Spasitelovo narození

Betlém znamená v hebrejštině „dům chleba“. Někdy se mu říká město Davidovo, z jehož rodu měl podle proroctví pocházet Mesiáš (viz Jeremiáš 23:5; Jan 7:42). V Betlémě pomazal Samuel Davida za krále (viz 1. Samuelova 16:1–13). Bylo prorokováno, že se tam narodí Mesiáš (viz Micheáš 5:2).

Řecké slovo označující hostinec mohlo znamenat jakékoli dočasné ubytování, včetně pokoje pro hosty. Maria „položila [děťátko Krista] v jeslech, proto že neměli místa v hospodě“ (Lukáš 2:7). (Joseph Smith Translation uvádí „v hostincích“.) „Neměli místa“ mohlo znamenat, že je nevpustili dovnitř, nebo že žádné z míst, kde by mohli zůstat, nemělo vhodnou místnost, kde by se mohlo narodit dítě. V každém případě se odebrali někam, kde byly jesle.

Jesle jsou vyvýšené koryto nebo žlab, kam se dává krmivo pro zvířata. Ve starověké Judeji byly většinou vyrobeny z kamene. Hostince měly středové nádvoří s jeslemi a v mnoha domech byly jesle také ve velké hlavní místnosti, aby tam mohla zvířata zůstávat na noc.

Matky zavinovaly novorozence do plenek (balily je do přikrývky nebo látky) po tisíce let. Na děti to má po šoku, který představuje opuštění matčina lůna, uklidňující a utišující vliv. Tkanina, kterou Maria použila, měla možná nějaký charakteristický vzor, příznačný pro danou rodinu.

Oba byli potomky Davida a byli to dobří a spravedliví lidé. Každého z nich navštívil v rámci přípravy na Spasitelovo narození anděl (viz Matouš 1:18–25; Lukáš 1:26–38). Jejich cesta do Betléma měřila 100 až 140 km. Maria toto putování absolvovala těhotná.

Poblíž Betléma se pastýři starali o svá stáda. Podle některých odborníků směly být v blízkosti města chovány pouze ovce určené pro chrámové oběti. Tito pastýři tedy možná pásli ovce, které měly představovat oběť, již za nás poté přinesl Ježíš Kristus (viz Mojžíš 5:6–7). Opustili svá stáda, aby spatřili Mesiáše, jehož smírná oběť měla ukončit obětování zvířat.

Ježíš Kristus je ústřední postavou příběhu o narození Spasitele – a také našeho života.