„Garment svatého kněžství“, Liahona, září 2024.
Garment svatého kněžství
V rámci chrámového obdarování dostáváme posvátnou fyzickou připomínku svých smluv – symbol samotného Spasitele.
Detail z obrazu Adam and Eve [Adam a Eva], Douglas M. Fryer
Pro Adama a Evu – bez ohledu na přípravu, které se jim nepochybně dostalo, a ujištění, na něž se snažili pamatovat – muselo být opuštění jejich rajské zahrady Eden a vstup do padlého světa nesmírně šokujícím prožitkem.
S veškerou vážností si uvědomili, co to znamená vyměnit svůj klidný, bezstarostný život za svět plný protivenství, potu, trní a zármutku – kterým bude nakonec následovat něco, čemu se říká smrt. Zpočátku nemohli vědět, co to všechno znamená, ale brzy zjistili, že každý den může přinášet novou bolest. A skutečně – tím nejbolestivějším ze všeho bylo zjištění, že tomu všemu budou čelit odloučeni od svého Otce v nebi – „vyloučeni z jeho přítomnosti“, jak později zaznamenal Mojžíš.
Vzhledem k tomuto odloučení a osamění v chladném a ponurém světě muselo být pro Adama a Evu velkou útěchou, když pamatovali na jedno: na to, že byly dány určité sliby – něco posvátného a věčného, čemu se říká smlouvy. Oni slíbili, že budou poslušni Otce po všechny dny svého života, a On jim slíbil, že jim poskytne Spasitele, který je zbaví bolesti a zármutku, odčiní jejich chyby a bezpečně je přivede zpět do Boží přítomnosti.
Jak ale tito smrtelníci budou pamatovat na to, co slíbili? Jak si zůstanou vědomi své nebezpečné situace – a to neustále, ve dne i v noci?!
Připomínka jejich smluv
Na připomínku toho jim dal „oděv z kůže“. Byl to úžasný dar a přišel v pravý čas. Adam a Eva si poté, co pojedli ze zakázaného ovoce, téměř okamžitě uvědomili, že jsou nazí. Nejprve se snažili zakrýt svou nahotu fíkovými listy. Pak se ze strachu, že to nebude stačit, snažili před Pánem ukrýt. (Takovéto pošetilé počínání bylo důkazem toho, jak začíná působit smrtelnost!) Od onoho okamžiku až dodnes milující Otec vyzývá své děti, aby vyšly z úkrytu a přišly k Němu. A podobně jako v případě tehdejšího oděvu z kůže a různých součástí oblečení od té doby ani nás ve svém milosrdenství neponechává nahé, ale poslušné odívá „pláštěm spravedlnosti“, který nám připomíná naše sliby a smlouvy. Toto „roucho spasení“ symbolizuje ten největší dar ze všech, Usmíření Ježíše Krista.
Garment je symbolem Spasitele
Všechny tyto úvahy o Adamovi a Evě, smlouvách a odění jsou samozřejmě něčím více než pouhým mentálním cvičením. Není těžké si představit, jak se Adam a Eva cítili, protože i my v tomto padlém světě čelíme těžkostem. I my jsme odloučeni od Boží přítomnosti a pokaždé, když se dopustíme přestupku, se od Boha ještě více vzdalujeme. I nám byl, stejně jako Adamovi a Evě, dán tentýž Spasitel, Ježíš Kristus Nazaretský, Alfa i Oméga, Syn živého Boha. I my jsme, stejně jako Adam a Eva, uzavřeli smlouvy s Bohem. A v rámci chrámového obdarování jsme obdrželi posvátnou fyzickou připomínku těchto smluv – symbol samotného Spasitele. V naší dispensaci se nazývá garment svatého kněžství.
Tento garment nosíme pod svrchním oblečením. Ať mám v životě jakékoli zodpovědnosti, ať mám v životě jakoukoli roli, ať již mé každodenní povinnosti vyžadují cokoli, pod tím vším jsou mé smlouvy – vždy a na věky. Pod tím vším se skrývají ona posvátná zaslíbení, kterých se zoufale držím. Garment se nestaví na odiv ani se okázale nepředvádí světu, a stejně tak je tomu s mými smlouvami. Ale k obojímu těsně lnu – tak těsně, jak jen to jde. Obojí je pro mě nesmírně osobní a nanejvýš posvátné.
Abychom pamatovali na ony smlouvy, na ony oboustranné sliby, nosíme garment po celý život. Tento zvyk odráží naše přání, aby byl Spasitel v našem životě stálým vlivem. Další symboly, jichž si vážíme, se pravidelně opakují. Pokřtít se dáváme jednou za život. Svátost přijímáme jednou týdně. Jako rodina navštěvujeme chrám, kdykoli to situace dovoluje. Ale garment svatého kněžství je jiný – tento symbol ctíme každý den i každou noc.
