Náš vztah s Bohem

Stejně jako Jobovi ve Starém zákoně se některým v době, kdy čelí utrpení, může zdát, že je Bůh opustil. A protože víme, že je v Boží moci zabraňovat jakýmkoli strastem nebo je odstraňovat, můžeme být pokoušeni si stěžovat, pokud tak Bůh nečiní, a možná i pociťovat pochybnosti: „Nedostává-li se mi od Boha pomoci, o kterou se modlím, jak v Něho mohu mít víru?“ Job uprostřed svých nesmírně těžkých zkoušek v jedné chvíli řekl:

„Tedy vězte, že Bůh mi ukřivdil a polapil mne do své sítě.

Ačkoli volám: ‚Bylo mi ukřivděno!‘ nikdo neodpovídá; ačkoli volám o pomoc, nedostává se mi spravedlnosti.“¹

Bůh se ve své odpovědi Jobovi táže: „Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?“² Nebo jinými slovy: „Obviníš mne snad dokonce z křivdy? Odsoudíš mne, abys mohl být ospravedlněn?“³ Jehova Jobovi působivě připomíná svou všemohoucnost a vševědoucnost a Job s nejhlubší pokorou uznává, že jeho vědění, moc a spravedlivost se těm Božím nepřibližují ani vzdáleně a že jeho odsudky Všemohoucího nemohou obstát:

„Vím, že všecko můžeš,“ řekl, „a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. …

Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnější jsou ty věci nad mou stižitelnost, aniž jich mohu poznati. …

Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.“⁴

Job měl nakonec výsadu Pána spatřit a „požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho“.⁵

Od nás, kteří trpíme krátkozrakostí danou životem ve smrtelnosti, je vskutku pošetilé odvažovat se soudit Boha a například se domnívat: „Nejsem šťastný, takže Bůh určitě dělá něco špatně.“ Bůh nám, svým smrtelným dětem v padlém světě, které toho o minulosti, přítomnosti a budoucnosti vědí tak málo, říká: „Všechny věci jsou přítomné přede mnou, neboť já je znám všechny.“⁶ Jákob moudře upozorňuje: „Nesnažte se raditi Pánu, ale snažte se bráti radu z ruky jeho. Neboť vizte, vy sami víte, že on radí v moudrosti a ve spravedlivosti a ve velikém milosrdenství, ohledně všech svých děl.“⁷

Někteří si Boží zaslíbení mylně vykládají tak, že poslušnost vůči Bohu přináší konkrétní výsledky podle pevně stanoveného plánu. Možná se domnívají: „Pokud budu pilně sloužit na misii na plný úvazek, Bůh mi požehná šťastným manželstvím a dětmi“ nebo „Pokud se nebudu věnovat přípravě do školy o sabatu, Bůh mi požehná dobrými známkami“ nebo „Pokud budu platit desátek, Bůh mi požehná a dostanu zaměstnání, po němž toužím“. Pokud se jejich život nebude vyvíjet přesně tak nebo ve shodě s očekávaným načasováním, budou mít možná pocit, že je Bůh zklamal. Ale v božském hospodaření to takto automaticky nefunguje. Neměli bychom Boží plán vnímat jako kosmický automat, kde 1) vybereme požadované požehnání, 2) vložíme požadovanou sumu ve formě dobrých skutků a 3) objednávka bude bezodkladně doručena.⁸

Bůh bude skutečně ctít své smlouvy a sliby, které dává každému z nás. Ohledně toho si nemusíme dělat starosti.⁹ Smírná moc Ježíše Krista – který sestoupil pod všechny věci a poté vystoupil na výsost¹⁰ – a který má veškerou moc v nebi a na zemi¹¹ – zajišťuje, že Bůh může splnit a splní svoje sliby. Je nezbytné, abychom ctili Jeho zákony a byli jich poslušni, avšak ne každé požehnání založené na poslušnosti zákona¹² je utvářeno, navrženo a načasováno podle našich očekávání. Děláme, co je v našich silách, ale řízení našich požehnání, a to jak časných, tak duchovních, musíme nechat na Něm.

