Služte Pánu s láskou

„Když vykonáváme zástupné obřady za ty, kteří odešli za závoj, konáme velkou službu. V mnoha případech neznáme ty, za něž práci vykonáváme. Neočekáváme žádné díky, ani nemáme žádné ujištění o tom, že přijmou to, co nabízíme. Nicméně sloužíme, a tím dosahujeme toho, čeho nelze dosáhnout žádným jiným způsobem: doslovně se stáváme spasiteli na hoře Sionu. Tak jako Spasitel dal svůj život jako zástupnou oběť za nás, činíme i my – v určitém malém rozsahu – totéž, když vykonáváme zástupnou práci v chrámu za ty, kteří nemají žádnou možnost činit pokrok, ledaže pro ně něco vykonají ti z nás, kteří jsou zde na zemi.“

„Bratři a sestry, kolem nás jsou ti, kteří potřebují naši pozornost, naše povzbuzení, naši podporu, naši útěchu, naši laskavost – ať již to jsou členové rodiny, přátelé, známí nebo někdo cizí. Jsme zde na zemi jako ruce Páně a máme zmocnění sloužit Jeho dětem a pozvedat je. Pán spoléhá na každého z nás. …

Služba, k níž jsme my všichni byli povoláni, je službou Pána Ježíše Krista.“

„Vzkříšený Pán v Novém světě prohlásil: ‚Vy znáte věci, jež musíte činiti v církvi mé; neboť skutky, jež jste mne viděli činiti, máte činiti také; neboť to, co jste mne viděli činiti, dokonce to máte činiti.‘ [3. Nefi 27:21.]

Když sloužíme po vzoru ‚Ježíše od Nazaréta …, kterýž chodil, dobře čině,‘ žehnáme tím druhým [Skutkové 10:38.] Bůh nám žehnej, abychom při službě Jeho dětem na zemi nacházeli radost ve službě Otci v nebi.“

„Potřebujeme dostávat příležitosti ke službě. Pokud jde o členy, kteří jsou neaktivní nebo se drží zpátky a nechtějí učinit žádný závazek, můžeme s modlitbou hledat nějaký způsob, jak jim pomoci. Když je požádáme, aby sloužili v nějakém povolání, může to být oním podnětem, který potřebují k návratu do plné aktivity. Avšak vedoucí, kteří by s tímto mohli pomoci, se někdy zdráhají to udělat. Je třeba mít na paměti, že lidé se mohou změnit. Mohou odložit zlozvyky. Mohou činit pokání z přestupků. Mohou být způsobilými nositeli kněžství. A mohou pilně sloužit Pánu.“

„Svět potřebuje naši pomoc. Děláme vše, co máme? Pamatujeme na slova presidenta Johna Taylora: ‚Pokud nebudete zvelebovat své povolání, Bůh vás povolá k zodpovědnosti za ty, které jste mohli spasit, kdybyste svou povinnost konali‘? [Teachings of Presidents of the Church: John Taylor (2001), 164.] Jsou lidé, kterým je potřeba pomoci stát pevně na nohou, které je potřeba podržet za ruku, dodat odvahu jejich mysli, inspirovat jejich srdce a spasit jejich duši. Čekají vás požehnání věčnosti. Máte výsadu nebýt na jevišti … služby jako diváci, ale jako účastníci.“