Ježíše Krista následujeme tím, že se k Němu připojujeme v práci na Jeho díle

Na Spasitelově díle se podílíme tím, že pomáháme Božím dětem se také stát věrnými učedníky Ježíše Krista. To zahrnuje sdílení Jeho evangelia, čímž shromažďujeme rozptýlený Izrael, plnění zodpovědností ve Spasitelově Církvi a úsilí stát se takovými, jako je On. Náš „úspěch [v Jeho díle] nezávisí na tom, jak se druzí rozhodnou… na [nás], na [naše] výzvy nebo na [naše] upřímné skutky laskavosti“ reagovat. President Russell M. Nelson učil: „Kdykoli uděláte něco, co komukoli pomůže – na obou stranách závoje – učinit krok směrem k tomu, aby dotyčný uzavřel smlouvy s Bohem a obdržel nezbytné obřady křtu a chrámu, tak tím pomáháte shromažďovat Izrael.“

Aby se Spasitelovo dílo stalo i dílem naším, zaměřujeme se na Jeho záměry, dodržujeme Jeho přikázání a chováme lásku jedni k druhým. Zatímco Jeho dílo konáme Jeho způsobem (viz Nauka a smlouvy 51:2), na určité věci musíme přijít sami. Spasitel řekl Svatým, kteří se shromáždili v kraji Jackson ve státě Missouri:

„Neboť vizte, není vhodné, abych přikazoval ve všech věcech; neboť ten, kdo je nucen ve všech věcech, ten je nedbalý a není moudrým služebníkem; pročež neobdrží žádnou odměnu.

Vpravdě pravím, lidé mají býti horlivě zaměstnáni v dobré věci a konati mnoho věcí ze své vlastní svobodné vůle a uskutečňovati mnoho spravedlivosti;

Neboť ta moc je v nich, čímž jednají sami za sebe. A nakolik lidé konají dobro, neztratí nikterak odměnu svou.“ (Nauka a  smlouvy 58:26–28.)

Když následujeme Spasitele, připojujeme se k Němu v práci na Jeho díle a pomáháme druhým stát se Jeho věrnými učedníky, učíme tomu, čemu by učil On. Jelikož nejsme oprávněni učit ničemu jinému (viz Nauka a smlouvy 52:9, 36), zaměřujeme se bez odchylek na Jeho nauku (viz Nauka a smlouvy 68:25). Kromě toho věnujeme zvláštní pozornost těm, kteří jsou chudí, potřební a zranitelní (viz Nauka a smlouvy 52:40). Na toto Spasitel kladl zjevně důraz, když v synagoze v Nazarétu citoval Izaiáše:

„Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu,

aby zvěstovali léto Páně vzácné.“ (Lukáš 4:18–19; viz také Izaiáš 61:1–2.)

„Léto Páně vzácné“ odkazuje na dobu, kdy na Pánův lid budou vylita všechna požehnání Boží smlouvy. Ježíše Krista následujeme tím, že vybízíme druhé, aby přijali požehnání plynoucí z uzavírání a dodržování smluv s Bohem, a tím, že pečujeme o chudé nebo jinak potřebné.

Připojit se k Ježíši Kristu v práci na Jeho díle přináší radostné nadšení, protože Jeho dílo, plány a účely „nemohou býti zmařeny ani nemohou přijíti vniveč“ (Nauka a smlouvy 3:1). Těm, kteří ztrácejí odvahu, Pán pravil: „Pročež, nebuďte znaveni konáním dobra, neboť kladete základ velikého díla. A z malých věcí pochází to, co je veliké.“ (Nauka a smlouvy 64:33.) Necháváme na Pánovi, aby se staral o sklizeň, a my zkrátka konáme svůj díl práce.

Konat svůj díl práce je snazší, než si možná dokážeme představit, protože pro práci na Pánově díle nepotřebujeme nějaké mimořádné talenty či schopnosti. Pán zkrátka požaduje oddanost a ochotu. Svatým v Kirtlandu ve státě Ohio řekl: „Vizte, Pán požaduje srdce a ochotnou mysl.“ (Nauka a smlouvy 64:34.) Pán může z těch, kteří jsou ochotní, učinit schopné, ale nemůže zajistit ani nezajistí, aby se z těch, kteří jsou schopní, stali ochotní. Jinými slovy, pokud jsme oddaní a ochotní, může nás Pán použít. Ale bez ohledu na to, jak talentovaní jsme, nevyužije nás, pokud nebudeme oddaní Jeho dílu a nebudeme ochotní Mu pomáhat.

