Zajištění spravedlivého soudu

Loni v říjnu nás president Russell M. Nelson vyzval, abychom se zamysleli nad tím, jak by se náš život změnil, kdybychom z ničeho nic přišli o znalosti, které jsme získali z Knihy Mormonovy.¹ Přemítal jsem o této otázce, stejně jako jistě mnozí z vás. A jedna myšlenka se mi neustále vracela – kde bych bez Knihy Mormonovy a její jasnosti ohledně nauky Kristovy a Jeho smírné oběti nalezl útěchu a pokoj?

Nauka Kristova – jež sestává ze spásných zásad a obřadů týkajících se víry v Krista, pokání, křtu, daru Ducha Svatého a vytrvání do konce – se nachází opakovaně ve všech písmech Znovuzřízení, ale obzvlášť mocně jí učí Kniha Mormonova.² Tato nauka začíná vírou v Krista a každý její prvek závisí na důvěře v Jeho smírnou oběť.

Jak učil president Nelson: „Kniha Mormonova poskytuje nejúplnější a nejsměrodatnější porozumění Usmíření Ježíše Krista, které lze vůbec kde najít.“³ Čím více porozumíme Spasitelovu nadpozemskému daru, tím více v mysli a v srdci⁴ poznáme pravdivost ujišťujících slov presidenta Nelsona, že „pravdy obsažené v Knize Mormonově mají moc zhojit, uklidnit, obnovit, podpořit, posílit, utěšit a rozveselit naši duši“.⁵

Důležitým přínosem Knihy Mormonovy, jenž nám přináší pokoj a díky němuž můžeme lépe porozumět Spasitelovu Usmíření, je nauka o tom, že Kristova milosrdná oběť naplňuje všechny požadavky spravedlnosti. Jak vysvětlil Alma: „Bůh sám usmiřuje hříchy světa, aby uskutečnil plán milosrdenství, aby uspokojil požadavky spravedlnosti, aby Bůh mohl býti dokonalým, spravedlným Bohem, a také Bohem milosrdným.“⁶ Otcův plán milosrdenství⁷ – který je v písmech také nazýván plánem štěstí⁸ či plánem spasení⁹ – by nemohl být uskutečněn, aniž by byly uspokojeny všechny požadavky spravedlnosti.

Co jsou však přesně ony „požadavky spravedlnosti“? Zamyslete se nad Almovou vlastní zkušeností. Jistě si pamatujete, jak Alma, když byl mladý, obcházel s úmyslem „ničiti církev“.¹⁰ Alma řekl svému synu Helamanovi, že byl „trýzněn bolestmi pekla“, protože svým počínáním „zavraždil … mnohé z dětí [Božích]“ tím, že je „svedl ke zkáze“.¹¹

Alma Helamanovi vysvětlil, že k němu nakonec přišel pokoj, když se jeho „mysl … zmocnila“ učení jeho otce „ohledně příchodu … Ježíše Krista …, který usmíří hříchy světa“.¹² Kajícný Alma úpěnlivě prosil o Kristovo milosrdenství ¹³ a poté pocítil radost a úlevu, když si uvědomil, že Kristus jeho hříchy usmířil a zaplatil vše, co požadovala spravedlnost. Co by tedy spravedlnost od Almy požadovala? Jak Alma později sám učil: „Žádná nečistá věc nemůže zděditi království Boží.“¹⁴ Almovi se tudíž ulevilo částečně z toho důvodu, že kdyby milosrdenství nezakročilo v jeho prospěch, spravedlnost by mu znemožnila navrátit se k Nebeskému Otci a žít s Ním.¹⁵

Byla však Almova radost zaměřena pouze na něho samotného, na to, že on se vyhne trestu a jemu bude umožněno vrátit se k Otci? Víme, že ho trýznilo také pomyšlení na ty, které odvedl od pravdy.¹⁶ Alma sám o sobě však nemohl uzdravit a navrátit všechny lidi, které odvedl pryč. Nemohl sám zajistit, aby dostali spravedlivou příležitost učit se nauce Kristově a být požehnáni životem podle jejích radostných zásad. Nemohl přivést zpět lidi, kteří možná zemřeli stále zaslepení jeho falešným učením.

Jak jednou učil president Boyd K. Packer: „Myšlenka, jež Almu zachránila …, je tato: Znovuzřízení toho, co vy znovuzřídit nedokážete, zhojení ran, které vy zhojit nedokážete, napravení toho, co jste porušili a co napravit nedokážete – to je pravý účel Kristova Usmíření.“¹⁷ Radostná pravda, které se Almova mysl „zmocnila“, se netýkala jen toho, že on sám může být očištěn, ale také toho, že mohou být uzdraveni i lidé, kterým ublížil.

