milovat, ctít a opatrovat, dokud budete oba žít?“

Ženich odpoví: „Ano.“

Úředník poté osloví nevěstu a táže se: „[Celé jméno nevěsty], přijímáte [celé jméno ženicha] jako svého zákonně oddaného manžela a ze své svobodné vůle a volby slavnostně slibujete jako jeho společnice a zákonně oddaná manželka, že budete lnout k němu a k nikomu jinému; že budete zachovávat všechny zákony, zodpovědnosti a závazky přináležející ke svatému stavu manželství; a že ho budete milovat, ctít a opatrovat, dokud budete oba žít?“

Nevěsta odpoví: „Ano.“

Církevní úředník poté osloví oba snoubence a řekne: „Mocí zákonné pravomoci udělené mi jako staršímu Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů prohlašuji vás, [jméno ženicha] a [jméno nevěsty], manželem a manželkou právoplatně a zákonně oddanými na dobu vašeho smrtelného života.“

(Pozměněný text pro kaplana, který neslouží jako předsedající úředník Církve: „Mocí zákonné pravomoci udělené mi jako kaplanovi ve [složce vojenské nebo civilní organizace] prohlašuji vás, [jméno ženicha] a [jméno nevěsty], manželem a manželkou právoplatně a zákonně oddanými na dobu vašeho smrtelného života.“)

„Kéž Bůh žehná vašemu spojení radostí z vašeho potomstva a dlouhým šťastným společným životem a kéž vám žehná, abyste uchovávali v posvátnosti sliby, které jste učinili. Tato požehnání na vás vkládám ve jménu Pána Ježíše Krista, amen.“

Výzva k prvnímu manželskému políbení není povinná a vychází z kulturních zvyklostí.

Během obdarování a pečeticích obřadů v chrámu nosí členové Církve bílé oblečení. Ženy nosí toto bílé oblečení: šaty s dlouhými nebo tříčtvrtečními rukávy (nebo sukni a halenku s dlouhými nebo tříčtvrtečními rukávy), ponožky nebo punčochy a boty nebo trepky.

Muži nosí toto bílé oblečení: košili s dlouhými rukávy, kravatu nebo motýlka, kalhoty, ponožky a boty nebo trepky.

Během obdarování a pečeticích obřadů si členové přes toto bílé oblečení oblékají další obřadní oblečení.

Sboroví a kůloví vedoucí povzbuzují obdarované členy, aby si pořídili vlastní chrámové oblečení. Chrámové oblečení a garmenty lze zakoupit v církevním distribučním středisku nebo na stránkách store.ChurchofJesusChrist.org. S objednáním oblečení mohou členům pomoci referenti kůlu a sborů.

První předsednictvo poskytlo ohledně nošení garmentu tyto pokyny:

„Garment svatého kněžství nám připomíná chrámový závoj a tento závoj symbolizuje Ježíše Krista. Když si garment oblékáte, oblékáte si posvátný symbol Ježíše Krista. Nošení garmentu je vnějším vyjádřením vašeho vnitřního závazku Ježíše Krista následovat. Garment je rovněž připomínkou vašich chrámových smluv. Máte ho nosit ve dne i v noci po celý život. Pokud je nutné ho odložit kvůli činnostem, které nelze rozumně absolvovat i s oblečeným garmentem, snažte se ho co možná nejdříve znovu obléci. Budete-li dodržovat své smlouvy, včetně posvátné výsady nosit garment v souladu s pokyny, které jste obdržel(a) během předobřadů, budete mít větší přístup ke Spasitelovu milosrdenství, ochraně, síle a moci.“

Garment se má nosit pod svrchním oblečením. To, zda pod chrámový garment nebo přes něj nosit další spodní prádlo, je věcí osobní preference.

Členové nemají garment upravovat ani pozměňovat, aby se přizpůsobil různým stylům oblečení.

Viz oddíl 26.3.3.

Potřebují-li se členové zbavit obnošených chrámových garmentů, mají z nich vystřihnout znaky a zlikvidovat je. Poté rozstříhají zbývající látku tak, aby nebylo možné rozpoznat, že se jednalo o garment. Zbývající látku lze vyhodit.

