Shromáždění a schůzky v Církvi

Na postním a svědeckém shromáždění nehovoří pověření řečníci ani se v rámci něj nekonají žádná zvláštní hudební vystoupení. Místo toho ten, kdo shromáždění vede, vydá krátké svědectví. Poté vybídne členy kongregace, aby rovněž vydali své svědectví. Vydávat svědectví znamená prohlašovat na základě inspirace Ducha Svatého pravdy evangelia.

Probírat lze například tyto záležitosti:

• koordinace práce sboru na spasení a oslavení;

• posilování jednotlivců a rodin ve sboru – zejména mládeže a dětí;

• zjišťování, kteří členové by se mohli připravovat na přijetí obřadů, včetně vysvěcení ke kněžství;

• určování, které členy povolat do různých funkcí ve sboru;

Schůzky rady sboru plánuje a vede biskup, který jim rovněž předsedá. Rada bez biskupa nečiní žádná významná rozhodnutí.

Sboroví vedoucí organizací se schůzek rady sboru účastní ve dvou funkcích:

1. jakožto členové rady sboru, kteří pomáhají žehnat všem členům sboru;

2. jakožto zástupci svých organizací.

Členové rady sboru na společných schůzkách diskutují o záležitostech, jimž by mohlo být ku prospěchu sjednocené úsilí rady jako celku. Každý člen rady je povzbuzován k tomu, aby se dělil o své myšlenky a vnuknutí ohledně probíraných záležitostí.

Schůzky rady sboru obvykle netrvají déle než hodinu. Začínají modlitbou a stručnými zprávami o plnění úkolů a pověření z předchozích schůzek. Biskup upřednostňuje záležitosti, které jsou nejvíce zapotřebí k žehnání jednotlivcům a rodinám.

• Život podle evangelia Ježíše Krista. Pomoc všem členům s prohlubováním víry, přijímáním spásných obřadů a dodržováním smluv.

• Péče o potřebné. Dělení se o materiály, zdroje a dovednosti za účelem žehnání jednotlivcům, rodinám a veřejnosti. Pomoc členům sboru stát se soběstačnými. (Viz kapitola 22.)

• Vyzývání všech, aby přijali evangelium. Vyhodnocování pokroku těch, kteří se učí o evangeliu, a nových a navracejících se členů. Diskuse o tom, jakými způsoby se členové mohou dělit o evangelium s druhými. (Viz kapitola 23.)

• Sjednocování rodin na věčnost. Vyhodnocování pokroku jednotlivých členů, kteří se připravují na přijetí chrámových obřadů. Plánování, jak pomoci většímu počtu členů stát se způsobilými získat chrámové doporučení. Diskuse o tom, jakými způsoby se členové mohou zapojovat do chrámové práce a práce na rodinné historii. (Viz kapitola 25.)

Členové rady musí zachovávat veškeré soukromé či citlivé informace v důvěrnosti (viz oddíl 4.4.6).

4:37

Před každou schůzkou si biskup a ten, kdo schůzku povede, projdou záležitosti, které se mají projednávat.

• Boží práce na spasení a oslavení.

• Potřeby mládeže ve sboru a způsoby, jak je řešit.

• Úsilí spočívající v oslovování mladých lidí, kteří jsou méně aktivní nebo kteří jsou novými členy.

• Činnosti a akce, včetně příležitostí sloužit potřebným. Většina plánování probíhá na schůzkách předsednictva kvora nebo třídy (viz kapitola 20).

• Pastýřská služba (viz kapitola 21).

• Školení nově povolaných předsednictev kvor a tříd.

Sbory používají jeden z následujících dvouhodinových harmonogramů pro nedělní shromáždění.

Důležitým účelem církevních bohoslužeb za zesnulé je svědčit o plánu spasení, zejména pak o Spasitelově Usmíření a Vzkříšení. Tyto smuteční bohoslužby mají být důstojným duchovním zážitkem.

Církevní vedoucí nemají do církevních smutečních bohoslužeb za zesnulé začleňovat rituály jiných náboženství či skupin lidí.

Církevní vedoucí a členové, jakožto učedníci Ježíše Krista, truchlí „s těmi, kteří truchlí; … a [utěšují] ty, kteří mají útěchy zapotřebí“ (Mosiáš 18:9). Když některý člen zemře, biskup navštíví jeho rodinu, aby jí poskytl útěchu.

Biskup nabízí pomoc od členů sboru, včetně kvora starších a Pomocného sdružení.

Pohřeb, který vede biskup, ať již v církevní budově, nebo někde jinde, je církevním shromážděním a náboženskou bohoslužbou. Má být duchovní povahy.

Pohřby mají začínat včas. Obecně platí, že pohřby nemají z ohleduplnosti k těm, kteří se jich účastní, trvat déle než 1,5 hodiny.

Pohřební bohoslužby se obvykle nekonají v neděli.