Mnoho let předtím, než byl Alma zachráněn touto uklidňující naukou, učil král Beniamin o rozsahu uzdravení, jež poskytuje Spasitelova smírná oběť. Král Beniamin prohlásil, že mu byly „andělem od Boha“ oznámeny „radostné zvěsti veliké radosti“.¹⁸ Mezi tyto radostné zvěsti patřila pravda, že Kristus bude trpět a zemře za naše hříchy a chyby proto, „aby na děti lidské mohl přijíti spravedlivý soud“.¹⁹

Co přesně požaduje „spravedlivý soud“? V následujícím verši král Beniamin vysvětlil, že aby na nás mohl přijít spravedlivý soud, Spasitelova krev usmířila „hříchy těch, kteří padli přestupkem Adamovým“, a těch, „kteří zemřeli neznajíce vůli Boží ohledně sebe samých neboli kteří hřešili v neznalosti“.²⁰ Učil také tomu, že spravedlivý soud požaduje, aby krev Kristova usmířila hříchy malých dětí.²¹

Tyto verše učí nádherné zásadě – Spasitelova smírná oběť uzdravuje jako bezplatný dar lidi, kteří hřeší v neznalosti, jimž – jak to nazval Jákob – „není dán zákon“.²² Zodpovědnost za hřích závisí na světle, jež nám bylo dáno, a na naší schopnosti uplatňovat naši svobodu jednání.²³ Tuto uzdravující a utěšující pravdu známe jedině díky Knize Mormonově a dalším písmům Znovuzřízení.²⁴

Tam, kde je dán zákon, kde nejsme neznalí vůle Boží, jsme za své hříchy samozřejmě zodpovědní. Jak zdůraznil král Beniamin: „Běda tomu, kdo ví, že se bouří proti Bohu! Neboť spasení nepřichází k žádnému takovému, ledaže je to pokáním a vírou v Pána Ježíše Krista.“²⁵

I toto jsou radostné zvěsti nauky Kristovy. Spasitel neuzdravuje a neobnovuje pouze lidi, kteří hřeší v nevědomosti, ale nabízí uzdravení i těm, kteří hřeší proti světlu, za podmínky pokání a víry v Něj.²⁶

Almova mysl se jistě „zmocnila“ obou těchto pravd. Mohl by Alma skutečně pociťovat to, co nazval pronikavou radostí,²⁷ kdyby si myslel, že Kristus spasil sice jeho, ale lidi, které odvedl od pravdy, by ponechal navždy poškozené? Určitě ne. Aby mohl Alma pocítit naprostý pokoj, bylo třeba, aby ti, jimž ublížil, také získali příležitost k uzdravení.

Jak přesně ale mohli být oni – nebo mohou být lidé, kterým možná ublížíme my – uzdraveni? Ač plně nerozumíme posvátnému mechanismu, jakým Spasitelova smírná oběť uzdravuje a obnovuje, víme, že Spasitel – aby nám zajistil spravedlivý soud – odstraní podrost neznalosti a bolestivé ostny zranění způsobených druhými.²⁸ Tímto zajistí, aby měly všechny Boží děti příležitost rozhodnout se s nezastřeným pohledem, zda Ho budou následovat a zda přijmou veliký plán štěstí.²⁹

Právě tyto pravdy přinesly Almovi pokoj. A právě tyto pravdy by měly přinášet hluboký pokoj i nám. Jako přirození lidé do sebe všichni občas ťukneme nebo vrazíme a způsobíme si zranění. Jak jistě dosvědčí každý rodič, bolest spojená s našimi chybami není zkrátka jen strach z našeho vlastního trestu, ale z toho, že jsme mohli omezit radost našich dětí nebo jim nějakým způsobem zabránit v tom, aby viděly pravdu a porozuměly jí. Úžasné zaslíbení Spasitelovy smírné oběti je to, že co se týče našich chyb jako rodičů, naše děti jsou před Ním bez viny a slibuje jim uzdravení.³⁰ A dokonce i kdyby se prohřešily proti světlu – čehož se dopouští každý z nás – Jeho rámě milosrdenství je k nim vztaženo³¹ a On je vykoupí, pokud na Něj budou pohlížet a budou žít.³²

Ačkoli má Spasitel moc spravit to, co my nedokážeme, přikazuje nám, abychom dělali vše, co je v našich silách, pro to, aby náprava byla součástí našeho pokání.³³ Naše hříchy a chyby nenarušují jen náš vztah s Bohem, ale také naše vztahy s druhými. Někdy může v rámci naší snahy o uzdravení a obnovení stačit, když se jednoduše omluvíme, ale jindy může náprava vyžadovat léta upřímného úsilí.³⁴ V mnoha případech hříchů a chyb však zkrátka nebudeme schopni zcela uzdravit ty, jimž jsme ublížili. Úžasným zaslíbením Knihy Mormonovy a znovuzřízeného evangelia, jež nám dodává pokoj, je to, že Spasitel spraví vše, co jsme pokazili.³⁵ A spraví také nás, jestliže se k Němu obrátíme ve víře a učiníme pokání z bolesti, již jsme způsobili.³⁶ Nabízí nám oba tyto dary, protože nás všechny miluje dokonalou láskou³⁷ a protože se zavázal, že nám zajistí spravedlivý soud, jenž bude ctít spravedlnost i milosrdenství. Svědčím o tom, že to je pravda, ve jménu Ježíše Krista, amen.