Členové mohou garmenty a chrámové oblečení, které jsou v dobrém stavu, dát jiným obdarovaným členům.

Je-li to možné, mají být zesnulí členové, kteří jsou obdarováni, pohřbeni nebo zpopelněni v chrámovém oblečení. Je-li to kvůli kulturním tradicím nebo pohřebním zvyklostem nevhodné či obtížné, může být toto oblečení složeno a položeno vedle těla.

Tělo muže se obléká do chrámového garmentu a tohoto bílého oblečení: košile s dlouhým rukávem, kravaty nebo motýlka, kalhot, ponožek a bot nebo trepek. Tělo ženy se obléká do chrámového garmentu a tohoto bílého oblečení: šatů s dlouhými nebo tříčtvrtečními rukávy (nebo sukně a halenky s dlouhými nebo tříčtvrtečními rukávy), ponožek nebo punčoch a bot nebo trepek.

Chrámové obřadní oblečení se na tělo umísťuje podle pokynů daných při obdarování. Roucho se umísťuje na pravé rameno a zavazuje stahovací šňůrkou na levé straně pasu. Zástěra se uvazuje kolem pasu. Šerpa se umísťuje kolem pasu a zavazuje na mašli nad levým bokem. Čapka u muže je obvykle umístěna vedle těla až do chvíle, než se má rakev nebo schránka zavřít. Poté se čapka umístí tak, aby mašle spočívala nad levým uchem. Závoj u ženy lze nařasit na polštáři, na němž jí spočívá hlava. Zahalení obličeje ženy závojem před pohřbem nebo zpopelněním je volitelné, záleží na rozhodnutí rodiny.

Pán přikázal: „Ani nezabiješ, ani nebudeš činiti nic tomu podobného.“ (Nauka a smlouvy 59:6.) Církev se staví proti dobrovolnému potratu neboli interrupci podstupované kvůli osobním nebo společenským výhodám či pohodlí. Členové nesmí interrupce podstupovat, vykonávat, sjednávat, platit za ně, dávat k nim souhlas ani k nim povzbuzovat. Jediné možné výjimky jsou tyto:

• Je-li těhotenství důsledkem znásilnění nebo incestu.

• Stanoví-li kompetentní lékař, že život nebo zdraví matky jsou vážně ohroženy.

• Stanoví-li kompetentní lékař, že plod má závažná poškození, která dítěti nedovolí přežít narození.

Ani tyto okolnosti interrupci automaticky neospravedlňují. Interrupce je nesmírně závažná záležitost. Má se zvažovat pouze poté, co odpovědné osoby obdrží potvrzení prostřednictvím modlitby. Členové se mohou v rámci tohoto procesu radit se svým biskupem.

Zneužívání a týrání je špatné zacházení s druhými nebo jejich zanedbávání takovým způsobem, že jim to působí fyzickou, sexuální, emoční nebo finanční újmu. Církev zastává stanovisko, že zneužívání ani týrání nelze tolerovat v žádné podobě. Ti, kteří zneužívají či týrají manželského partnera, děti, další členy rodiny nebo kohokoli jiného, porušují zákony Boží i lidské.

Všichni členové, obzvláště rodiče a vedoucí, jsou povzbuzováni, aby byli ostražití a pozorní a aby se ze všech sil snažili chránit děti a další před zneužíváním a týráním. Pokud si členové všimnou případu zneužívání či týrání, nahlásí to orgánům veřejné moci a poradí se s biskupem. Církevní vedoucí mají brát hlášení případů týrání či zneužívání vážně a nemají je nikdy ignorovat.

Všichni dospělí, kteří pracují s dětmi nebo s mládeží, mají do jednoho měsíce od chvíle, kdy je jim vyjádřena podpora, absolvovat školení týkající se ochrany dětí a mládeže (viz ProtectingChildren.ChurchofJesusChrist.org). Toto školení mají opakovaně absolvovat každé tři roky.

Když dojde ke zneužívání či týrání, je prvořadou a okamžitou zodpovědností církevních vedoucích pomoci zneužívaným či týraným a ochránit další zranitelné osoby před zneužíváním či týráním, k němuž by mohlo dojít v budoucnu. Vedoucí nemají nikoho povzbuzovat, aby zůstával v domově či situaci, kde dochází ke zneužívání či týrání nebo kde pro ně není bezpečno.