A takto je to i se smlouvami – neodsouváme je stranou kvůli pohodlí či z nedbalosti ani je neupravujeme tak, aby vyhovovaly vkusu a zvyklostem společnosti. V životě učedníka Ježíše Krista musí být způsoby světa upraveny tak, aby byly v souladu s našimi smlouvami, a nikoli naopak.
Když si oblékáme garment, oblékáme si, jak učilo První předsednictvo, posvátný symbol Ježíše Krista. Je-li tomu tak, proč bychom vůbec hledali záminku, abychom si tento symbol mohli svléci? Proč bychom se připravovali o příslib moci, ochrany a milosrdenství, který garment představuje? Naopak, kdykoli si musíme garment dočasně odložit, máme být nedočkaví, abychom si ho mohli co nejdříve znovu obléci, protože pamatujeme jak na zaslíbení, tak na nebezpečí, která jsou důvodem našich smluv. Především si připomínáme Kristův kříž a prázdný hrob.
Někdo by mohl říci: „Já si Ježíše připomínám jinými způsoby.“ A já bych odpověděl: To je skvělé. Čím je jich více, tím lépe. Zkusme všichni přijít na co nejvíce způsobů, jak dodržovat svůj závazek „vždy na něj pamatovati“. Přitom by však bylo pokrytecké záměrně opomíjet připomínku, kterou dal obdarovaným sám Pán – garment svatého kněžství.
Ježíš Kristus a Jeho evangelium jsou pro mě vším. Všechny mé věčné naděje a tužby, vše, co je mi drahé, závisí na Něm. On je „[skálou] spasení mého“, způsobem, pomocí kterého přistupuji k Nebeskému Otci, mou jedinou možností získat zpátky to, co jsem kdysi měl a co chci nyní mít znovu, a ještě velmi mnohým více. Dar, který nám dal, je tím nejštědřejším, jaký jsem kdy obdržel, tím nejštědřejším, jaký kdy byl dán – vykoupený nekonečným utrpením, darovaný nekonečnému počtu lidí a věnovaný s nekonečnou láskou. Trní a bodláčí, bolest a úzkost a zármutek a hřích tohoto padlého světa jsou všechny „[pohlceny] v Kristu“.
A tak mám na sobě garment svatého kněžství – každý den a každou noc, tak jak náleží, již od okamžiku, kdy jsem před 64 lety, ve věku 19 let, obdržel své obdarování – protože miluji Krista a protože potřebuji zaslíbení, která tento garment symbolizuje.
Máte ohledně nošení garmentu nějaké otázky?
Někteří z vás možná čtou tento článek v naději, že odpovím na nějakou konkrétní otázku týkající se garmentu. Možná v určité záležitosti, která je pro vás důležitá, doufáte ve slova „tak praví Pán“, nebo alespoň „tak praví Jeho služebníci“. Vaše otázka může pramenit z osobní situace související se zaměstnáním, cvičením, hygienou, podnebím, cudností, sociálními zařízeními, nebo dokonce zdravotním stavem.
Některé odpovědi na takovéto otázky lze najít na stránkách temples.ChurchofJesusChrist.org a ve Všeobecné příručce v oddíle 38.5. V osobních záležitostech se lze poradit se členy rodiny nebo vedoucími, kterým důvěřujete. V rámci předobřadů však člověk obdrží velmi jasné pokyny a na věky věků je zde váš Otec v nebi, který vás zná a miluje a rozumí všemu ohledně vaší situace. Byl by nadšený, kdybyste Mu tyto otázky položili osobně.
Fotografie věže chrámu St. George v Utahu
Prosím, nechápejte mě špatně. Když budete usilovat o božské vedení, Duch vás nebude inspirovat, abyste dělali méně, než abyste se řídili pokyny, které jste obdrželi v chrámu, a prorockými radami, o které se podělilo První předsednictvo ve svém nedávném prohlášení. Milující Otec vám nebude pomáhat si ospravedlňovat menší úsilí, než jaké můžete věnovat tomu, abyste byli v souladu s Jeho měřítky oddanosti a cudnosti, která vám budou žehnat nyní i na věky. Rozumí však vašim otázkám a pomůže vám získat požehnání pramenící z toho, že budete chovat garment v úctě a dodržovat své smlouvy? Ano! Měli byste se také v případě potřeby poradit s kvalifikovanými odborníky z oblasti lékařské a zdravotní péče? Samozřejmě! Měli byste ignorovat zdravý rozum nebo hledět za cíl? Modlím se o to, abyste to nedělali.
Nedokážu odpovědět na každou otázku, kterou si kladete. Nedokážu ani odpovědět na každou otázku, kterou si kladu já. Avšak jakožto apoštol Pána Ježíše Krista vám mohu slíbit pomoc milujícího Boha, který usiluje o každý váš úspěch a požehnání způsoby, které nyní nedokážete ani pochopit, ani předvídat, pokud budete dodržovat smlouvy, které jste s Ním uzavřeli.