„32. Pokání a rady posuzující členství v Církvi“, Výňatky ze Všeobecné příručky (2023).
„32. Pokání a rady posuzující členství v Církvi“, Výňatky ze Všeobecné příručky
32.
Pokání a rady posuzující členství v Církvi
32.0
Úvod
Pokání většinou probíhá mezi jednotlivcem, Bohem a těmi, kteří jsou hříchy dotyčného jednotlivce ovlivněni. Někdy je však zapotřebí, aby členům Církve v úsilí činit pokání pomohl biskup nebo president kůlu.
Když biskupové a presidenti kůlů pomáhají členům s pokáním, činí tak láskyplně a starostlivě. Následují příklad Spasitele, který druhé pozvedal a pomáhal jim odvrátit se od hříchu a obrátit se k Bohu (viz Matouš 9:10–13; Jan 8:3–11).
32.1
Pokání a odpuštění
Aby Nebeský Otec svůj plán milosrdenství uskutečnil, poslal svého Jednorozeného Syna, aby usmířil naše hříchy (viz Alma 42:15). Ježíš vytrpěl trest, který je podle zákona spravedlnosti kvůli našim hříchům požadován (viz Nauka a smlouvy 19:15–19; viz také Alma 42:24–25). Otec i Syn nám touto obětí projevili nekonečnou lásku, kterou k nám chovají (viz Jan 3:16).
Když použijeme „víru ku pokání“, Nebeský Otec nám odpustí a poskytne nám milosrdenství prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista (Alma 34:15; viz také Alma 42:13). Když budeme očištěni a bude nám odpuštěno, budeme nakonec moci zdědit království Boží (viz Izaiáš 1:18; Nauka a smlouvy 58:42).
Pokání je více než jen změna chování. Znamená to odvrátit se od hříchů a obrátit se k Nebeskému Otci a Ježíši Kristu. Vede ke změně srdce a mysli (viz Mosiáš 5:2; Alma 5:12–14; Helaman 15:7). Prostřednictvím pokání se stáváme novým člověkem smířeným s Bohem (viz 2. Korintským 5:17–18; Mosiáš 27:25–26).
Možnost činit pokání je jedním z největších požehnání, která nám Nebeský Otec prostřednictvím daru svého Syna dává.
32.2
Účely omezení nebo odnětí členství v Církvi
Pokud se člen dopustí závažného hříchu, biskup nebo president kůlu mu pomáhá činit pokání. V rámci tohoto procesu může být zapotřebí omezit na čas určité výsady spojené s členstvím v Církvi. V některých případech může být zapotřebí členství dotyčnému na čas i odejmout.
Omezení či odnětí členství dotyčné osobě nemá být považováno za trest. Tato opatření jsou někdy nutná spíše k tomu, aby členovi pomohla učinit pokání a prožít změnu srdce. Také mu poskytují čas k tomu, aby se duchovně připravil na obnovení a opětovné dodržování svých smluv.
Níže jsou uvedeny tři účely omezení nebo odnětí členství.
32.2.1
Pomoci chránit ostatní
Prvním účelem je pomoci chránit ostatní. Někdy dotyčná osoba představuje fyzickou či duchovní hrozbu. To může nastat například v případě predátorského chování, fyzického ubližování, sexuálního zneužívání, užívání drog, podvodného jednání nebo odpadlictví. Představuje-li někdo hrozbu kvůli tomuto či jinému závažnému jednání, biskup nebo president kůlu podniknou s inspirací příslušné kroky (viz Alma 5:59–60).
32.2.2
Pomoci dotyčné osobě získat prostřednictvím pokání přístup k vykupující moci Ježíše Krista
Druhým účelem je pomoci dotyčnému získat prostřednictvím pokání přístup k vykupující moci Ježíše Krista. Prostřednictvím tohoto procesu se může opět stát čistým a způsobilým obdržet všechna Boží požehnání.
32.2.3
Chránit bezúhonnost Církve
Třetím účelem je chránit bezúhonnost Církve. Omezení nebo odnětí členství v Církvi dotyčné osobě může být nezbytné, pokud její chování působí Církvi významnou újmu (viz Alma 39:11). Bezúhonnost Církve není ochráněna tím, že se závažné hříchy skrývají nebo se snižuje význam jejich závažnosti – ale tím, že se tyto hříchy řeší.
32.3
Role soudců v Izraeli
Biskupové a presidenti kůlů jsou povoláni a ustanoveni jako soudci v Izraeli (viz Nauka a smlouvy 107:72–74). Drží kněžské klíče k tomu, aby zastupovali Pána při pomáhání členům Církve činit pokání (viz Nauka a smlouvy 13:1; 107:16–18).
Biskupové a presidenti kůlů pomáhají v procesu pokání často tím, že druhým udílejí rady a pokyny při osobních pohovorech. Tato pomoc může zahrnovat i dočasné neformální omezení některých výsad spojených s členstvím v Církvi.
