Kněžské zásady

Všechny klíče kněžství drží Ježíš Kristus. Pod Jeho vedením jsou kněžské klíče předávány mužům, aby je používali v konkrétních povoláních v rámci úsilí pomáhat uskutečňovat Boží práci, jak je to vysvětleno níže.

Pán předává každému svému apoštolovi všechny klíče, které přináležejí ke království Božímu na zemi. Služebně nejstarší žijící apoštol, president Církve, je jedinou osobou na zemi, která je oprávněna používat všechny tyto kněžské klíče (viz Nauka a smlouvy 81:1–2; 107:64–67, 91–92; 132:7).

Pod vedením presidenta Církve jsou následujícím místním kněžským vedoucím předávány klíče, aby mohli předsedat ve své oblasti zodpovědnosti:

• presidenti kůlů a okrsků,

• biskupové a presidenti odboček,

• presidenti kvor Melchisedechova a Aronova kněžství,

• presidenti chrámů,

• presidenti misií a presidenti misionářských výcvikových středisek,

• presidenti historicky významných církevních míst.

Tito vedoucí dostávají při ustanovení ke svému povolání kněžské klíče.

Kněžské klíče nejsou předávány dalším, a to ani rádcům místních kněžských vedoucích, ani presidentům či presidentkám církevních organizací. Těmto vedoucím je předávána delegovaná pravomoc, když jsou ustanovováni a když dostávají pověření pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče. Presidenti či presidentky církevních organizací předsedají pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče (viz oddíl 4.2.4).

Kněžské klíče zajišťují, že Boží práce na spasení a oslavení se uskutečňuje spořádaným způsobem (viz Nauka a smlouvy 42:11; 132:8). Ti, kteří drží kněžské klíče, řídí Pánovo dílo v oblasti své zodpovědnosti. Tato pravomoc předsedat je platná pouze pro konkrétní zodpovědnosti v rámci povolání dotyčného vedoucího. Když jsou kněžští vedoucí ze svého povolání uvolněni, tyto kněžské klíče již nedrží.

Všichni ti, kteří slouží v Církvi, jsou ustanovováni nebo pověřováni pod vedením toho, kdo drží kněžské klíče.

Když jsou členové Církve ustanoveni pod vedením těch, kteří drží kněžské klíče, je jim od Boha dána pravomoc v onom povolání jednat. Například:

• Ženě, kterou biskup povolá a ustanoví jako sborovou presidentku Pomocného sdružení, je dána pravomoc řídit práci Pomocného sdružení ve sboru.

• Muži nebo ženě, které člen biskupstva povolá a ustanoví jako učitele či učitelku Primárek, je dána pravomoc učit děti v Primárkách ve sboru.

Všichni ti, kteří jsou povoláni a ustanoveni, slouží pod vedením těch, kteří jim předsedají (viz oddíl 3.4.1.2).

Když jsou členové Církve z určitého povolání uvolněni, již nemají pravomoc, která je s tímto povoláním spojena.

Další informace týkající se ustanovování členů k církevním povoláním jsou uvedeny v oddíle 18.11.

Předsedající církevní vedoucí mohou delegovat pravomoc i předáním pověření. Když muži a ženy tato pověření obdrží, je jim od Boha dána pravomoc jednat. Například:

• První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů delegují pravomoc sedmdesátníkům, kteří jsou pověřeni spravovat území a předsedat na konferencích kůlů.

• Presidenti misií delegují pravomoc misionářům a misionářkám, kteří jsou pověřeni vést a školit ostatní misionáře.

• Členům Církve je delegována pravomoc, aby sloužili jako bratři nebo sestry pověření pastýřskou službou. Toto se děje tehdy, když je pod biskupovým vedením pověří president kvora starších nebo presidentka Pomocného sdružení.

Pravomoc, která je delegována pověřením, je omezena na konkrétní zodpovědnosti a dobu trvání daného pověření.

Další informace týkající se předání pověření prostřednictvím delegování jsou uvedeny v oddíle 4.2.5.

Přijetím obřadu křtu vstupují Boží děti do smluvního vztahu s Bohem, který vede k věčnému životu (viz 2. Nefi 31:17–18). Ti, kteří se dávají pokřtít, uzavírají smlouvu, že jsou ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista, dodržovat Boží přikázání a sloužit Mu až do konce (viz 2. Nefi 31:7, 13–14; Mosiáš 18:10; Moroni 6:3; Nauka a smlouvy 20:37).

