Radostná cesta smlouvy

Foto: Jerry Garns; lze kopírovat pouze pro použití v Církvi

Posvátná zaslíbení

Náš Nebeský Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus milují každého z nás více, než si vůbec dokážeme představit. Nikde se Jejich láska neprojevuje více než prostřednictvím zaslíbených požehnání spojených se smlouvami, které jsou nám nabízeny při křtu a v domě Páně.

„Jedna z nejdůležitějších zásad zjeveného náboženství se týká posvátných smluv,“ učil president Russell M. Nelson (1924–2025). „V právnické řeči smlouva obvykle znamená dohodu mezi dvěma či více stranami. V náboženském pojetí je však smlouva něčím mnohem významnějším. Je to posvátný slib daný Bohu.“

Každý posvátný slib, který dáváme a dodržujeme, nám žehná. Nebeský Otec a náš Spasitel Ježíš Kristus si přejí, abychom k Nim těsněji lnuli. Přejí si nám pomáhat učit se a růst ve víře a porozumění. Přejí si nás obdařit nebeskou mocí. Přejí si, abychom nacházeli uzdravení a pokoj ve světě, kde nám taková požehnání unikají. Přejí si, abychom zažívali radost v tomto životě i v životě, který přijde. A díky této dokonalé lásce, kterou k nám chovají, nám nabízejí příležitost vstoupit s Nimi do smluvního svazku. Jsme požehnáni možností se k těmto smlouvám každý týden znovu zavázat během shromáždění svátosti.

Svátost přijímáme v duchu vděčnosti, protože je pro nás radostné požehnání, že na sebe můžeme vzít jméno Ježíše Krista, pamatovat na Něj a na lásku, kterou k nám chová a která se projevuje prostřednictvím daru Jeho Usmíření – toho, že za nás trpěl, krvácel a zemřel. Svátost nám také žehná tím, že máme každý týden příležitost projevit ochotu dodržovat Jeho přikázání, obnovit své smlouvy a uzavřít smlouvu novou (viz Nauka a smlouvy 20:77, 79).

„Často slýchávám názor, že svátost přijímáme proto, abychom obnovovali smlouvy uzavřené při křtu. Ačkoli to je pravda, jde o mnohem více než jen o toto,“ uvedl president Nelson. „Uzavřel jsem novou smlouvu. I vy jste uzavřeli novou smlouvu. … Na oplátku nyní [Pán] praví, že budeme mít vždy Jeho Ducha, aby byl s námi. Jak veliké požehnání!“

Když činíme pokání a přijímáme s čistým srdcem svátost, přijímáme Ducha Svatého a jsme „očištěni od hříchu, jako kdybychom byli znovu pokřtěni. To představuje naději a milosrdenství, které Ježíš nabízí každému z nás.“

Jakou radostí je činit pokání a získávat odpuštění prostřednictvím Kristovy vykupující lásky!

Fotografie chrámu Nauvoo v Illinois: Jennifer Rose Maddy

Jeho dům radosti

President Nelson poté, co se stal presidentem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, často hovořil o cestě smlouvy, počínaje svým prvním veřejným poselstvím v úřadu presidenta Církve. Na tuto cestu vstupujeme skrze „pokání a křest vodou“ (2. Nefi 31:17), řekl při pozdější příležitosti, a pak na ni vstupujeme „v ještě větší úplnosti… v chrámu“.

Stejně jako nám přijímání svátosti připomíná naše smlouvy a požehnání, která je doprovázejí, připomíná nám je i vykonávání zástupné práce v chrámu. Když vykonáváme zástupné obřady za ty, kteří již zemřeli, pamatujeme na posvátné sliby, které jsme dali, a na zaslíbená požehnání, která obdržíme.

Prostřednictvím cesty smlouvy se stáváme dědici všech požehnání slíbených Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a jejich potomstvu. Abraham, Izák a Jákob neměli navzdory těmto zaslíbeným požehnáním snadný život, a nebude tomu tak ani v našem případě. I my – podobně jako oni – čelíme protivenství, ukázňování a ztrátám, zatímco jsme „[zkoušeni] ve všech věcech“ (Nauka a smlouvy 136:31; viz také 101:4–5). Ale stejně jako proroci a spravedliví Svatí v dávných dobách i my víme, v koho můžeme vkládat důvěru (viz 2. Nefi 4:19).

Tento život je pouhým okamžikem naší existence, ale tento okamžik – někdy velmi obtížný – má věčný význam. Ano, Nebeský Otec si přeje, abychom se učili a rostli. A ano, tento růst s sebou občas přináší zklamání a utrpení. Nebeský Otec si však přeje, aby náš život byl krásný a plný naděje. Za tímto účelem, a aby nám usnadnil cestu zpět k Němu, nám poskytl Spasitele, který je „ručitelem“ smluv, které jsme s Jeho Otcem uzavřeli. Otec prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista naplňuje zaslíbení, která svým dětem dává v chrámu.