President Brigham Young vysvětlil, že jeho víra není založena na konkrétních výsledcích ani požehnáních, ale na jeho svědectví o Ježíši Kristu a na vztahu, který k Němu má. Uvedl: „Svou víru nevkládám v to, jak Pán působí na ostrovech mořských, aby sem přivedl onen lid, … ani v přízeň, kterou věnuje tomu či onomu lidu, ani v to, zda je nám požehnáno, nebo není, ale vkládám svou víru v Pána Ježíše Krista a v poznání, které jsem od něj obdržel.“¹³

Naše pokání a poslušnost a naše služba a oběti jsou důležité. Přejeme si být mezi těmi, které Eter popsal jako „vždy [oplývající] dobrými skutky“.¹⁴ Ale to vzhledem k určitým záznamům v celestiálních účetních knihách neznamená tak moc. Na dobrých skutcích záleží, protože se jejich prostřednictvím zapojujeme do Božího díla a spolupracujeme s Bohem na své vlastní přeměně z přirozeného člověka ve svatého.¹⁵ Nebeský Otec nám nabízí sebe sama a svého Syna – blízký a trvalý vztah s Nimi díky milosti a zprostředkování Jeho Syna Ježíše Krista, našeho Vykupitele.

Jsme Boží děti, ustanovené pro nesmrtelnost a věčný život. Naším určením je být Jeho dědicové, „dědicové Kristovi“.¹⁶ Náš Otec si přeje vést každého z nás po své cestě smlouvy navržené tak, aby krok za krokem vyhovovala našim individuálním potřebám, a vytvořené na míru Jeho plánu pro naše vrcholné štěstí, kdy budeme s Ním. Můžeme očekávat rostoucí důvěru a víru v Otce a v Syna, to, že budeme více vnímat, že nás mají rádi, a stálou útěchu a vedení ze strany Svatého Ducha.

Ani tak není možné, aby tato cesta byla pro kohokoli z nás lehká. Na to, aby mohla být lehká, je zapotřebí příliš velkého tříbení. Ježíš řekl:

„Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest.

Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, [Otec] odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla.“¹⁷

Proces Bohem řízeného očišťování a tříbení bude nutně občas trýznivý a bolestivý. Vybavíme-li si, jak to vyjádřil Pavel, jsme „spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.“¹⁸

A tak uprostřed tohoto tavičova ohně namísto toho, abyste se na Boha hněvali, k Němu těsněji přilněte. Volejte k Otci ve jménu Syna. Kráčejte s Nimi v Duchu, den za dnem. Dovolte Jim, aby vám v průběhu času ukázali svou věrnost. Skutečně Je poznejte a skutečně poznejte sami sebe.¹⁹ Nechť Bůh převládne.²⁰ Spasitel nás povzbuzuje:

„Naslouchejte tomu, kdo je přímluvcem u Otce, kdo hájí vaši věc před ním –

Řka: Otče, viz utrpení a smrt toho, který žádného hříchu neučinil, v němž se ti dobře zalíbilo; viz krev Syna svého, jež byla prolita, krev toho, kterého jsi dal, abys ty sám mohl býti oslaven;

Pročež, Otče, ušetři těchto bratří [a sester] mých, kteří věří ve jméno mé, aby mohli přijíti ke mně a míti věčný život.“²¹

Zvažte několik příkladů věrných mužů a žen, kteří důvěřovali Bohu s přesvědčením, že Jeho slíbená požehnání k nim přijdou v životě či ve smrti. Jejich víra se nezakládala na tom, co Bůh udělal nebo neudělal v nějaké konkrétní situaci nebo chvíli, ale na tom, že Ho znali jako svého shovívavého Otce a Ježíše Krista jako svého věrného Vykupitele.

Když měl být Abraham obětován egyptským knězem Elkenovým, volal k Bohu, aby ho vysvobodil, a Bůh tak učinil.²² Abraham se později stal otcem věrných, skrze jehož símě jsou požehnány všechny rodiny země.²³ O něco dříve na tomtéž oltáři tentýž kněz Elkenův obětoval tři panny, které se „pro ctnost svou… nechtěly… skloniti, aby uctily bohy ze dřeva nebo z kamene“.²⁴ Zemřely tam mučednickou smrtí.