Manželské páry, které jsou schopny přivádět na svět děti, mají výsadu poskytovat smrtelná těla pro duchovní děti Boží, přičemž pak nesou zodpovědnost za péči o ně a za jejich výchovu (viz oddíl 2.1.3). Rozhodnutí ohledně toho, kolik dětí mít a kdy, je nanejvýš osobní a důvěrné. Toto rozhodnutí má být ponecháno na dotyčném manželském páru a Pánu.

Pánův zákon cudnosti znamená:

• zdržování se sexuálních vztahů mimo rámec právně uznaného manželství mezi mužem a ženou,

• věrnost v manželství.

Tělesná intimnost mezi manželem a manželkou má být krásná a posvátná. Je ustanovena Bohem pro tvoření dětí a pro vyjadřování lásky mezi manželem a manželkou.

Církev zavrhuje dětskou pornografii v jakékoli podobě. Pokud se biskup nebo president kůlu dozví o tom, že se člen zaobírá dětskou pornografií, neprodleně se řídí pokyny uvedenými v oddíle 38.6.2.1.

Církev mrzačení ženských pohlavních orgánů zavrhuje.

Církev zavrhuje incest v jakékoli podobě. Pojem incest, jak je používán zde, se týká sexuálních vztahů mezi:

• rodičem a dítětem,

• prarodičem a vnoučetem,

• sourozenci,

• strýcem nebo tetou a neteří nebo synovcem.

Pojmy dítě, vnouče, sourozenci, neteř a synovec, jak jsou používány zde, zahrnují biologické, adoptivní, nevlastní i pěstounské vztahy.

Když je obětí incestu nezletilý, biskup nebo president kůlu se obrací v zemích, kde je dostupná církevní linka pomoci pro případy zneužívání či týrání, na tuto linku (viz oddíl 38.6.2.1). V ostatních zemích se má president kůlu obrátit s žádostí o pokyny na územního právního poradce v územní kanceláři. Také se doporučuje, aby se poradil s pracovníky organizace Family Services nebo s manažerem sociální péče a soběstačnosti v územní kanceláři.

Pokud se člen dopustí incestu, je vyžadováno svolání rady posuzující členství a přidání poznámky na záznam o členství. Spáchání incestu téměř vždy vyžaduje, aby bylo dotyčnému členovi odňato členství v Církvi.

Pokud se incestu dopustí nezletilý, president kůlu požádá o vedení Úřad Prvního předsednictva.

Oběti incestu často trpí vážnými traumaty. Vedoucí s nimi mají jednat s upřímným soucitem a empatií. Poskytují jim duchovní podporu a rady, aby jim pomohli překonat ničivé důsledky incestu.

Někdy oběti trpí pocity hanby nebo viny. Oběti se neprovinily spácháním hříchu. Vedoucí jim a jejich rodinám pomáhají porozumět Boží lásce a uzdravení, kterého je možné dosáhnout prostřednictvím Ježíše Krista a Jeho Usmíření (viz Alma 15:8; 3. Nefi 17:9).

Oběti a jejich rodiny budou možná kromě inspirované pomoci ze strany církevních vedoucích potřebovat vyhledat i odbornou pomoc. Další informace jsou uvedeny v oddíle 38.6.18.2.

Okultismus se zaměřuje na temnotu a vede ke klamu. Ničí víru v Krista.

Mezi okultní praktiky patří i uctívání Satana. Patří mezi ně i mystické praktiky, které nejsou v souladu s evangeliem Ježíše Krista. Mezi tyto praktiky patří (nejedná se však o úplný výčet) věštění, kletby a léčebné praktiky, které jsou napodobeninami kněžské moci Boží (viz Moroni 7:11–17).

Členové Církve se nemají účastnit žádné formy uctívání Satana ani se nijak jinak zaobírat okultismem. Nemají se zaměřovat na podobné temné záležitosti v rozhovorech s druhými ani na církevních shromážděních.

