Zajišťování časných potřeb a práce na soběstačnosti

Členové jsou nabádáni, aby se připravili, a mohli se tak v dobách nouze postarat o sebe, o svou rodinu i o druhé.

Členové zvyšují svou finanční připravenost prostřednictvím:

• placení desátků a obětí (viz Malachiáš 3:8–12);

• minimalizování dluhů v maximální možné míře;

• žití v mezích rozpočtu;

• spoření do budoucna;

• získání vhodného vzdělání.

Připravenost rovněž zahrnuje plánování pro nouzové situace. Členové jsou povzbuzováni, aby si vytvořili krátkodobou i dlouhodobou zásobu potravin, vody a dalších nezbytných potřeb.

Všechny prostředky dostupné Církvi a určené na pomoc těm, kteří mají časné potřeby, se nazývají Pánovou zásobárnou (viz Nauka a smlouvy 82:18–19). Patří k nim i oběti členů v podobě času, talentů, soucitu, materiálních a finančních prostředků na pomoc potřebným.

Pánova zásobárna existuje v každém sboru a kůlu. Vedoucí mohou často pomáhat jednotlivcům a rodinám nacházet řešení jejich potřeb tím, že budou čerpat ze znalostí, dovedností a služby, které nabízejí členové sboru a kůlu.

Pán ustanovil zákon půstu, aby mohl žehnat svému lidu a poskytl mu způsob, jak sloužit potřebným. Když členové žijí podle zákona půstu, lnou těsněji k Pánu a prohlubují svou duchovní sílu. (Viz Izaiáš 58:6–12; Malachiáš 3:8–12.)

Postit se je možné kdykoli. Členové nicméně obvykle zachovávají jako postní den první sabat v měsíci. K postnímu dni obvykle patří následující:

• modlitby,

• nekonzumování jídla a pití po dobu 24 hodin (je-li toho dotyčný fyzicky schopen),

• zaplacení štědré postní oběti.

Postní oběť je příspěvek na pomoc potřebným. Když se členové postí, jsou vybízeni, aby věnovali jako oběť částku, která se přinejmenším rovná hodnotě jídla, které nezkonzumují.

Členové mohou odevzdat postní oběť a vyplněný formulář Desátek a další oběti biskupovi nebo jednomu z jeho rádců. V některých oblastech mohou rovněž poslat svůj příspěvek on-line.

Biskup má posvátnou zodpovědnost vyhledávat potřebné a pečovat o ně (viz Nauka a smlouvy 84:112). K dalším, kteří hrají v této zodpovědnosti důležitou roli, patří:

• bratři a sestry pověření pastýřskou službou,

• předsednictva Pomocného sdružení a kvora starších,

• biskupovi rádci,

• další členové rady sboru.

Členové usilují o to, aby se o své základní potřeby postarali vlastními silami a s pomocí širší rodiny. Pokud to nedostačuje, mohou členové potřebovat pomoc z dalších zdrojů, jako například:

• zdroje dostupné prostřednictvím státní správy nebo veřejně prospěšných služeb (viz oddíl 22.12),

• církevní pomoc.

Církevní pomoc může zahrnovat pomoc se zaopatřením krátkodobých potřeb, jako jsou potraviny, oblečení, bydlení nebo další základní potřeby. K naplňování těchto potřeb mohou biskupové využívat postních obětí. Biskupové obvykle k zajištění potravin a dalšího základního zboží využívají tam, kde jsou k dispozici, biskupovy poukazy (viz „Biskupovy poukazy a doporučení příjemci“ v systému Zdroje pro vedoucí a referenty [LCR]).

Členové mohou potřebovat průběžnou podporu, aby byli schopni vyřešit dlouhodobé problémy. Dosáhnout soběstačnosti a postarat se o vlastní dlouhodobé potřeby jim může pomoci vzdělání, profesní výcvik či další prostředky.

Plán pro dosažení soběstačnosti pomáhá členům rozpoznat jejich silné stránky, potřeby a dostupné zdroje. Tento plán se má použít pokaždé, když se uvažuje o využití církevní pomoci.

Členům, kteří se potýkají s emočními obtížemi, mohou být nápomocní bratři a sestry pověření pastýřskou službou a sboroví vedoucí.

