Sluneční světlo uprostřed mých bouří

Nedávno jsem si prošla něčím opravdu těžkým. Tatínek a maminka žijí odděleně a maminka pracuje v zahraničí. Vyrůstala jsem s babičkou – to ona mě seznámila s evangeliem a s Církví. Letos však nečekaně zemřela.

Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona by mohla zemřít. Někdy jsem si myslela, že umřu dřív než ona, protože byla tak zdravá! Nikdy neprojevila slabost a vždy byla přede mnou silná. Život bez ní jsem si nedokázala představit.

Když babička zemřela, přicházely chvíle, kdy jsem si přála, abych mohla zemřít také. Přemýšlela jsem o tom, že si vezmu život. Ale nedlouho poté jsem se zúčastnila kůlové akce pro mládež, kde jsme měli lekci o plánu spasení.

O plánu spasení jsem věděla, ale mé porozumění tomuto plánu bylo kvůli tomu, co se stalo s mou babičkou, nejspíš trochu zamlžené. Když jsem lekci naslouchala, pomyslela jsem si: „Zapomněla jsem na požehnání, která vyplývají z oběti, kterou za mě přinesl Ježíš Kristus.“

Uvědomila jsem si, že Ježíš Kristus zemřel, aby mě spasil. Neměla bych ukončit svůj život kvůli svým problémům. Plán štěstí mi dává naději, že se s babičkou jednoho dne znovu setkám, protože život smrtí nekončí. Potřebuji dál následovat Spasitele, abych ji mohla znovu vidět.

Po smrti babičky se ke mně nastěhovala má sestřenice a stala se mou opatrovnicí. Moji bratranci a sestřenice jsou mými nejlepšími přáteli, ale i tak to pro mě byla obtížná změna. Musela jsem se naučit dělat všechny domácí práce, které dělávala moje babička. Musela jsem se sama budit do školy a starat se o dům.

Můj biskup vždy mluvil o soběstačnosti, a tak jsem si toto téma začala vyhledávat v Knihovně evangelia. Pomohlo mi to naučit se stát na vlastních nohou.

Také jsem stále v kontaktu se svým tatínkem. Jednou jsme se pohádali. Musela jsem na to stále myslet, ale pak se nečekaně naskytla možnost zúčastnit se cesty mládeže do chrámu. V chrámu jsem pociťovala pokoj. Nemyslela jsem na problémy doma. Nemyslela jsem na hněv vůči tatínkovi. Přemýšlela jsem, co bych mohla udělat, abych mu pomohla. Přemýšlela jsem, jak být dobrým příkladem. Přemýšlela jsem o záležitostech věčnosti a o tom, že jednoho dne se nechám se svými rodiči v chrámu zpečetit. Rozhodla jsem se, že se tatínkovi omluvím za to, že jsem se s ním pohádala.

Naučila jsem se zaměřovat vždy na Ježíše Krista a Nebeského Otce. Čerpám od Nich sílu a pamatuji na to, že mě podporují a stojí za mnou.

Porozumění plánu spasení, a zejména Spasitelovu Usmíření, mi pomohlo překonat myšlenky na sebevraždu. Pomáhá mi pociťovat v životě pokoj. Dává mi naději, že se jednou budu moci s babičkou znovu setkat na druhé straně závoje.

Ježíš Kristus je nadějí, která mi pomáhá žít dál, i když čelím mnoha těžkostem. Jeho láska ke mně je nekonečná. On v mém životě představuje sluneční světlo. Když je bouřka nebo prší, je mi nablízku. On je můj Spasitel. On je můj domov. On je můj život. Pomáhá mi jít dál. On je jedním z důvodů, proč miluji život.