Církev zavrhuje pornografii v jakékoli podobě. Jakékoli zaobírání se pornografií působí újmu životu jednotlivce, rodinám i společnosti. Rovněž odhání Ducha Páně. Členové Církve se mají vyhýbat pornografickým materiálům v jakékoli formě a stavět se proti jejich výrobě, šíření a používání.

Udílení rad a pokynů při osobních pohovorech a neformální omezení členství je při pomáhání členovi činit pokání ze zaobírání se pornografií obvykle postačující. Rada posuzující členství se obvykle nekoná. Svolání rady však může být nutné v případě intenzivního či nutkavého zaobírání se pornografií, které působí významnou újmu manželskému vztahu či rodině dotyčného člena (viz oddíl 38.6.5). Pokud člen vytváří, sdílí, vlastní nebo si opakovaně prohlíží pornografické snímky dětí, je svolání rady vyžadováno (viz oddíl 38.6.6).

Všichni lidé jsou děti Boží. Všichni jsou bratři a sestry, kteří jsou součástí božské rodiny (viz „Rodina – prohlášení světu“). Bůh „učinil z jedné krve všecko lidské pokolení“ (Skutkové 17:26). „Všichni jsou Bohu stejní.“ (2. Nefi 26:33.) Každá osoba „je v očích jeho stejně drahocenná jako druhá“ (Jákob 2:21).

Předsudky nejsou v souladu se zjeveným slovem Božím. Boží přízeň, nebo nepřízeň závisí na oddanosti Bohu a Jeho přikázáním, nikoli na barvě pleti člověka nebo jeho dalších rysech.

Církev vyzývá všechny lidi, aby se vzdali postojů a skutků pramenících z předsudků vůči jakékoli skupině lidí nebo jakémukoli jednotlivci. Členové Církve mají být příkladem v prosazování úcty ke všem Božím dětem. Členové následují Spasitelovo přikázání milovat druhé (viz Matouš 22:35–39). Usilují o to, aby ke všem lidem přistupovali s dobrou vůlí a zavrhovali předsudky jakéhokoli druhu. To zahrnuje předsudky založené na rase, etnické příslušnosti, národnosti, kmeni, pohlaví, věku, zdravotním postižení, socioekonomickém statusu, náboženském vyznání či na tom, že je dotyčný bez vyznání, nebo sexuální orientaci.

Církev povzbuzuje rodiny a členy, aby projevovali laskavý a citlivý zájem a úctu těm, které přitahují osoby stejného pohlaví. Církev také všeobecně podporuje ve společnosti porozumění, které odráží její učení týkající se laskavosti, začleňování, lásky k druhým a úcty ke všem lidským bytostem. Církev nezaujímá ohledně příčin přitažlivosti k osobám stejného pohlaví žádné stanovisko.

Boží přikázání zakazují veškeré necudné chování, ať heterosexuální, nebo homosexuální. Církevní vedoucí udílejí členům, kteří zákon cudnosti porušili, rady a pokyny. Vedoucí jim pomáhají získat jasné porozumění víře v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření, procesu pokání a účelu života na zemi.

Přitažlivost k osobám stejného pohlaví není hříchem. Členové, kteří tyto pocity mají, a neřídí se jimi ani podle nich nejednají, žijí v souladu s plánem Nebeského Otce určeným Jeho dětem a s naukou Církve. Vedoucí je podporují a povzbuzují v jejich odhodlání žít podle přikázání Páně. Členové s takovýmito pocity mohou přijímat církevní povolání, být držiteli chrámového doporučení a přijímat chrámové obřady, jsou-li způsobilí. Členové Církve mužského pohlaví mohou obdržet a používat kněžství.

Všichni členové, kteří dodržují své smlouvy, obdrží všechna slíbená požehnání na věčnostech bez ohledu na to, zda jim jejich situace dovolí obdržet požehnání věčného manželství a rodičovství v tomto životě (viz Mosiáš 2:41).

Církev potvrzuje, že manželství mezi mužem a ženou, jakožto nauková zásada založená na písmech, je nezbytné pro Stvořitelův plán pro věčné určení Jeho dětí. Církev také potvrzuje, že Boží zákon definuje manželství jakožto právoplatný a zákonný svazek mezi mužem a ženou.