Po křtu vodou musí následovat vkládání rukou pro udělení daru Ducha Svatého.

Spasitel vysvětlil: „Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.“ (Jan 3:5.) Po křtu vodou proto následuje konfirmace a přijetí daru Ducha Svatého udělovaného vkládáním rukou (viz Nauka a smlouvy 20:41). Při tomto obřadu je člověk konfirmován za člena Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a je mu řečeno, aby přijal Ducha Svatého.

Když členové uplatňují víru v Ježíše Krista, činí pokání a snaží se dodržovat křestní smlouvu, získávají společenství Ducha Svatého (viz Mosiáš 18:10). Duch Svatý je může po celý život vést, řídit a očišťovat od hříchu a pomáhat jim stávat se více takovými, jako je Nebeský Otec a Ježíš Kristus (viz 2. Nefi 31:17; 32:5; 3. Nefi 12:48; 27:20). Nacházejí se na „těsné a úzké cestě, jež vede k věčnému životu“ (2. Nefi 31:18).

Všechna věčná požehnání od Boha jsou Jeho dětem – dcerám a synům – dostupná prostřednictvím Ježíše Krista a obřadů a smluv nezbytných pro spasení a oslavení (viz oddíl 3.5.3). Předání Melchisedechova kněžství a vysvěcení do úřadu je obřad, který je nezbytný k tomu, aby muži mohli obdržet plnost těchto požehnání.

Muž, který přijímá Melchisedechovo kněžství, uzavírá smlouvu, že bude věrný a že bude zvelebovat své kněžské povolání a zodpovědnosti (viz Nauka a smlouvy 84:33). Bůh slibuje přísahou, že ti, kteří budou tuto smlouvu ctít, budou posvěceni Duchem a obdrží vše, co má Otec (viz Nauka a smlouvy 84:33–40; viz také Průvodce k písmům, „Přísaha a smlouva kněžství“, Knihovna evangelia).

Nositelé kněžství mají posvátné povolání a zodpovědnost zastupovat Pána při pomáhání druhým, aby k Němu přišli, a při vykonávání obřadů a poskytování smluv nezbytných pro spasení a oslavení (viz Alma 13:1–3, 6, 16). Když nositelé kněžství toto povolání a tuto zodpovědnost zvelebují, stávají se nástroji v rukou Božích, aby žehnali Božím dětem.

Boží požehnání věčného života jsou dostupná všem způsobilým mužům, ženám i dětem. Všichni, kteří přijímají Pánovy služebníky – a ti, kteří uzavírají a dodržují smlouvy spojené s obřady týkajícími se spasení a oslavení – přijímají Pána Ježíše Krista. A všichni, kteří přijímají Ježíše Krista, přijímají Otce i vše, co Otec má (viz Nauka a smlouvy 84:36–38; viz také Matouš 10:40; Jan 13:20; Nauka a smlouvy 76:59).

Členové Církve, kteří přijímají chrámového obdarování, uzavírají smlouvu, že:

• budou žít podle zákona poslušnosti;

• budou poslušni zákona oběti;

• budou poslušni zákona evangelia Ježíše Krista;

• budou dodržovat zákon cudnosti;

• budou dodržovat zákon zasvěcení.

V rámci obřadu obdarování jsou členovi předány pokyny, aby po celý život nosil garment svatého kněžství. Dodržování smluv uzavřených při obdarování zahrnuje i posvátnou výsadu nosit chrámový garment (viz oddíl 26.4.2).

K požehnáním spojeným s přijetím a dodržováním smluv souvisejících s obdarováním patří větší poznání Boha a Jeho plánu, božská ochrana a moc božskosti. (Viz Nauka a smlouvy 38:32; 84:19–21; 109:22; viz také oddíl 27.2 v této příručce.)

Při pečeticím obřadu uzavírají muž a žena smlouvu s Bohem a mezi sebou navzájem. Uzavírají smlouvu a slibují, že přijmou jeden druhého jako manžela či manželku, že budou v lásce a spravedlivosti spolupracovat a společně se radit a že budou naplňovat svou božsky určenou roli manžela či manželky a otce či matky.

Muž a žena, kteří jsou této smlouvě věrni, jsou spojeni jako manžel a manželka na celou věčnost. Na tento manželský pár jsou díky jeho věrnosti zpečetěna všechna požehnání Boží věčné smlouvy, z nichž to nejvyšší je oslavení s věčným potomstvem (viz Nauka a smlouvy 132:19–20; viz také 66:2; 131:1–4; a oddíly 27.3 a 38.4 v této příručce).