Ježíš Kristus je zdrojem „živé“, „dobré“ a „lepší naděje“

Duchovní dar naděje v Kristu je radostné očekávání věčného života skrze „zásluhy a milosrdenství a milost Svatého Mesiáše“ (2. Nefi 2:8) a silná touha po zaslíbených požehnáních spravedlivosti. Přídavná jména „živá“, „dobrá“ a „lepší“ v těchto verších naznačují stále rostoucí a živoucí ujištění o Vzkříšení a o věčném životě prostřednictvím víry v Ježíše Krista.

Prorok Mormon vysvětlil:

„A opět, milovaní bratří moji, chtěl bych k vám promluviti o naději. Jak tedy můžete dosáhnouti víry, pokud nebudete míti naděje?

A v co budete doufati? Vizte, pravím vám, že budete míti naději skrze usmíření Krista a skrze moc jeho vzkříšení, abyste byli pozvednuti k životu věčnému, a to pro svou víru v něho, podle příslibu.

Pročež, má-li člověk víru, musí nezbytně míti naději; neboť bez víry nemůže býti žádné naděje.“ (Moroni 7:40–42.)

Naděje v Kristu, která je živá, dobrá a lepší, začíná poznáním, že Bůh, Věčný Otec, žije. Je to náš Otec a my jsme Jeho duchovní děti. Jsme doslovně duchovní synové a dcery Boží a zdědili jsme po Něm božské vlastnosti.

Otec je tvůrcem plánu štěstí (viz Abraham 3:22–28). Jakožto duchovní synové a dcery Boží jsme „přijali Jeho plán, podle kterého mohou Jeho děti obdržet fyzické tělo a získat pozemskou zkušenost, aby mohly pokročit směrem k dokonalosti a nakonec naplnit své božské určení jakožto dědicové věčného života“. Z písem se dozvídáme: „Otec má tělo z masa a kostí tak hmatatelné jako lidské; Syn také.“ (Nauka a smlouvy 130:22.) Je tedy nezbytné, abychom na cestě k dosažení svého božského určení získali fyzické tělo.

Jsme duální bytosti. Náš duch, naše věčná součást, je oděn do fyzického těla, které podléhá přáním a choutkám smrtelnosti. Plán štěstí, který vytvořil Otec, je navržen tak, aby poskytoval Jeho dětem vedení, pomohl jim bezpečně se vrátit domů k Němu, přičemž získají vzkříšené a oslavené tělo, a obdržet požehnání v podobě věčné radosti a štěstí.

The Christ Child [Děťátko Kristus], Sharlotte Andrus

Vykupitelská role Ježíše Krista v Otcově plánu

Ježíš Kristus je Jednorozený Syn Nebeského Otce. Přišel na svět, aby vykonal Otcovu vůli (viz 3. Nefi 27:13). Otec Ho pomazal, aby byl Jeho osobním zástupcem ve všem, co se týká spasení lidstva. Ježíš je náš Spasitel a Vykupitel, protože překonal smrt i hřích.

Alma prorokoval lidu z Gedeonu o Mesiášově spásném díle:

„A on půjde, trpě bolesti a strasti a pokušení všeho druhu; a to se stane, aby se naplnilo slovo, jež praví, že na sebe vezme bolesti a nemoci lidu svého.

A vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.

Nyní, Duch zná všechny věci; nicméně Syn Boží bude trpěti podle těla, aby na sebe mohl vzíti hříchy lidu svého, aby mohl vymazati přestupky jeho podle moci vysvobození svého.“ ( Alma 7:11–13.)

První zásadou evangelia je víra v Pána Ježíše Krista. Pravá víra se soustřeďuje ve Spasiteli a zaměřuje se na Něj a umožňuje nám důvěřovat Mu a mít naprostou důvěru v Jeho moc spasit nás od smrti, očistit nás od hříchu a požehnat nám silou, která přesahuje naši vlastní.

Moroni svědčil: „A skrze vykoupení člověka, které přišlo skrze Ježíše Krista, jsou přivedeni zpět do přítomnosti Páně; ano, toto je to, čím jsou všichni lidé vykoupeni, protože smrt Kristova uskutečňuje vzkříšení, které uskutečňuje vykoupení z nekonečného spánku, z kteréhožto spánku budou všichni lidé mocí Boží probuzeni, až zazní pozoun; a vyjdou jak malí, tak velcí a všichni stanou před jeho stolicí, jsouce vykoupeni a uvolněni z tohoto věčného pouta smrti, kterážto smrt je smrtí časnou.“ (Mormon 9:13.)

Svědčím o tom, že Spasitel zlomil pouta smrti. Byl vzkříšen, žije a je jediným zdrojem živé, dobré a lepší naděje.

Prorok Eter svědčil: „Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha.“ (Eter 12:4; zvýraznění přidáno.)

Kéž v tomto výjimečném období, kdy oslavujeme narození děťátka v Betlémě, vždy pamatujeme na to, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby byl naším Spasitelem a Vykupitelem. Nabízí nám neocenitelné duchovní dary v podobě života, světla, obnovy, lásky, pokoje, perspektivy, radosti a naděje.

Vyzývám vás, abyste vhodným způsobem usilovali o duchovní dar naděje ve Spasiteli tím, že budete studovat učení a svědectví dávných i novodobých proroků týkající se Jeho smírné oběti a doslovného Vzkříšení. Budete-li tak činit, slibuji vám, že vaše svědectví o Vykupitelově božskosti se posílí, vaše obrácení k Němu se prohloubí, vaše touha a odhodlání stát jako Jeho udatní svědkové vzroste a budete požehnáni kotvou pro svou duši – a to živou, dobrou a lepší nadějí.

Spolu s apoštoly, kteří o Ježíši Kristu vydávali svědectví v průběhu věků, radostně vydávám své svědectví o tom, že je to žijící Syn živého Boha. Je to náš vzkříšený Vykupitel s oslaveným, hmatatelným tělem z masa a kostí. A díky vykoupení a smíření s Bohem, které Pán umožňuje celému lidstvu, můžeme obdržet duchovní ujištění a živou, dobrou a lepší naději, že „skrze Krista všickni obživeni budou“ (1. Korintským 15:22).