Hlavní zodpovědnost za sexuální výchovu dětí nesou jejich rodiče. Rodiče mají se svými dětmi vést upřímné, srozumitelné a průběžné rozhovory o zdravé sexualitě a jejím vyjadřování ve vší spravedlivosti.

Církev zavrhuje sexuální zneužívání. Pojem sexuální zneužívání, jak je používán zde, znamená nucení druhého člověka k jakékoli nechtěné sexuální aktivitě. Sexuální aktivita s osobou, která ohledně této aktivity neposkytuje nebo nemůže poskytovat zákonný souhlas, se také považuje za sexuální zneužívání. K sexuálnímu zneužívání může docházet i ve vztahu s manželským partnerem nebo při chození na rande. Informace týkající se sexuálního zneužívání dítěte nebo nezletilého jsou uvedeny v oddíle 38.6.2.3.

Sexuální zneužívání zahrnuje celou škálu různého jednání, od obtěžování až po znásilnění a další formy sexuálního napadení. Může k němu docházet fyzicky, slovně i jinak. Informace týkající se udílení rad a pokynů členům, kteří zažili sexuální zneužívání, znásilnění nebo jiné formy sexuálního napadení, jsou uvedeny v oddíle 38.6.18.2.

Pokud mají členové podezření na případ sexuálního zneužívání nebo se o něm dozvědí, podnikají co nejdříve příslušné kroky, aby ochránili oběti a ostatní. To zahrnuje nahlášení případu orgánům veřejné moci a upozornění biskupa nebo presidenta kůlu. Pokud došlo ke zneužívání dítěte, mají se členové řídit pokyny uvedenými v oddíle 38.6.2.

Smrtelný život je drahocenný dar od Boha – dar, kterého je třeba si vážit a který je třeba ochraňovat. Církev důrazně podporuje prevenci sebevražd.

Většina z těch, kteří pomýšlejí na sebevraždu, chce získat úlevu od fyzické, duševní, emoční či duchovní bolesti. Tito lidé potřebují lásku, pomoc a podporu od rodiny, církevních vedoucích a kvalifikovaných odborníků.

Pokud některý člen uvažuje o sebevraždě nebo se o ni pokusil, poskytuje mu biskup duchovní podporu. Také dotyčnému členovi bezodkladně pomáhá získat odbornou pomoc.

Navzdory nejlepšímu úsilí blízkých osob, vedoucích a odborníků nelze sebevraždě vždy zabránit. Když k ní dojde, zanechává u blízkých a dalších hluboký zármutek, emoční otřes a nezodpovězené otázky. Vedoucí mají rodině poskytovat rady a útěchu. Také o ni pečují a poskytují jí podporu.

Není správné, aby si člověk vzal život. Nicméně pouze Bůh je schopen posoudit myšlenky, skutky a úroveň odpovědnosti dotyčného člověka (viz 1. Samuelova 16:7; Nauka a smlouvy 137:9).

Ti, kteří přišli o svého blízkého v důsledku sebevraždy, mohou nalézt naději a uzdravení prostřednictvím Ježíše Krista a Jeho Usmíření.

Transgenderové osoby čelí složitým výzvám. Se členy i nečleny, kteří se identifikují jako transgenderové osoby – a s jejich rodinnými příslušníky a přáteli – se má jednat citlivě, laskavě, se soucitem a s hojností křesťanské lásky. Všichni jsou vítáni na shromážděních svátosti, dalších nedělních shromážděních a společenských akcích Církve (viz oddíl 38.1.1).

Pohlaví je základní charakteristikou v plánu štěstí, který připravil Nebeský Otec. Slovo pohlaví v prohlášení o rodině znamená biologické pohlaví, s nímž se daná osoba narodila. Někteří lidé zažívají pocity nesouladu mezi svým biologickým pohlavím a tím, s jakým pohlavím se ztotožňují (se svou genderovou identitou). V důsledku toho se mohou identifikovat jako transgenderové osoby. Ohledně příčiny toho, proč se lidé identifikují jako transgenderové osoby, nezaujímá Církev žádné stanovisko.