Vedoucí učí tomu, že prvořadou zodpovědnost za to, jak se jednotlivým osobám a rodinám daří, nesou v prvé řadě ony samy.

Než biskup (nebo jiný vedoucí či člen, kterého biskup pověří) poskytne členům církevní pomoc, posoudí spolu s nimi, jaké zdroje k naplnění vlastních potřeb využívají.

Cílem církevní finanční pomoci je dočasné zajištění základních potřeb členů, kteří usilují o to, aby se stali soběstačnými.

Když biskupové zvažují, jaká částka by měla být poskytnuta a jak dlouho by měla finanční pomoc trvat, mají používat zdravý úsudek a usilovat o duchovní vedení. Mají být soucitní a štědří, ale zároveň nemají přispívat k vytvoření finanční závislosti.

Je-li to možné, má se biskup vyvarovat poskytování pomoci v podobě hotovosti. Místo toho má členům obstarat potraviny či služby s využitím postních obětí nebo biskupových poukazů. Členové pak mohou využít vlastních peněz k zaplacení dalších potřeb.

Když výše zmíněné nestačí, může biskup pomoci tím, že použije postní oběti k dočasné úhradě nezbytných účtů (viz oddíl 22.5.2).

Biskupové vybízejí ty, kteří získávají pomoc, aby podle svých schopností pracovali nebo se věnovali službě. To členům pomáhá uchovávat si důstojnost. Také to posiluje jejich schopnost být soběstačnými.

Biskup a další sboroví vedoucí uchovávají v důvěrnosti veškeré informace týkající se členů, kteří mohou potřebovat církevní pomoc. Chrání tím soukromí a důstojnost členů.

Je-li to možné, mají se platby hradit přímo firmám, které poskytují zboží nebo služby.

Biskup nesmí v rámci poskytování pomoci z postních obětí členům použít tyto prostředky k platbě za zboží nebo služby způsobem, ze kterého by měl osobní prospěch.

Pokud by platba z postních obětí pro některého člena přinesla prospěch presidentovi kůlu nebo jeho podniku či podnikání, je vyžadováno schválení od předsednictva území.

Biskup má božské pověření vyhledávat lidi s časnými potřebami a pečovat o ně (viz Nauka a smlouvy 84:112). Značnou část této práce deleguje předsednictvům Pomocného sdružení a kvora starších. Určité povinnosti však vykonává pouze biskup. Biskup například:

• Rozhoduje o druhu, výši a době trvání veškeré poskytované časné pomoci.

• Schvaluje pomoc z postních obětí (viz oddíly 22.4 a 22.5) a biskupovy poukazy (viz oddíl 22.13).

• Osobně prochází plány členů pro dosažení soběstačnosti. Pověřuje další sborové vedoucí, aby podle potřeby sledovali pokrok a prováděli následné kroky při plnění těchto plánů.

Biskup a jeho rádci mají tyto zodpovědnosti:

• Učí zásadám a požehnáním týkajícím se 1) péče o ty, kteří mají časné a emoční potřeby, a 2) práce na soběstačnosti (viz oddíl 22.1).

• Učí zákonu půstu a povzbuzují členy, aby věnovali štědré postní oběti (viz oddíl 22.2.2).

• Dohlížejí na vybírání a účetní evidenci postních obětí (viz oddíl 34.3.2).

Předsednictva Pomocného sdružení a kvora starších zastávají pod vedením biskupa klíčovou úlohu v péči o potřebné ve sboru (viz oddíly 8.2.2 a 9.2.2). Tito vedoucí učí členy sboru, aby:

• sloužili potřebným,

• dodržovali zákon půstu,

• pracovali na soběstačnosti,

• prohlubovali svou osobní i rodinnou připravenost.

Pomoc s duchovními a časnými potřebami často začíná u bratrů a sester pověřených pastýřskou službou (viz oddíl 21.1). Ti při pohovorech o pastýřské službě a při jiných příležitostech podávají zprávu o potřebách těch, kterým slouží, předsednictvu kvora starších nebo předsednictvu Pomocného sdružení. O potřebách, které jsou důvěrné, mohou informovat přímo biskupa.