Jozef, kterého v dávných dobách prodali jako mladého muže do otroctví jeho vlastní bratři, se ve svém soužení obrátil na Boha. Postupem času dosáhl v domě svého pána v Egyptě prominentního postavení, ale poté veškerý tento pokrok přišel vniveč v důsledku falešných obvinění Putifarovy manželky. Jozef si mohl říci: „Takže za dodržování zákona cudnosti skončím ve vězení?“ On se však místo toho nadále obracel na Boha, a díky tomu se mu i ve vězení dařilo. Další zdrcující zklamání zažil Jozef ve chvíli, kdy na něj vězeň, se kterým se spřátelil, i navzdory slibu, že Jozefovi pomůže, zcela zapomněl poté, co byl znovu uveden do své funkce na faraonově dvoře. Avšak v příhodné době, jak víte, zasáhl Pán a ustanovil Jozefa do druhé nejvyšší funkce, v níž se těšil důvěře a moci, hned za faraonem, a díky čemuž mohl Jozef zachránit dům Izraele. Jozef by mohl zajisté dosvědčit, „že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému“.²⁵

Abinadi byl odhodlán naplnit své božské pověření. „Dokončím poselství své,“ řekl, „a pak na tom nezáleží, [co se se mnou stane], pakliže budu spasen.“²⁶ Nebyl ušetřen mučednické smrti, ale byl nesporně spasen v království Božím a jeden jeho drahocenný obrácený, Alma, změnil chod nefitské historie, která předcházela příchodu Krista.

Alma a Amulek byli vysvobozeni z vězení ve městě Ammonia v odpověď na svou úpěnlivou prosbu a jejich pronásledovatelé byli zabiti.²⁷ Předtím však titíž pronásledovatelé uvrhli věřící ženy a jejich děti do prudkého ohně. Almovi, který v mukách přihlížel tomuto strašlivému výjevu, Duch zabránil, aby použil moc Boží a zachránil je před plameny,²⁸ aby je tak Bůh mohl ve slávě přijmout k sobě.²⁹

Prorok Joseph Smith prodléval v žaláři v Liberty ve státě Missouri, aniž by byl schopen pomoci Svatým, kteří byli olupováni a vyháněni ze svých domovů v mrazivé zimě. „Ó Bože, kde jsi?“ zvolal Joseph. „Jak dlouho bude ruka Tvá zadržována?“³⁰ Pán mu v odpovědi přislíbil: „Protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku; a potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti. … Nejsi ještě jako Job.“³¹

Joseph nakonec mohl spolu s Jobem prohlásit: „By mne [Bůh] i zabil, což bych v něho nedoufal?“³²

Starší Brook P. Hales vyprávěl příběh sestry Patricie Parkinsonové, která se narodila s normálním zrakem, ale než dosáhla věku 11 let, zcela oslepla.

Starší Hales vyprávěl: „Pat znám již mnoho let a nedávno jsem jí řekl, že na ní obdivuji to, jak je stále optimistická a šťastná. Odpověděla: ‚Ty jsi nebyl u mě doma, že? Mívám své chvíle. Zažívám celkem vážné návaly deprese a hodně brečím.‘ Dodala ale: ‚Od chvíle, kdy jsem začala přicházet o zrak, jsem, i když to zní podivně, věděla, že Nebeský Otec a Spasitel jsou s mojí rodinou a se mnou. … Těm, kteří se mě ptají, zda se zlobím kvůli tomu, že jsem slepá, odpovídám: ‚Na koho bych se zlobila? Nebeský Otec v tom je se mnou; nejsem sama. Je se mnou neustále.‘“³³

V konečném důsledku je to, o co usilujeme, požehnání v podobě blízkého a trvalého vztahu mezi námi a Otcem a Synem. Tento vztah je naprosto zásadní a na věky stojí za to. Budeme spolu s Pavlem svědčit, „že nejsou rovná utrpení [nynějšího života ve smrtelnosti] oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás“.³⁴ Vydávám svědectví o tom, že bez ohledu na to, co může naše smrtelná existence obnášet, můžeme důvěřovat Bohu a nacházet v Něm radost.

„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“³⁵

Ve jménu Ježíše Krista, amen.