Spasitel se díky své lásce a smírné oběti vypořádal se vším a uzdravil vše, s čím se v životě setkáme. A díky Jeho svatému domu – Jeho domu radosti – vše navzdory protivenství dopadne dobře. Balzám v podobě dodržování smluv zahání strasti, bolest, zármutek a zklamání. Nemusíme si dělat starosti ani mít obavy. Namísto toho se můžeme radovat, že byla zaplacena cena za naše vykoupení (viz 1. Korintským 6:20) a že byla vytyčena cesta smlouvy vedoucí k věčnému životu.

Cesta smlouvy je vskutku cestou vykupitelské lásky. Když ctíme smlouvy, které jsme uzavřeli v chrámu, dostává se nám požehnání v podobě větší moci, větší lásky, většího milosrdenství, většího porozumění a větší naděje. Div a nádhera chrámového pečetění – toho, kdy jsou členové rodiny v lásce spojeni na celou věčnost – vyvolává v mé duši nesmírný posvátný úžas a radost a naplňuje mě duchem vděčnosti.

„Kdykoli ve vašem životě dojde k jakémukoli otřesu, je z duchovního hlediska nejbezpečnějším místem život vedený uvnitř vašich chrámových smluv!“ radil president Nelson. Na základě vlastní sladké, a občas i hořké smrtelné existence vím, že tato slova jsou pravdivá.

Ilustrace: Allen Garns

Shromážděte je domů

Israel Barlow poté, co se naposledy rozloučil se svým chlapečkem, napsal své ženě: „Myšlenky na to, že odejdu a již nikdy v životě se nevrátím k [Jamesovu] hrobu, mě mučily, dokud poslední nitku lásky, kterou jsem v sobě nesl, nepřetrhly slzy, jimiž jsem jeho hrob smáčel.“

Domnívám se, že další slzy – tentokrát slzy radosti – byly prolity 4. prosince 1889. Onoho dne byl malý James Nathaniel Barlow připečetěn ke svým rodičům v chrámu Logan v Utahu. Tehdy byl Israel již po smrti, a tak jeho a Jamese zastupovali druzí.

Příběh Israele a Elizabeth na mě a na sestru Kearonovou obzvlášť působí a velmi s nimi soucítíme. Naše první dítě, chlapeček jménem Sean, zemřel během operace srdce, když mu byly pouhé tři týdny. V důsledku této ztráty se nám zhroutil svět. Tehdy jsme si říkali, zda to vůbec dokážeme přežít. Seana jsme pohřbili v bolestně malém hrobě v Anglii. O patnáct let později jsme byli požádáni, abychom se s rodinou ze svého domova ve Spojeném království přestěhovali a sloužili v Církvi na plný úvazek. Onen malý hrob jsme nechali za sebou.

Nepřišli jsme o děťátko cestou na západ ani jsme neprožili neuvěřitelné útrapy jako Barlowovi, ale začínáme chápat, čím si prošli. Hrob našeho chlapečka je velmi daleko, ale přesto máme, stejně jako Barlowovi, neochvějnou víru ve Vzkříšení Ježíše Krista a ve věčnou podstatu naší rodiny díky posvátné pečeticí smlouvě.

Všichni máme předky i další blízké, kteří jsou již po smrti a kteří nám říkají: „Nenechávej mě tady.“ Díky chrámovým smlouvám nemusí být nikdo opomenut. Naším úkolem je, abychom je měli rádi, sloužili jim a pomáhali je shromáždit domů.

Nebeský Otec nás má rád – mě i vás. Dal nám chrámy, aby „cokoli [svážeme] na zemi, [bylo] svázáno v nebi“ (Nauka a smlouvy 128:8; viz také Matouš 18:18). Poslal svého Syna, aby zlomil pouta smrti, a připravil tak cestu pro vytvoření trvalých pout a opětovné spojení rodin na věčnost.

Právě proto máme obřady. Právě proto uzavíráme smlouvy. Právě proto stavíme chrámy. Právě proto se zasvěcujeme Božímu dílu a slávě (viz Mojžíš 1:39). A právě proto proléváme slzy radosti s vědomím, že se budeme se svými blízkými moci opětovně spojit a setrvat na věky v přítomnosti Otce a Syna.

Kéž nacházíme radost a pokoj, zatímco budeme dodržovat své smlouvy a připojovat se k Pánu v práci na Jeho nádherném spásném díle.