Většina církevních činností, do nichž se lze zapojit, a některé kněžské obřady jsou genderově neutrální. Transgenderové osoby mohou být pokřtěny a konfirmovány podle toho, jak je to uvedeno v oddíle 38.2.8.10. Mohou také přijímat svátost a kněžská požehnání. Avšak vysvěcení ke kněžství a chrámové obřady jsou přijímány v souladu s biologickým pohlavím, které dotyčná osoba měla při svém narození.

Církevní vedoucí se stavějí proti dobrovolným lékařským či chirurgickým zákrokům za účelem přeměny na opačné pohlaví, než jaké bylo biologické pohlaví dotyčné osoby při jejím narození („operační změna pohlaví“). Vedoucí vysvětlují, že podniknutí těchto kroků bude důvodem k uložení omezení členství v Církvi.

Vedoucí se také stavějí proti sociální přeměně. K sociální přeměně patří snaha dotyčné osoby změnit oblékání či úpravu zevnějšku, své jméno či používání osobních zájmen, aby se mohla prezentovat jako osoba jiného pohlaví, než jaké bylo její biologické pohlaví při narození. Vedoucí vysvětlují, že ti, kteří se rozhodnou pro sociální přeměnu, budou mít po dobu, kdy ji budou dávat najevo, uložena určitá omezení členství v Církvi.

Tato omezení se týkají přijetí či používání kněžství, obdržení či používání chrámového doporučení a obdržení některých církevních povolání. Ačkoli mají tito lidé některé výsady spojené s členstvím v Církvi omezeny, jsou zváni, aby se zapojovali do jiných církevních činností.

Pokud se člen rozhodne změnit své upřednostňované jméno nebo zájmena, jimiž má být označován, může být upřednostňované jméno uvedeno v příslušném poli na záznamu o členství. Dotyčný pak může být ve sboru oslovován upřednostňovaným jménem.

Okolnosti se mohou v jednotlivých jednotkách a u jednotlivých členů výrazně lišit. Členové a vedoucí se s modlitbou radí mezi sebou a také s Pánem. Předsednictva území pomohou místním vedoucím citlivě řešit jednotlivé situace. Biskupové se radí s presidentem kůlu. Presidenti kůlů a presidenti misií se s žádostí o rady musí obracet na předsednictvo území (viz oddíl 32.6.3).

Rodina zesnulého rozhoduje o tom, zda má být jeho tělo pohřbeno nebo zpopelněno. Respektuje přání zesnulé osoby.

V některých zemích vyžaduje zákon kremaci. V jiných případech je pohřeb pro rodinu neproveditelný nebo cenově nedostupný. V každém případě se má k tělu zesnulého přistupovat s úctou a důstojností. Členové mají být ujištěni o tom, že moc vzkříšení bude působit vždy (viz Alma 11:42–45).

Tam, kde je to možné, má být při pohřbu nebo zpopelnění tělo zesnulého člena, který byl obdarován, oděno v chrámovém obřadním oblečení (viz oddíl 38.5.8).

Rodiče se mohou rozhodnout, zda uspořádat vzpomínkovou nebo pohřební bohoslužbu.

Děti, které zemřou před narozením, chrámové obřady nepotřebují a tyto obřady se za ně ani nevykonávají. To však nepopírá možnost, že tyto děti budou součástí své rodiny ve věčnostech. Rodiče jsou povzbuzováni, aby důvěřovali Pánu a usilovali o Jeho útěchu.

Život ve smrtelnosti je drahocenný dar od Boha. Eutanazie je záměrné ukončení života člověka, který trpí nevyléčitelnou nemocí nebo jinými zdravotními obtížemi. Člověk, který se podílí na eutanazii, včetně toho, že někomu pomáhá spáchat sebevraždu, porušuje přikázání Boží a je možné, že porušuje i místní zákony.

Ukončení mimořádných opatření na udržování umírající osoby při životě nebo zřeknutí se takovýchto opatření předem se za eutanazii nepovažuje (viz oddíl 38.7.11).

Členové, kteří jsou nakaženi virem HIV (virem lidské imunitní nedostatečnosti) nebo kteří mají AIDS (syndrom získaného selhání imunity), mají být na církevních shromážděních a akcích vítáni. Jejich účast nepředstavuje pro ostatní zdravotní riziko.

Na uzdravení podle vůle Páně se společně podílejí vyhledání kvalifikované lékařské pomoci, používání víry a získání kněžských požehnání.

