Ježíš Kristus – naděje a zaslíbení Velikonoc

Bůh, náš Věčný Otec v nebi; Ježíš Kristus, Jeho Milovaný Syn; a Duch Svatý jsou nám osobně nablízku. Jejich nekonečné a věčné světlo, soucit a vykupitelská láska jsou vetkány v účelu stvoření a v tkanivu naší existence (viz Alma 30:44; Mojžíš 6:62–63).

V předsmrtelné Radě v nebi „prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové [a dcery] Boží“ (Job 38:7). Zvolili jsme si možnost se rozhodovat. Nyní kráčíme skrze víru. Prostřednictvím vlastních zkušeností objevujeme uprostřed nejistot, skličujících okamžiků a těžkostí smrtelného života Boží zaslíbenou krásu, jasné poznání, radost a účel.

Naším účelem není, abychom bloudili sami v existenciální nejistotě. Díky ochotné a radostné poslušnosti Božích přikázání můžeme rozmlouvat s nebem, budovat víru a pocit sounáležitosti v rodině a v domě a společenství Svatých a stát se svým nejopravdovějším, nejsvobodnějším, nejautentičtějším a nejradostnějším já. Tuto smluvní sounáležitost přináší Usmíření v Ježíši Kristu a Jeho prostřednictvím.

Naděje, již přináší život a poslání Ježíše Krista

Velikonoční naděje a zaslíbení nám každý den přinášejí požehnání a nauky, které nám Ježíš Kristus předal během své dokonalé služby ve smrtelnosti. Ježíš Kristus, který byl předustanoven již na počátku, se narodil jako Jednorozený Syn Boží (viz Jákob 4:5; Alma 12:33–34; Mojžíš 5:7, 9). Prospíval moudrostí a věkem a nacházel milost u Boha i u lidí (viz Lukáš 2:52). Ježíš Kristus, který se snažil pouze konat vůli svého Otce, odpouštěl hříchy, uzdravoval neduhy, křísil mrtvé a utěšoval nemocné a osamělé.

Když se jednou postil po dobu 40 dnů, vydal toto svědectví: „Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu.“ (Lukáš 4:18; viz také Izaiáš 61:1.)

A to se týká každého z nás.

Při Poslední večeři Ježíš Kristus umyl svým učedníkům nohy (viz Jan 13:4–8). Ve Starém i Novém světě ustanovil Ježíš Kristus, který je sám „voda živá“ a „chléb života“, svátost. Při posvátném obřadu svátosti vzýváme Otce a uzavíráme smlouvu, že na sebe vezmeme jméno Ježíše Krista, budeme na Něj vždy pamatovat a budeme dodržovat Jeho přikázání, abychom vždy mohli mít Jeho Ducha, aby byl s námi (viz Lukáš 22:19–20; 3. Nefi 18:7, 10–11).

Ježíš vytrpěl v zahradě getsemanské více, než je člověk schopen vytrpět, aby nás vykoupil a vykonal za nás Usmíření. Krvácel z každého póru. Vytrpěl tyto bolesti za všechny, abychom my trpět nemuseli, budeme-li činit pokání (viz Nauka a smlouvy 18:11; 19:16).

Když byl Ježíš Kristus zrazen a falešně obviněn, byl zesměšňován a bičován a na Jeho pokornou hlavu byla vložena trnová koruna (viz Matouš 27:26, 29; Marek 15:15, 17, 20, 31; Lukáš 22:63; Jan 19:1–2). „Potřín [je] pro nepravosti naše; … zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“ (Izaiáš 53:5.) Byl „pozvednut na kříži“, aby nás k sobě přitáhl (viz 3. Nefi 27:14–15). Přesto však, dokonce i na kříži, Ježíš Kristus odpustil (viz Lukáš 23:34). Požádal Jana, aby se postaral o Jeho matku (viz Jan 19:26–27). Cítil se opuštěný (viz Matouš 27:46; Marek 15:34). Aby se mohlo naplnit, co je psáno v písmech, řekl, že žízní (viz Jan 19:28). Když bylo vše vykonáno, On sám „[položil] duši svou“ (Jan 10:17–18; viz také Lukáš 23:46).

Ježíš Kristus ví, jak nám pomáhat, když čelíme nemocem, slabostem, osamělosti, izolaci a těžkostem (viz Alma 7:12). Tyto strasti často přicházejí v důsledku rozhodnutí druhých. Ježíš Kristus také ví, jak se s námi těšit z našich radostí a vděčnosti a jak s námi plakat, když je naše radost úplná. Láskyplně nás volá ve svém jménu, svým hlasem, do svého stáda. Volá na každého člověka, ať je kdekoli. Vyzývá nás, abychom na smrtelný život nahlíželi a chápali ho z perspektivy věčnosti. Pán nám slibuje, že budeme-li kráčet zpříma a dodržovat své smlouvy, bude vše moci společně působit pro naše dobro (viz Nauka a smlouvy 90:24; Římanům 8:28).

V Pánově čase a Jeho způsobem přichází znovuzřízení – nejen tak, jak co bylo, ale i tak, co se čím může stát. Ježíš Kristus nás skutečně může vysvobodit ze zajetí a hříchu, ze smrti a pekla, a může nám pomoci naplnit naši božskou identitu tak, že se díky víře a pokání staneme něčím více, než jsme si kdy dokázali představit.