V případě některých závažných hříchů pomáhají vedoucí v procesu pokání tím, že svolávají radu posuzující členství (viz oddíl 32.6). Tato pomoc může zahrnovat dočasné formální omezení některých výsad spojených s členstvím v Církvi nebo odnětí členství.
Biskupové a presidenti kůlů, zatímco pomáhají členům činit pokání, postupují s láskou a starostlivostí. Vodítkem je jednání Spasitele se ženou přistiženou při cizoložství (viz Jan 8:3–11). Ačkoli Pán neřekl, že jí jsou hříchy odpuštěny, nezatratil ji. Místo toho jí řekl, aby již více nehřešila – aby činila pokání a změnila se.
Tito vedoucí učí tomu, že je „radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím“ (Lukáš 15:7). Jsou trpěliví, mají pozitivní přístup a nabízejí podporu. Dodávají druhým naději. Učí a svědčí o tom, že díky Spasitelově smírné oběti mohou všichni činit pokání a stát se čistými.
Aby biskupové a presidenti kůlů věděli, jak jednotlivým členům pomoci činit pokání, usilují o vedení Ducha. Ohledně toho, jaká opatření mají vedoucí podniknout, má Církev stanovené měřítko pouze u těch nejzávažnějších hříchů (viz oddíl 32.6). Žádné dvě situace nejsou totožné. Udílení rad a pokynů při osobních pohovorech, které vedoucí provádějí, a proces pokání, s nímž tito vedoucí pomáhají, musí být založeny na inspiraci a mohou se u jednotlivých členů lišit.
32.4
Vyznání hříchu, zachovávání důvěrnosti a hlášení případů orgánům veřejné moci
32.4.1
Vyznání hříchu
Pokání vyžaduje vyznání hříchů Nebeskému Otci. Ježíš Kristus řekl: „Podle toho můžete poznati, zda člověk činí pokání z hříchů svých – vizte, vyzná je a zanechá jich.“ (Nauka a smlouvy 58:43; viz také Mosiáš 26:29.)
Pokud se členové Církve dopustí závažných hříchů, jejich pokání zahrnuje i vyznání hříchů jejich biskupovi nebo presidentovi kůlu. Ten je poté schopen použít v jejich prospěch klíče evangelia pokání (viz Nauka a smlouvy 13:1; 84:26–27; 107:18, 20). To členům pomáhá v tom, aby se mocí Spasitelova Usmíření uzdravili a vrátili na cestu evangelia.
Účelem vyznání je povzbudit členy, aby se zbavili břemene, a mohli tak v plné míře usilovat o Pánovu pomoc ve snaze se změnit a uzdravit. Vyznání napomáhá tomu, aby členové získali „srdce zlomené a ducha zkroušeného“ (2. Nefi 2:7). Dobrovolné vyznání je projevem toho, že si dotyčný přeje činit pokání.
Když člen vyzná své hříchy, biskup nebo president kůlu se řídí pokyny týkajícími se udílení rad a pokynů při osobních pohovorech uvedenými v oddíle 32.8. S modlitbou usiluje o vedení ohledně vhodného prostředí při pomáhání členovi činit pokání. Zvažuje, zda by bylo užitečné svolat radu posuzující členství. Pokud církevní pravidla vyžadují, aby se rada posuzující členství svolala, pak tuto skutečnost členovi vysvětlí (viz oddíl 32.6).
Někdy se člen prohřeší vůči manželskému partnerovi nebo jinému dospělému. V rámci pokání má obvykle vyznat své hříchy i dotyčnému člověku a požádat o odpuštění. Mládež, která se dopustí závažného hříchu, je obvykle povzbuzována, aby si promluvila se svými rodiči.
32.4.4
Zachovávání důvěrnosti
Biskupové, presidenti kůlů a jejich rádci mají posvátnou povinnost chránit veškeré důvěrné informace, které jim jsou sděleny. Tyto informace mohou vyplynout z pohovorů, při osobním udílení rad či pokynů či z vyznání hříchu. Tatáž povinnost zachovávat informace v důvěrnosti se týká všech, kteří se účastní rad posuzujících členství. Zachovávání důvěrnosti je naprosto zásadní, protože se může stát, že členové nevyznají své hříchy nebo nebudou usilovat o vedení, pokud to, co řeknou, nebude zachováno v důvěrnosti. Porušení důvěrnosti znamená zrazení důvěry členů, což vede ke ztrátě důvěry v jejich vedoucí.
Biskup, president kůlu nebo jejich rádci se mohou v souladu se svou povinností zachovávat důvěrnost podělit o takovéto informace pouze v následujících případech:
-
Potřebují se domluvit s presidentem kůlu, presidentem misie či biskupem dotyčného člena ohledně svolání rady posuzující členství nebo s tím spojených záležitostí.
-
Dotyčný člen se stěhuje do nového sboru (nebo kněžský vedoucí je uvolněn), zatímco jsou stále v platnosti opatření týkající se členství nebo jiné závažné záležitosti.