Členové nemají používat ani propagovat lékařské či zdravotní praktiky, které jsou z etického, duchovního či právního hlediska sporné. Ti, kteří mají zdravotní problémy, se mají poradit s kvalifikovanými odborníky z oblasti zdravotní péče, kteří mají oprávnění působit v oblasti, kde provozují svou praxi.

Církev se staví proti používání marihuany pro nelékařské účely. Viz oddíl 38.7.14.

Členové se nemají cítit zavázáni prodlužovat život ve smrtelnosti nepřiměřenými prostředky. Je nejlepší, když takováto rozhodnutí učiní dotyčný člen, je-li to možné, nebo členové jeho rodiny. Mají přitom usilovat o kvalifikované lékařské rady a božské vedení prostřednictvím modlitby.

Očkování prováděná kvalifikovanými odborníky v oblasti zdravotní péče chrání zdraví a zachraňují život. Členové Církve jsou povzbuzováni, aby očkováním chránili sebe, své děti a ostatní ve svém okolí.

V konečném důsledku jsou jednotlivci zodpovědni za to, aby se ohledně očkování rozhodovali sami za sebe. Mají-li členové otázky nebo obavy, mají se poradit s kvalifikovanými odborníky v oblasti zdravotní péče a mají také usilovat o vedení Ducha Svatého.

Slovo moudrosti je přikázání Boží. Proroci objasnili, že učení obsažené v Nauce a smlouvách 89 zahrnuje abstinenci od tabáku, silných nápojů (alkoholu) a horkých nápojů (čaje a kávy).

Existují i jiné škodlivé látky a praktiky, které nejsou ve Slově moudrosti nebo ve slovech církevních vedoucích konkrétně uvedeny. Členové mají při rozhodování ohledně péče o své fyzické, duchovní a emoční zdraví používat moudrost a úsudek spojený s modlitbou.

Adopce dětí a poskytování pěstounské péče může být pro děti a rodiny požehnáním. Prostřednictvím adopce lze vytvořit milující, věčné rodiny. Ať již děti přicházejí do rodiny prostřednictvím adopce, nebo narození, jsou stejně drahocenným požehnáním.

Členové, kteří usilují o to, aby adoptovali děti nebo jim poskytovali pěstounskou péči, se mají řídit všemi příslušnými zákony zemí a vlád, kterých se záležitost týká.

Členové Církve nemají žádat o autogramy generálních autorit, generálních úředníků a úřednic ani územních sedmdesátníků. Toto ubírá na posvátnosti jejich povolání a na duchu shromáždění. Také by jim to mohlo bránit v tom, aby se pozdravili s dalšími členy.

Členové nemají pořizovat snímky generálních autorit, generálních úředníků a úřednic ani územních sedmdesátníků v kaplích.

Mezi církevní časopisy patří:

• Kamarád pro děti,

• Pro posílení mládeže pro mládež,

• Liahona pro dospělé.

První předsednictvo povzbuzuje všechny členy k četbě církevních časopisů. Tyto časopisy mohou členům pomáhat učit se evangeliu Ježíše Krista, studovat učení žijících proroků, pociťovat spojení s globální církevní rodinou, čelit výzvám a těžkostem s vírou a lnout těsněji k Bohu.

Název, logotyp a symbol Církve patří ke klíčovým identifikačním znakům Církve.

Logotyp a symbol. Logotyp a symbol Církve (viz obrázek výše) se mají používat pouze dle schválení Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů. Nesmí se používat jako ozdobné prvky. A nesmí se používat ani k žádným osobním, komerčním či propagačním účelům.

Počítače a software používané v církevních sborových domech poskytuje a spravuje církevní ústředí nebo územní kancelář. Vedoucí a členové používají tyto zdroje k podpoře církevních záměrů, včetně práce na rodinné historii.

K veškerému softwaru na těchto počítačích musí Církev vlastnit řádnou licenci.

Církev poskytuje členům materiály, aby jim pomáhala učit se evangeliu Ježíše Krista a žít podle něj. Patří mezi ně písma, poselství z generálních konferencí, časopisy, příručky, knihy a další materiály. Vedoucí povzbuzují členy, aby písma a další materiály používali podle potřeby ke studiu evangelia doma.

