Nejvhodnější chvíle na zasazení stromu

Na novém začátku je něco neuvěřitelně nadějného. Myslím si, že každý z nás chtěl někdy začít znovu s čistým štítem.

Moc rád pracuji na novém počítači s čistým pevným diskem. Nějaký čas pracuje dokonale. Ale s ubíhajícími dny a týdny a se stále větším počtem nainstalovaných programů (některé jsou nainstalovány úmyslně, jiné ne tak úmyslně) se počítač začíná zahlcovat a věci, které dříve dělal rychle a efektivně, se začínají zpomalovat. Občas přestane pracovat úplně. I pouhé zapnutí se může stát nepříjemností, jelikož pevný disk je přeplněn chaosem a elektronickým odpadem. Někdy prostě nezbývá nic jiného než disk počítače přeformátovat a začít znovu.

Také lidské bytosti mohou být přeplněny strachem, pochybnostmi a tíživými pocity viny. Chyby, kterých jsme se dopustili (úmyslně i neúmyslně) na nás mohou doléhat tak, že může být těžké dělat to, o čem víme, že bychom dělat měli.

V případě hříchu máme k dispozici úžasný proces přeformátování, který se nazývá pokání a jenž nám umožňuje vyčistit náš vnitřní pevný disk od nepořádku, který zatěžuje naše srdce. Evangelium, prostřednictvím zázračného a soucitného Usmíření Ježíše Krista, nám ukazuje způsob, jak očistit duši od skvrn hříchu a opět se stát novými, čistými a nevinnými jako dítě.

Ale občas nás zpomalují a drží zpátky některé jiné věci, což způsobuje neproduktivní myšlenky a skutky, které nám ztěžují začátek.

Stanovování cílů je hodnotné úsilí. Víme, že i Nebeský Otec má cíle, protože nám řekl, že Jeho dílem a slávou je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. (Mojžíš 1:39.)

Díky osobním cílům ze sebe můžeme vydat to nejlepší. Nicméně jednou z věcí, které dokáží vykolejit naši snahu dávat si předsevzetí a dodržovat je, je odkládání. Občas odkládáme začátek s tím, že čekáme na správný okamžik, kdy začneme – první den nového roku, začátek léta, až budeme povoláni jako biskup či presidentka Pomocného sdružení, až začnou děti chodit do školy, až půjdeme do důchodu.

Abyste mohli vykročit vpřed za svými spravedlivými cíli, není třeba, aby vás k tomu někdo vyzval. Není třeba čekat, až vám někdo dovolí stát se tím, kým se máte stát. Není třeba čekat, až budete vyzváni, abyste sloužili v Církvi.

Někdy můžeme promarňovat roky života čekáním na to, až budeme vybráni. (Viz NaS 121:34–36.) To je však nesprávný předpoklad. Vy jste již vybráni byli!

V životě jsem strávil mnoho bezesných nocí, kdy jsem se potýkal s problémy, starostmi a osobním trápením. Ale ať je noc jakkoli temná, pokaždé jsem povzbuzen touto myšlenkou: ráno opět vyjde slunce.

S každým novým dnem přichází nový rozbřesk – nejen pro zemi, ale i pro nás. A s každým novým dnem přichází i nový začátek – šance začít znovu.

Někdy tím, co nás brzdí, je strach. Možná se obáváme, že neuspějeme, že uspějeme, že budeme vyvedeni z míry, že nás úspěch nějak změní nebo že změní ty, které máme rádi.

A tak čekáme. Nebo to vzdáváme.

Další zásadou, kterou si musíme pamatovat v souvislosti se stanovováním cílů, je toto: Téměř jistě se nám nepodaří uspět – alespoň v krátkodobém měřítku. Ale než abychom ztráceli odvahu, můžeme být posíleni, protože porozumění této zásadě z nás snímá tlak na to, abychom byli dokonalí hned. S touto zásadou již od začátku víme, že občas možná prostě neuspějeme. Pokud s tím počítáme od samého začátku, budeme z velké části ušetřeni překvapení a rozčarování v důsledku selhání.

Pokud se ke svým cílům postavíme s tímto vědomím, selhání nás nemusí omezovat. Pamatujte na to, že i když se nám nepodaří dosáhnout svého nejvyššího a vytouženého cíle hned, dosáhli jsme na cestě, která k němu vede, určitého pokroku.

A na tom záleží – znamená to hodně.

I když možná do svého cíle hned nedorazíme, tak jen to, že na té cestě vytrváme, z nás udělá lepšího člověka, než jakým jsme byli předtím.

Jedno staré přísloví říká: „Nejvhodnější chvíle k zasazení stromu byla před dvaceti lety. Druhá nejvhodnější chvíle je nyní.“

Na slově nyní je cosi úžasného a nadějného. Na skutečnosti, že když si zvolíme učinit rozhodnutí nyní, tak se právě v tomto okamžiku pohneme kupředu, je cosi posilujícího.

Nyní je nejvhodnější chvíle na to, abychom se začali stávat tím člověkem, kterým chceme být – nejen za 20 let, ale i na celou věčnost.