-
Biskup nebo president kůlu se dozvídá, že člen Církve, který žije mimo hranice daného sboru nebo kůlu, se mohl dopustit závažného hříchu.
-
Je nutné odhalit nezbytné informace během rady posuzující členství.
-
Je na rozhodnutí člena, zda udělí svolení k tomu, aby se vedoucí podělil o informace s konkrétními osobami.
-
Může být nezbytné podělit se o určité omezené informace týkající se rozhodnutí rady posuzující členství.
Aby Církev pomohla vedoucím chránit druhé a dodržovat zákony, poskytuje jim pomoc ze strany kvalifikovaných profesionálů. Tam, kde je dostupná církevní linka pomoci pro případy zneužívání či týrání, mají vedoucí na tuto linku neprodleně zavolat, aby získali příslušné pokyny (viz oddíl 38.6.2.1). Tam, kde tato linka dostupná není, se president kůlu obrací na územní právní poradce v územní kanceláři.
Pouze v jedné situaci má biskup nebo president kůlu odhalit důvěrné informace, aniž by nejprve požádal o příslušné pokyny. A to v případě, kdy je toto odhalení nutné k tomu, aby zabránilo život ohrožující újmě nebo vážnému ublížení, a není čas na to, aby o pokyny požádal. V takovýchto případech je povinnost ochránit druhé důležitější než povinnost zachovat informace v důvěrnosti. Vedoucí mají neprodleně kontaktovat orgány veřejné moci.
32.6
Závažnost hříchu a církevní pravidla
Závažnost hříchu je důležitým faktorem při stanovování vhodného prostředí, které 1) pomůže ochránit druhé a které 2) pomůže dotyčné osobě činit pokání. Pán řekl, že nemůže „pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti“ (Nauka a smlouvy 1:31; viz také Mosiáš 26:29). Jeho služebníci nesmí ignorovat důkazy o spáchání závažného hříchu.
Závažné hříchy jsou úmyslná a významná porušení Božích zákonů. Níže jsou uvedeny kategorie závažných hříchů.
-
Násilnické činy a zneužívání či týrání
-
Sexuální nemorálnost
-
Podvodné jednání
-
Porušení důvěry
-
Některé další skutky
Kdy je nutné nebo může být nutné svolat radu posuzující členství
|
Druh hříchu |
Kdy je vyžadováno svolání rady posuzující členství |
Kdy může být nutné svolat radu posuzující členství |
|---|---|---|
Druh hříchu Násilnické činy a zneužívání či týrání | Kdy je vyžadováno svolání rady posuzující členství
| Kdy může být nutné svolat radu posuzující členství |
Druh hříchu Sexuální nemorálnost | Kdy je vyžadováno svolání rady posuzující členství
| Kdy může být nutné svolat radu posuzující členství
|
Druh hříchu Podvodné jednání | Kdy je vyžadováno svolání rady posuzující členství
| Kdy může být nutné svolat radu posuzující členství
|
Druh hříchu Porušení důvěry | Kdy je vyžadováno svolání rady posuzující členství
| Kdy může být nutné svolat radu posuzující členství
|
Druh hříchu Některé další skutky | Kdy je vyžadováno svolání rady posuzující členství
| Kdy může být nutné svolat radu posuzující členství
|
32.6.3
Kdy se má president kůlu poradit s předsednictvem území ohledně toho, zda je nutné svolat radu posuzující členství nebo podniknout jiné opatření
Některé záležitosti vyžadují zvlášť citlivý přístup a vedení. Aby president kůlu zjistil, jak nejlépe pomoci, musí se ohledně situací popsaných v tomto oddíle poradit s předsednictvem území.
32.6.3.2
odpadlictví;
Záležitosti týkající se odpadlictví mají často dopad přesahující hranice sboru či kůlu. Tyto záležitosti je nutné kvůli ochraně druhých řešit bezodkladně.
Má-li biskup pocit, že by jednání člena mohlo představovat odpadlictví, poradí se s presidentem kůlu.
Pojem odpadlictví, jak je používán zde, znamená, že člen se zapojuje do kterékoli níže popsané činnosti:
-
Opakovaně jedná ve zřejmé a záměrné veřejné opozici vůči Církvi, její nauce, jejím pravidlům nebo jejím vedoucím.
-
Pokračuje v učení tomu, co vydává za nauku Církve, ale co naukou Církve není, i poté, co byl napomenut biskupem nebo presidentem kůlu.
-
Opakovaně a záměrně se snaží oslabovat víru a aktivitu členů Církve.
-
Pokračuje v následování učení odpadlických sekt i poté, co byl napomenut biskupem nebo presidentem kůlu.
-
Formálně vstoupil do jiné církve a prosazuje její učení.
32.6.3.3
Zpronevěra církevních finančních prostředků
Pokud člen zpronevěří církevní finanční prostředky nebo zcizí cenný církevní majetek, president kůlu se poradí s předsednictvem území ohledně toho, zda je nutné svolat radu posuzující členství nebo podniknout jiné opatření.