Členové Církve jsou povzbuzováni, aby ke svému tělu projevovali úctu prostřednictvím svých rozhodnutí ohledně vhodného oblékání a úpravy vzhledu. To, co je vhodné, se v různých kulturách a v různých situacích liší.

Členové se mohou postit kdykoli. Obvykle však jako postní den zachovávají první sabat v měsíci.

V rámci postního dne se lidé obvykle modlí, zříkají se jídla a pití po dobu 24 hodin (jsou-li toho fyzicky schopni) a dávají štědrou postní oběť. Postní oběť je příspěvek určený na pomoc potřebným (viz oddíl 22.2.2).

Někdy se během prvního sabatu v měsíci konají celocírkevní nebo místní shromáždění. V takovém případě předsednictvo kůlu stanovuje jako postní den jiný den sabatu.

Církev se staví proti hazardním hrám v jakékoli podobě a odrazuje od nich. To zahrnuje i sportovní sázení a státem provozované loterie.

Členové, kteří zůstávají ve své rodné zemi, mají často příležitost tam budovat a posilovat Církev. Imigrace do jiné země je však osobním rozhodnutím.

Členové, kteří se přestěhují do jiné země, se mají řídit všemi příslušnými zákony (viz Nauka a smlouvy 58:21).

Misionáři nemají nabízet finanční pomoc s imigrací druhých.

Členové mají dodržovat, ctít a podporovat zákony kterékoli země, v níž žijí nebo do níž cestují (viz Nauka a smlouvy 58:21–22; Články víry 1:12). To zahrnuje i zákony, které zakazují hlásání evangelia.

Členové Církve jsou odrazováni od toho, aby volali, posílali e-maily nebo psali dopisy generálním autoritám kvůli naukovým otázkám, osobním těžkostem nebo žádostem. Členové jsou povzbuzováni, aby se v případech, kdy usilují o duchovní vedení, obraceli na své místní vedoucí, včetně své presidentky Pomocného sdružení nebo presidenta kvora starších (viz oddíl 31.3).

Vedoucí a členové jsou povzbuzováni, aby naplňovali potřeby všech, kteří žijí v jejich jednotce. Členů s postižením si vážíme. Mohou být pro druhé hodnotným přínosem. Postižení může být mentálního, sociálního, emočního či fyzického charakteru.

V mnohých jiných vyznáních lze nalézt mnoho toho, co je inspirativní, ušlechtilé a hodné nejvyšší úcty. Misionáři a další členové musí být citliví a uctiví k náboženskému přesvědčení a tradicím druhých lidí.

Členové Církve jsou povzbuzováni, aby se zapojovali do záležitostí politiky a státní správy. V mnoha zemích k tomu může patřit:

• hlasování ve volbách;

• členství nebo působení v politických stranách;

• poskytování finanční podpory;

• komunikace s představiteli a kandidáty stran;

• služba ve volených nebo jmenovaných funkcích v místní samosprávě či ve státní správě.

Členové jsou také povzbuzováni, aby se zapojovali do přínosných a hodnotných projektů s cílem učinit ze svého okolí zdravé místo pro život a výchovu rodin.

Místní církevní vedoucí nemají nijak organizovat členy za účelem zapojení se do politických záležitostí. Ani se nemají pokoušet ovlivňovat to, jak se budou členové zapojovat.

Vedoucí a členové se mají rovněž vyvarovat jakýchkoli prohlášení nebo činů, které by se daly vyložit tak, že Církev podporuje určitou politickou stranu, platformu, koncepci nebo kandidáta.

Církevní vedoucí jsou povinni chránit osobní údaje členů. Církevní záznamy, adresáře a podobné materiály se nesmí používat k osobním, komerčním či politickým účelům.

V rámci zodpovědnosti pečovat o potřebné (viz Mosiáš 4:26) nabízejí členové Církve svůj čas, talenty a přátelství, aby uprchlíky vítali jako členy své komunity.

Potřební členové jsou povzbuzováni, aby si promluvili se svým biskupem namísto toho, aby kontaktovali církevní ústředí nebo žádali o peníze jiné vedoucí či členy Církve.