Takovou oddanost i ochotu projevili Samuel a Anna-Maria Koivistovi. Brzy po svatbě se Koivistovi přestěhovali z Jyväskylä ve Finsku do Göteborgu ve Švédsku, aby tam hledali pracovní příležitosti. Po příjezdu do Švédska byl bratr Koivisto pozván k setkání s presidentem Leifem G. Mattssonem, rádcem v předsednictvu švédského kůlu Göteborg. Vzhledem k tomu, že Samuel nemluvil švédsky, byl pohovor veden v angličtině.

Po krátkém rozhovoru president Mattsson požádal Samuela, aby sloužil jako vedoucí misionářské práce ve sboru Utby. Samuel poukázal na očividný problém: „Ale já neumím švédsky.“

President Mattsson se naklonil přes stůl a přímočaře se zeptal: „Ptal jsem se vás, zda umíte švédsky, nebo zda jste ochoten sloužit Pánu?“

Samuel odpověděl: „Ptal jste se mě, zda jsem ochoten sloužit Pánu. A to jsem.“

Samuel povolání přijal. Anna-Maria také přijala povolání. Oba věrně sloužili a postupně se naučili výborně švédsky.

Život Samuela a Anny-Marie charakterizují oddanost a ochota sloužit Pánu. Jsou to obyčejní hrdinové v Církvi. Věrně slouží pokaždé, když jsou o to požádáni. Učí mě, že když sloužíme, využíváme talenty, které máme (viz Nauka a smlouvy 60:13), a Pán nám pak pomáhá dosáhnout svých záměrů.

Když jsme ochotni sloužit, snažíme se nestěžovat si ani nereptat, protože nechceme svou službu nijak poskvrnit. Stěžování si může být známkou kolísavé oddanosti nebo toho, že naše láska ke Spasiteli není taková, jaká by měla být. Reptání, ponechá-li se bez kontroly, může přerůst v otevřenou vzpouru proti Pánu. Tento vývoj byl patrný v životě Ezry Bootha, jednoho z prvních obrácených do Církve v Ohiu, který byl povolán jako misionář do Missouri.

Když Ezra v červnu 1831 opouštěl stát Ohio, zlobilo ho, že někteří misionáři mohou cestovat povozem, zatímco on musí jít v letním horku pěšky a cestou kázat. Reptal. Když dorazil do Missouri, cítil se sklíčeně. Missouri nebylo tím, co očekával. Rozhlížel se kolem a poznamenal, že „vyhlídky se zdají být poněkud chmurné“.

Ezra se stával čím dál cyničtějším, sarkastičtějším a kritičtějším. Po odchodu ze státu Missouri se místo toho, aby kázal cestou, jak o to byl požádán, co nejrychleji vrátil do Ohia. Jeho počáteční reptání se rozvinulo v kolísání a nakonec ve ztrátu důvěry v dřívější duchovní zážitky. Ezra zanedlouho poté opustil Církev a „nakonec ‚zavrhl křesťanství a stal se agnostikem‘“.

Totéž se může stát i nám, nebudeme-li opatrní. Pokud si neuchováme náhled z perspektivy věčnosti a nebudeme si připomínat, čí dílo toto ve skutečnosti je, může se stát, že si začneme stěžovat, zakolísáme a nakonec ztratíme víru, kterou máme.

Modlím se o to, abychom se rozhodli následovat Ježíše Krista tím, že se k Němu připojíme v práci na Jeho díle. Když tak činíme, získáváme „veliká… a drahá zaslíbení“ (2. Petrova 1:4). Mezi tato požehnání patří odpuštění hříchů (viz Nauka a smlouvy 60:7; 61:2, 34; 62:3; 64:3), spasení (viz Nauka a smlouvy 6:13; 56:2) a oslavení (viz Nauka a smlouvy 58:3–11; 59:23). Je nám vskutku slíben ten největší dar, který nám Bůh může dát – věčný život.