Díky Ježíši Kristu smrt nepředstavuje konec. O Velikonocích prohlašujeme:

Ježíš byl schopen na základě přikázání a moci, jež obdržel od svého Otce, položit svůj život a opět ho na sebe vzít (viz Jan 10:17). Ježíš Kristus se v době, kdy Jeho tělo spočívalo v hrobě, věnoval službě a organizaci ve světě duchů, kde oznámil jejich „vykoupení z pout smrti“ (Nauka a smlouvy 138:16).

Ráno třetího dne vstal z hrobu. Mluvil s Marií. Zjevil se dvěma učedníkům na cestě do Emaus, svým apoštolům a dalším lidem. (Viz Matouš 28; Marek 16; Lukáš 24; Jan 20.)

V chiastickém svědectví vyzval své učedníky, aby rozhodili sítě na druhé straně lodi; sítě se tentokrát, i když byly opět plné ryb, neprotrhly (viz Jan 21:6–11; Lukáš 5:3–7). Nasytil učedníky a třikrát prosil Petra, aby pásl Jeho ovce a beránky (viz Jan 21:12–17). Vystoupil do nebe a prohlásil, že Jeho tehdejší učedníci i my všichni v dnešní době se máme dělit o úžasnou velikonoční zprávu a o Jeho evangelium s každým národem, pokolením a lidem (viz Matouš 28:19–20; Marek 16:15).

Ježíš Kristus je náš Dobrý Pastýř a Beránek Boží. Dal svůj život za své ovce a svým ovcím ho dává. V zahradě a na kříži snesl nesnesitelné a přinesl za nás smírnou oběť. V čase i na věčnosti nám svým příkladem ukazuje, jak „všem lidem cestu k věčnosti [smrt otvírá]“.

Díky moci Kristova Usmíření a Vzkříšení se naše tělo a duch znovu spojí ve fyzickém vzkříšení. Budeme vznešenou bytostí, znovuzřízeni do své vlastní podoby a fyzické schránky, končetina za končetinou. Dokonce i vlasy na naší hlavě budou znovuzřízeny. Budeme osvobozeni od neduhů tohoto života, nemocí, fyzických nehod a duševní nemohoucnosti. Kristovo Usmíření nám může požehnat, abychom překonali každý druh duchovního odloučení a duchovní smrti. Pod podmínkou, že učiníme pokání, jsme osvobozeni od každého hříchu a zármutku a otevřeni věčné plnosti lásky a radosti. Čistí, neposkvrnění a svobodní se budeme ve svých nejdrahocennějších rodinných vztazích moci vrátit do vznešené celestiální přítomnosti Boha Otce a Ježíše Krista.

Znovu se uvidíme se svými blízkými. Až se znovu setkáme s těmi, které máme rádi, budeme na sebe navzájem pohlížet z perspektivy věčnosti – s větší láskou, porozuměním a laskavostí. Usmíření Ježíše Krista nám může pomoci pamatovat na to, na čem záleží, a zapomenout na to, na čem ne. Vnímání Spasitele a vztahů s větší vírou a vděčností přináší pokoj, ulehčuje břemena, usmiřuje srdce a sjednocuje rodiny na čas i na věčnost.

Naděje na hojnost a radost

Součástí Velikonoc v Ježíši Kristu je otevírání průduchů nebeských, rozmnožování plodů vinného kmene a proměna v zemi rozkošnou. Součástí Velikonoc v Ježíši Kristu je utěšování vdov a sirotků, hladovějících a bezmocných, těch, kteří mají strach, jsou týráni či zneužíváni nebo se ne vlastní vinou ocitli v nebezpečí, a péče o ně. Ježíš Kristus pamatuje na každého z nich a vyzývá nás, abychom na ně pohlíželi a sloužili jim s láskou a soucitem, tak jak to dělá On.

Pokud jde o vše, co je dobré, to Ježíš Kristus znovuzřizuje v hojnosti (viz Jan 10:10; Alma 40:20–24). Slibuje, že „země je plná, a je více než dosti“ (Nauka a smlouvy 104:17). Jeho znovuzřízení všech věcí zahrnuje plnost Jeho evangelia, Jeho kněžskou pravomoc a moc a posvátné obřady a smlouvy, které se nacházejí v Jeho Církvi, nazývané Jeho jménem, v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Součástí Velikonoc v Ježíši Kristu je více svatých domů Páně, které se na mnoha místech přibližují Božím dětem a vnášejí nám do srdce nauku o vysvoboditelích na hoře Sion (viz Abdiáš 1:21). Pán nám poskytuje posvěcující a nesobecký způsob, jak můžeme na zemi nabídnout to, co naši blízcí, kteří zesnuli, potřebují a po čem touží ve věčnosti a co nemohou získat sami.

Toto je mou nadějí, zaslíbením a svědectvím. Svědčím o Bohu Otci; o našem Spasiteli a Vykupiteli Ježíši Kristu; a o Duchu Svatém. Kéž o Velikonocích i každý den nacházíme věčnou naději a příslib v Božím nadpozemském plánu štěstí, jehož součástí je cesta smlouvy, která představuje božskou proměnu ze smrtelnosti do nesmrtelnosti a věčného života. Kéž jistota Usmíření Ježíše Krista každý den ulehčuje naše břemena, pomáhá nám utěšovat druhé v jejich trápení a osvobozovat naši duši, aby mohla přijmout Jeho plnost radosti.

Ježíš Kristus prostřednictvím naděje a zaslíbení Velikonoc naplňuje tužby našeho srdce a odpovídá na otázky naší duše.