Helmuth Hübener

Helmuth Günther Hübener (1925–1942), člen Církve v německém Hamburku, byl nejmladším příslušníkem německého odboje proti nacismu, který byl popraven na příkaz zvláštního lidového soudu (Volksgerichtshof) v Berlíně. Od počátku roku 1941 Hübener vytvářel řadu protinacistických letáků, které obsahovaly jeho vlastní politické komentáře a přepisy spojeneckého rozhlasového vysílání. S pomocí dalších dospívajících letáky roznášel po celém Hamburku. V únoru 1942 soud shledal Hübenera vinným ze „spiknutí za účelem spáchání vlastizrady a vlastizrádné podpory nepřítele“ a nařídil jeho popravu; tribunál také odsoudil jeho tři přátele Rudolfa Wobbeho, Karla-Heinze Schnibbeho a Gerharda Düwera za „poslech zahraniční rozhlasové stanice a šíření zpráv zahraničního rádia“. O osm měsíců později byl Hübener ve věku 17 let popraven. Wobbe, Schnibbe a Düwer byli odsouzeni k nuceným pracím a zůstali ve vězeňských táborech až do konce druhé světové války.

Hübener se narodil v roce 1925 v Hamburku. Jeho matka – samoživitelka – Emma Guddat Kunkelová pracovala, aby uživila Helmutha a jeho dva starší nevlastní bratry, Hanse a Gerharda. V důsledku toho Helmuth a jeho bratři strávili většinu svého mládí se svou babičkou Wilhemine Sudrowovou, která žila nedaleko. V roce 1939 se Emma provdala za Huga Hübenera, stavebního dělníka a člena nacistické strany, který Helmutha později adoptoval. Emmin nový manžel neměl Církev rád, a tak Emma, pravděpodobně aby ho uchlácholila, přestala po svatbě pravidelně navštěvovat shromáždění. Helmuth a jeho bratři však dál chodili na shromáždění s babičkou.

Stejně jako jejich sousedé i mnozí němečtí Svatí posledních dnů zpočátku pohlíželi na sliby nacistické strany ohledně obnovení hospodářské stability a rostoucí národní hrdosti s nadějí. Někteří členové Církve do strany vstoupili, jiní se proti režimu aktivně stavěli. A další zachovávali neutrální postoj. Helmuth Hübener byl očitým svědkem tohoto spektra zapojování se do dění ve straně. Jeho president odbočky, Arthur Zander, byl členem nacistické strany a nutil členy odbočky poslouchat rozhlasové vysílání této strany, vyhrožoval jim, že je udá za jakoukoli protivládní činnost, a v roce 1938 vyvěsil na dveře sborového domu ceduli informující židy, že nejsou vítáni. Hrstka členů chodila na církevní shromáždění v nacistické vojenské uniformě nebo v uniformě pracovníků ve státní správě. Na druhé straně Otto Berndt, president okrsku Hamburk, kázal od řečnického pultu proti vládní politice, v soukromí povzbuzoval členy k odporu a často se stýkal s židovskými obrácenými. Ačkoli se Hübener zpočátku účastnil činnosti místní skupiny Jungvolk (nacisty organizované skupiny pro děti, které byly příliš malé na to, aby vstoupily do Hitlerjugend), nakonec ideologii strany odmítl.

Na jaře 1941 Hübener objevil krátkovlnné rádio, které patřilo jeho bratru Gerhardovi, a poslouchal z něj noční zpravodajství stanice British Broadcasting Corporation (BBC), což bylo podle nacistických zákonů trestné. Občas se k němu připojili dva přátelé z Církve, Karl-Heinz Schnibbe a Rudolf (Rudi) Wobbe. Hübener brzy začal vytvářet protinacistické letáky, které přinášely informace z vysílání spolu s jeho vlastními komentáři. Hübener pomocí uhlového papíru a dvou psacích strojů vypůjčených z odbočky zhotovoval kopie těchto letáků, které spolu se Schnibbem a Wobbem lepili na vývěsní tabule nacistické strany, zanechávali na rušných ulicích a vhazovali do poštovních schránek. Hübenerovi se brzy podařilo přibrat na pomoc několik dalších dospívajících známých. S širší distribucí pomáhal i Gerhard Düwer, který pracoval na hamburském sociálním úřadě (Sozialbehörde), kde byli s Hübenerem v učení. Prostřednictvím neznámé osoby Hübener rovněž zařídil, aby jedna tiskárna v Kielu zajišťovala výtisky letáků ve větším množství. Během 10 měsíců Hübener vytvořil řadu letáků, které zpochybňovaly stranickou rétoriku a oficiální zprávy o válce. Na mušku si vzal také přímo stranické funkcionáře. Führer „vás bude po tisících posílat do ohně bojů, aby dokončil zločin, který začal“, napsal Hübener v jednom letáku. „Z vašich žen a dětí se budou po tisících stávat vdovy a sirotci. A to vše bezdůvodně!“

V únoru 1942 agenti gestapa zatkli Hübenera, Wobbeho, Schnibbeho a Düwera na základě obvinění z různých zločinů podle nacistického práva, včetně „spiknutí za účelem spáchání vlastizrady“. 11. srpna, během procesu, který trval jen něco málo přes devět hodin, byla čtveřice souzena před tříčlenným zvláštním lidovým soudem v Berlíně. Všichni čtyři byli shledáni vinnými. Hübener byl odsouzen k trestu smrti, zatímco Wobbe, Schnibbe a Düwer byli odsouzeni ke 4 až 10 letům v pracovních táborech. Hübener byl 27. října 1942 popraven gilotinou.

Krátce po Hübenerově zatčení napsal president odbočky Arthur Zander do Helmuthova záznamu o členství poznámku „vyloučen“. President okrsku Otto Berndt však tento krok odmítl stvrdit. Druhý podpis připojil Anthon Huck, člen předsednictva Evropské misie. Několik církevních vedoucích později uvedlo, že mělo v úmyslu zajistit, aby se Církev od Hübenera distancovala, aby tím Svaté posledních dnů ochránili před hněvem nacistických představitelů. Po skončení druhé světové války byl Hübener posmrtně znovu přijat do Církve a v roce 1948 obdržel chrámové obřady v zastoupení.

Několik desetiletí po druhé světové válce byl Helmuth Hübener připomínán pro svůj odpor proti nacistickému režimu. Na střední odborné škole v Hamburku, v Památníku německého odboje v Berlíně a ve věznici Plötzensee, kde byl Hübener popraven, byly zřízeny pamětní expozice. Kromě toho nese jeho jméno centrum mládeže, škola a dvě ulice v Hamburku. Od 40. let 20. století pořádají politické, společenské a náboženské skupiny různé oslavy výročí 8. ledna (datum jeho narození) a 27. října (datum popravy), které připomínají jeho hrdinství. 8. ledna 2020 byla na Hübenerovu počest pojmenována škola v nápravném zařízení pro mladistvé poblíž věznice Plötzensee.

Související témata: Germany [Německo], World War II [2. světová válka]